Luboš Kohoutek se narodil 29. ledna 1935 v Zábřehu na Moravě a už v době svých středoškolských studií se stal členem Československé astronomické společnosti a začal se zabývat astronomií. Po maturitě studoval nejprve fyziku na Masarykově univerzitě v Brně a posléze astronomii na Univerzitě Karlově v Praze.
Po dokončení studií nastoupil jako vědecký aspirant do Astronomického ústavu ČSAV, kde začal s výzkumem planetárních mlhovin, za což si vysloužil vědeckou hodnost CSc. v oboru matematicko-fyzikálních věd. Zde publikoval ve spolupráci s doc. RNDr. Lubošem Perkem roku 1967 Katalog planetárních mlhovin, který měl velký ohlas v celém světě. Díky tomu získal Luboš Kohoutek místo vědeckého pracovníka na observatoři v Hamburku. Zde prováděl především výzkum planetárních mlhovin, během nějž se mu podařilo objevit také velké množství planetek a komet. Jím objevená kometa Kohoutek 1973 E1 ho proslavila po celém světě, nalezl ji asi 9 měsíců před jejím průchodem přísluním, tato kometa byla jednou z nejjasnějších v celém 20. století, 28. prosince 1973 proletěla 21 milionů kilometrů od Slunce. Byla dokonce studována posádkou americké kosmické stanice Skylab.
 Skylab představoval pokračování programu Apollo po ukončení letů na Měsíc. Byl vypuštěn 14. května 1973 posledním kusem nosné rakety Saturn V. Při startu došlo k poškození stanice, která byla posléze opravena první posádkou. Do února 1974 se na Skylabu vystřídaly celkem 3 tříčlenné posádky při dlouhodobých pobytech, jejich doprava byla zajištěna pomocí lodí Apollo. Poté se americká kosmonautika začala soustředit na vývoj raketoplánů a ke Skylabu žádná další posádka nezamířila. Stanice zanikla v zemské atmosféře roku 1979. Kohoutkovu kometu z její paluby pozorovala třetí dlouhodobá posádka ve složení G. Carr, W. Pogue a E. Gibbson. Astronauté dokonce kvůli fotografování komety podnikli výstup ze stanice.
Luboš Kohoutek v dalších letech pokračoval ve studiu planetárních mlhovin na observatořích ve Španělsku a v Chile, kde získal během pozorování podklady ke druhému vydání Katalogu planetárních mlhovin. Ten vyšel ve spolupráci s hvězdárnou v Hamburku roku 2001 a obsahuje údaje o téměř 1500 planetárních mlhovinách. Dnes je dr. Kohoutek již v penzi ale i přesto je stále velmi aktivní ve své vědecké práci.
Luboš Kohoutek vydal celkem 223 prací v mezinárodních vědeckých časopisech. Vypracoval metodu určování vzdálenosti planetárních mlhovin a přispěl k objevu, že jádra planetárních mlhovin jsou často těsné dvojhvězdy. Objevil celkem 75 planetek a 5 komet a protože objevitel má přednostní právo na pojmenování objektu, nalezneme díky němu ve Sluneční soustavě planetky s názvy Masaryk, Palach, Hus, Komensky, Neruda, Capek, Smetana, Dvorak, Moravia atd.
Roku 1995 byl zvolen čestným členem České astronomické společnosti, od roku 1964 je také členem Mezinárodní astronomické unie. Stal se také druhým českým astronomem, po němž byla pojmenována planetka.
 Jméno Luboše Kohoutka dostala také planetární mlhovina Kohoutek 4-55, která leží asi 4600 světelných let daleko v souhvězdí Labutě. Tato mlhovina se stala posledním objektem, na který se zaměřila kamera WFPC2 Hubbleova teleskopu. Stalo se tak 4. května 2009, krátce poté byla kamera vyměněna za modernější verzi během servisní mise raketoplánu Atlantis STS-125.
Dotyčný obrázek vidíme na přiloženém snímku. Planetární mlhovina sestává z vnějších vrstev gigantické rudé hvězdy, které byly vyvrženy do okolního prostoru, když byla hvězda v závěrečných fázích svého života. Ultrafialové záření, unikající ze zbylého jádra hvězdy ionizovalo vyvržené vrstvy plynu. Různé barvy značí různorodé chemické složení mlhoviny: červená představuje dusík, zelená vodík a modrá kyslík.
Zdroje:
|
