Letový řád raketoplánů vypadal ještě před pár dny následovně: 14. května se má do vesmíru vydat Atlantis v rámci mise STS-132, následovat jej budou 29. července Endeavour STS-134 a konečně historicky poslední mise Discovery STS-133 s datem startu 16. září 2010. A jak to vypadá nyní? Mise STS-132, jejíž start je za dveřmi (Atlantis již stojí na rampě 39A) zůstane zřejmě nedotčena (toto potvrdí ve středu 28. dubna jednání manažerů NASA) a beze změny zamíří k ISS i mise STS-133 v polovině září. STS-134 se vzhledem k nutnému odkladu tedy stane poslední misí raketoplánu.
 Tento let byl z konce července na (zatím) polovinu listopadu odložen kvůli nutnosti úprav spektrometru AMS, který má raketoplán Endeavour doručit na Mezinárodní kosmickou stanici (mise se zúčastní i astronaut Andrew Feustel, který letěl zhruba před rokem s Písněmi kosmickými k Hubbleovu teleskopu). Spektrometr AMS má být umístěn na exteriéru stanice a zachycovat paprsky o vysokých energiích. Cílem jeho vědecké práce bude pátrání po antihmotě a temné hmotě, o které vědci prohlašují, že tvoří asi čtvrtinu hmoty ve vesmíru, přímo detekována však zatím nebyla. Podle původních plánů měl srdce AMS tvořit supravodivý magnet, ochlazovaný tekutým heliem (supravodivost je možná pouze při teplotách blízkých absolutní nule), který měl měnit dráhy elektricky nabitých subatomových částic (protony a elektrony) a tím umožnit jejich studium. Jenže s tímto magnetem by spektrometr fungoval jen asi tři roky (fungování Mezinárodní kosmické stanice je plánováno minimálně do roku 2020) takže padlo rozhodnutí vyměnit supravodivý magnet za obyčejný a tím prodloužit životnost přístroje na dobu zhruba stejnou, jakou má před sebou celá ISS (i když za cenu menší citlivosti přístroje). O výměně magnetu už bylo rozhodnuto, upravený spektrometr ale dorazí na kosmodrom nejdříve koncem srpna, což si vyžaduje odklad mise STS-134 na listopad (jako optimistický termín).
Ještě koncem loňského roku se mluvilo i o možnosti přidání jedné mise raketoplánu STS-135 k aktuálně plánovaným letům. Při každé misi raketoplánu totiž musí být k dispozici vybavení (pomocné motory a externí nádrž) pro vypuštění jiného raketoplánu, kdyby ten první potkaly vážné potíže a jeho posádka by musela zůstat na palubě stanice ISS a čekat na záchranný letoun. Vybavení musí být k dispozici samozřejmě i při poslední misi raketoplánu a pokud ta skončí bezpečným přistáním, proč nevyužít provozuschopné motory a nádrž? Vypuštěním raketoplánu se čtyřčlennou posádkou by odpadla nutnost mít opět v záloze záchranný stroj, čtyři astronauti by se v případě nouze vrátili z ISS na Zemi v ruských lodích Sojuz. Nyní to ale vypadá, že odklad mise STS-134 tuto dodatečnou misi definitivně odepsal. NASA má peníze pouze na provoz raketoplánů do konce kalendářního roku 2010 a do tohoto limitu by se potenciální mise STS-135 určitě nevešla vzhledem k odkladu startu STS-134 (který se do limitu ovšem také vejít nemusí).
Zdroje:
|
