Česká astronomická společnost

Studie, na které spolupracovali i kolegové z AsÚ AVČR a Univerzity v Zagrebu v Chorvatsku, ukázala, že tento objekt je ve skutečnosti trojný, gravitačně vázaný systém velmi žhavých a hmotných hvězd. Hlavní složka této soustavy je spektrálního typu O9.5II a patří k nejhmotnějším hvězdám v naší Galaxii o hmotnosti nejméně 25 Sluncí.

Práce byla publikována v říjnu letošního roku v prestižním evropském časopise Astronomy and Astrophysics. Hlavním autorem práce je RNDr. Pavel Mayer, DrSc. z Astronomického ústavu UK, který se tento měsíc dožívá úctyhodných 78 let.

Poznámka redakce: Orionův pás je také na vítězné fotografii ČAM za říjen 2010. Hvězdu δ Orionis naleznete na snímku vpravo. Za pořízením tohoto snímku putoval jeho autor Pavel Pech (30 let) až do daleké Chile, ráje astronomů s přírodně tmavou oblohou. Více informací najdete na stránce www.astro.cz/cam/2010/10.

Souhvězdí Orionu je skvostem zimní oblohy. Vypadá jako velký motýl. V listopadu jej lze spatřit už od 21. hodiny, kdy leží nevyoko nad východním obzorem. Od ledna je pozorovatelný takřka celou noc. Staří Řekové v něm viděli bájného lovce, který dokázal ulovit a zahubit jakékoliv zvíře na Zemi. Podle báje se však právě kvůli tomu bohové obávali, že by mohl vymýtit život, a tak na něj seslali Štíra, který jej uštknul. Na obloze prý proto obě souhvězdí (Štíra a Orionu) najdeme vpodstatě na opačných koncích oblohy. Když Štír vychází, Orion umírá a zapadá. Naopak zapadá-li Štír, následuje jej Hadonoš, tedy bájný léčitel, který Oriona vzkřísí a ten je pak znovu ozdobou noci. Ne nadarmo se též říká, že Štír a Orion jsou nejkrásnější souhvězdí oblohy.