Brian Geoffrey Marsden se narodil 5. srpna 1937 v Cambridge v Anglii, kde jeho otec Thomas působil jako učitel matematiky. K astronomii jej však přivedla matka Eileen, když mu v roce 1942 ukázala přes začazené sklíčko zatmění Slunce. Malého Briana, který právě začal chodit do školy, nejvíc okouzlil ani ne tak pohled na zatmění samotné, leč hlavně to, že lze předem předpovědět, kdy nastane. A tato idea co nejlépe a nejpřesněji předpovídat úkazy nebeských těles na obloze jej vedla po celý život.
První jednoduchou metodu pro výpočet poloh planet si vymyslel už v jedenácti letech, když začal studovat na Perse School v Cambridge. Od 16 let působil v British Astronomical Association (BAA), zejména v její výpočetní sekci. Posléze počítal například vzájemné přechody Jupiterových měsíců a polohy periodických komet na obloze při jejich návratech. Nesmíme zapomenout, že v té době, tedy cca v polovině padesátých let, nebyly žádné kapesní kalkulačky a rozvoj velkých elektronických počítačů teprve začínal, takže Brian Marsden provozoval tato "kouzla" pomocí sedmimístných logaritmů v tabulkách. Prý se tím o to lépe naučil rozumět používaným principům nebeské mechaniky (to proto si nikdy nemyslel, na rozdíl od těch, co dnes klikají na tlačítko v jakémkoli volně přístupném software, že nebeská mechanika je jednoduchá). Dál studoval na New College na univerzitě v Oxfordu matematiku. Přitom v rámci BAA zdokonaloval výpočty kometárních drah i pro nové objevy, které lze najít v publikacích z té doby. Během dvojích prázdnin pracoval v British Nautical Almanac Office. Při studiích v Oxfordu se také setkal s Dorothy L. Sayersovou a pomohl jí rozklíčovat astronomické a geografické poznatky v díle antického římského básníka Marca Annaea Lucana, kterým se tehdy dr. Sayersová zabývala. Pro vysvětlení: Dorothy Sayersová je pro širší veřejnost známá hlavně jako autorka detektivek, jejichž hlavním hrdinou je lord Petr Wimsey (v jedné diskuzi jsem Briana děsně pobavila tím, že mnohé anglické pozoruhodnosti, jako třeba pravidla kriketu, znám právě z jejích knih.)
Po absolvování Oxfordu přijal Brian Marsden pozvání za velkou louži na Yale University a její observatoř (1959). Yale Observatory je sice známa největším refraktorem na světě, ale pro Marsdena se zde stal největším lákadlem počítač IBM 650, kde mohl programovat výpočty drah komet. Na Yale také získal doktorský titul s prací o pohybech galileovských měsíců Jupitera. Původně chtěl být v Americe pouze rok. V roce 1965 však přijal pozvání významného kometárního astronoma Freda Whippla, tehdy ředitele Smithsonian Astrophysical Observatory v Cambridge v Massachusetts. Fred Whipple je široce známý definováním jader komet jako "špinavých sněhových koulí". V té době nebylo ještě mnoho známo o vlivu takzvaných negravitačních jevů na pohyb komet po dráze kolem Slunce (koneckonců by se to ručně docela těžko počítalo). Z Whipplova modelu však vyplývalo, že unikající sublimující materiál z kometárního jádra musí pohyb komety ovlivňovat. Marsden proto začal rozvíjet cestu jak popsat vliv těchto negravitačních sil na pohyb komet a zahrnul je do svých programů. Později tyto výpočty zdokonalil ve spolupráci s českým astronomem a svým přítelem Zdeňkem Sekaninou, kterého dostal Fred Whipple do USA po sovětské invazi do Československa v roce 1968. Je pozoruhodné, že procedura vymyšlená a vyvinutá Marsdenem je pro výpočty negravitačních jevů komet stále široce používaná, pouze s poměrně malými dalšími modifikacemi dalších autorů, a jeho i Sekaninovy články ze 70. let jsou stále citované.
