Project 1640 je společný projekt skupiny astrofyziků na American Museum of Natural History (AMNH) a skupiny techniků na Institute of Astronomy, University of Cambridge (IoA), kteří vyvinuli spektrograf IFS (Integral Field Spectrograph). Toto zařízení se může v budoucnu uplatnit například při objevování extrasolárních planet.
Podle nového článku, publikovaného v časopise The Astrophysical Journal, jedna z hvězd, která se nachází v ohybu oje Velkého vozu - Alcor - má za průvodce menšího červeného trpaslíka. Nově objevená hvězda Alcor B obíhá kolem svého většího sourozence. Na jejím objevu se podílel mezinárodní tým Project 1640, zahrnující astrofyziky z American Museum of Natural History, the University of Cambridge's Institute of Astronomy, the California Institute of Technology a NASA's Jet Propulsion Laboratory.
K objevu byla použita technika, o které uvažoval již Galileo Galilei. "Galileo ukázal obrovskou předvídavost. Před 400 roky si uvědomil, že pokud má Koperník pravdu - tj. že Země obíhá kolem Slunce - mohl by se projevit při pozorování blízkých hvězd jejich tzv. paralaktický pohyb. Galileo se snažil využít hvězdu Alcor k tomuto objevu, ale nedosahoval nezbytné přesnosti pozorování. Pokud by Galileo byl schopen pozorovat průběžné změny v poloze Alcora, poskytl by tak rozhodující důkaz správnosti učení Mikuláše Koperníka," říká Ben R. Oppenheimer, ředitel a profesor na oddělení astrofyziky AMNH. Paralaktický pohyb je pozorován u blízkých hvězd, projevující se ročním pohybem vůči pozadí mnohem vzdálenějších hvězd jednoduše proto, že pozorovatel obíhá společně se Zemí kolem Slunce a pozoruje tyto hvězdy v průběhu roku z různých míst.
 Alcor je poměrně mladá hvězda, jejíž hmotnost 2krát převyšuje hmotnost Slunce. Hvězdy této hmotnosti jsou relativně vzácné, jsou poměrně jasné a dožívají se pouze nízkého věku. Obě hvězdy v souhvězdí Velkého vozu - Alcor a jeho průvodce - vznikly ze stejného mezihvězdného oblaku asi před 500 milióny roků. Alcor se dělí o svou pozici v souhvězdí Velkého vozu s další hvězdou pojmenovanou Mizar. Obě hvězdy byly v minulosti často používány jako test ostrosti zraku - schopnosti odlišit "jezdce od koně". Jeden ze současníků Galilea zjistil, že Mizar sám o sobě je ve skutečnosti dvojhvězdou, tj. první binární soustavou rozlišenou pomocí dalekohledu. O mnoho let později bylo zjištěno, že obě složky dvojhvězdy (Mizar A a Mizar B) jsou těsné dvojhvězdy. Ve skutečnosti je tedy Mizar čtyřnásobnou hvězdnou soustavou.
Nyní víme, že Alcor, který se nachází blízko této čtveřice hvězd, má rovněž svého průvodce. V březnu 2009 účastníci programu Project 1640 připojili svůj koronograf na dalekohled o průměru 5 m (Hale Telescope, Palomar Observatory, Kalifornie) a zamířili jej na hvězdu Alcor. "Spatřil jsem slabě zářící bod, který patřil další hvězdě," říká Neil Zimmerman, postgraduální student Columbia University. "Nikdo jiný do té doby neinformoval o tomto objektu, který se nachází velmi blízko hvězdy Alcor, takže jsem si uvědomil, že to pravděpodobně bude její doposud neznámý průvodce."
Tým astronomů se k pozorování hvězdy vrátil o několik měsíců později doufajíc, že prokáže, že obě hvězdy jsou složkami jedné soustavy změřením nepatrného pohybu obou hvězd vůči pozadí vzdálených hvězd v důsledku oběhu Země kolem Slunce. Jestliže předpokládaný průvodce bude pouze vzdálená hvězda, promítající se do těsné blízkosti Alcora, nebude měnit svoji polohu společně s Alcorem.
"K pozorování jsme se vrátili o 103 dny později a zaznamenali jsme u nově objeveného průvodce stejný pohyb jako u Alcora. Naše technika je výkonnější a mnohem rychlejší než obvykle používané způsoby, potvrzující, že objekty na obloze spolu fyzikálně souvisí." říká Ben Oppenheimer.
Hvězda Alcor a její nově objevený menší průvodce Alcor B jsou od Země vzdáleny 80 světelných roků a jejich vzájemná oběžná doba je minimálně 90 dnů. Vědci byli rovněž schopni určit barvu, jasnost a dokonce odhadnout složení hvězdy Alcor B, protože v rámci Projektu 1640 byly získány snímky v různých barvách současně. Astronomové určili, že Alcor B je trpasličí hvězdou spektrální třídy M neboli červeným trpaslíkem, jehož hmotnost asi 250krát překračuje hmotnost planety Jupiter (což je zhruba čtvrtina hmotnosti Slunce). Alcor B je podstatně menší a chladnější než Alcor A.
"Tento nový objev ukazuje, že dokonce velmi jasné a důvěrně známé hvězdy si drží svá tajemství, která jsme ještě neodhalili," říká Ben Oppenheimer.
Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