V roce 1968 také dr. Marsden nahradil dr. Owena Gingericha v pozici ředitele Centrály astronomických telegramů Mezinárodní astronomické unie (CBAT of IAU). Centrála byla založena brzy po vzniku IAU a sídlila původně v Kodani. První cirkulář vydala 22. října 1922. CBAT zodpovídá za šíření informací o objevech komet, nov, supernov a dalších přechodných astronomických jevů. Do jejího referátu proto spadají i výpočty drah nově objevených komet stejně jako shromažďování pozorování komet i komunikace a spolupráce s observatořemi po celém světě, které se podílejí na potvrzování oznámených možných objevů komet. Původně skutečně dostávala a rozesílala telegramy a tištěné kartičkové cirkuláře sympatického formátu. CBAT tradičně informovala také o objevech blízkozemních planetek, kterých dlouho bylo známo jen málo. Objevy a katalogizace planetek však oficiálně patřila do sféry působení Minor Planet Center (MPC), taktéž při Mezinárodní astronomické unii. MPC původně sídlilo na observatoři v Cincinnati. V roce 1978, po odchodu bývalého ředitele MPC Paula Hergeta do důchodu, Mezinárodní astronomická unie požádala dr. Marsdena, zda by se neujal i planetkového centra. Ačkoliv si CBAT a MPC zachovaly a stále zachovávají pozici oddělených institucí, pod Marsdenovým vedením byla jejich činnost efektivně provázána. "Křemíková revoluce", tedy rozvoj výpočetní techniky, internetové komunikace a webu i elektronických CCD detektorů v 90. letech totiž podstatně ovlivnila rozvoj hledání, dalšího sledování a výzkumu planetek i komet. Už na začátku 90. let donutil Marsden většinu pozorovatelů posílat astrometrická měření komet a planetek e-mailem (tedy v době kdy u nás byl výkřikem techniky dálnopis či fax) a stejně tak e-mailem "pronásledoval" pozorovatele pro ověření pozic a drah výjimečných těles. Již v roce 1996 začalo MPC provozovat webovou stránku Near Earth Object Confirmation Page (NEOCP), která má nasměrovat pozornost astronomů-pozorovatelů k nově nalezeným kandidátům na blízkozemní těleso (asteroid, případně kometu). Pro odhad nepřesnosti předpovězené polohy tělesa pro NEOCP vyvinul Marsden důmyslnou metodu počítání série drah tělesa z prvního a posledního astrometrického pozorování. Stránka NEOCP se poprvé osvědčila již v květnu 1996 při potvrzení velmi blízkozemního tělesa 1996 JA1 s rozměrem 350 metrů, které minulo Zemi cca ve vzdálenosti Měsíce, a teprve měření ze třetí pozorovací noci, pořízená na Kleti právě po upozornění z NEOCP, vyloučila střet se Zemí. Pro zajímavost mohu dodat, že asteroid 1996 JA1 objevil z Catalina Station v rámci práce na své dizertaci Timothy Spahr, který je od roku 2006 ředitelem Minor Planet Center.
V roce 1998 Brian Marsden poněkud nechtěně proslul aférou rozvířenou kolem blízkozemního asteroidu 1997 XF11. V cirkuláři uveřejnil výpočet upozorňující na možnost střetu tohoto tělesa se Zemí. Marsdenovým základním cílem bylo získat pro zpřesnění výpočtů další měření tohoto asteroidu, ať už nově napozorovaná nebo předobjevová, nalezená v archivech astronomických snímků. Jeho předběžná předpověď dráhy 1997 XF11, určená odborníkům, se však stala součástí veřejného mediálního humbuku a následně bouřlivých diskuzí v astronomické obci. Konečným výsledkem vzedmuté hladiny emocí však byl vznik dvou nezávislých automatických systému pro vyhledávání takzvaných virtuálních impaktorů v souborech dat o blízkozemních asteroidech (SENTRY a CLOMON) a všeobecně rozvoj mezinárodní spolupráce v úsilí o poznání pro Zemi potenciálně nebezpečných asteroidů a komet. A na základě dalších získaných pozic víme, že se s 1997 XF11 v dohledné době nesrazíme.
K Marsdenově práci patřily též předpovědi návratu periodických komet. Nejvíc hrdý byl na výpočet návratu komety 109P Swift-Tuttle, mateřského tělesa meteorického roje Perseid. Objevena byla 1862 a všeobecný názor byl, že další návrat lze očekávat kolem 1981. Marsden však dokázal, že kometa pozorovaná v roce 1862 je totožná s kometou z roku 1737, pozorovanou jezuitou Kohlerem. To Marsdena přivedlo k výpočtu předpovědi návratu této komety na pozdní rok 1992, což se také nakonec ukázalo správně. Jeho nejoblíbenějšími kometami, kterými byl nejvíc fascinován, byla skupina komet, které se přibližují těsně ke Slunci a jsou známy jako Kreutzova skupina komet. Několik takovýchto těles bylo známo z 19. století, další pak byly objeveny v polovině 20. století. Valem objevů těchto komet označovaných také jako "sungrazers" (otírající se o Slunce), však začalo přibývat z pozorování koronografů na sluneční družici SOHO od 1996. Marsden též publikova katalogy kometárních drah, první "Catalogue of Cometary Orbits" v roce 1972 a další řádově po dvou letech. (Pozn. redakce: Poslední kometa tohoto druhu se objevila ve zorném poli korónografů SOHO 18. listopadu 2010, tedy v onen smutný den Marsdenova úmrtí)
 Další kategorií těles sluneční soustavy, která Briana Marsdena velmi zajímala, byla tělesa obíhající kolem Slunce až za drahou planety Neptun, čili takzvaná transneptunická tělesa (TNO), zvaná jinými kolegy také tělesa Kuiperova pásu. Zatímco jiní oslavovali jako první objevené transneptunické těleso 1992 QB1, Marsden nezapomněl téměř hned oponovat, že ve skutečnosti je prvním známým TNO Pluto, do té doby považovaným za devátou planetu Sluneční soustavy. Správně určil, že tři v roce 1993 objevení "transneptuňáci" mají dráhu velmi podobnou Plutu a oběhnou Slunce za stejnou dobu dvakrát, zatímco Neptun třikrát. Výpočty drah transneptunických těles a jejich rozdělení do dvou kategorií na klasická TNOs (cubewanos) a plutina, přivedly dr. Marsdena na výpravu za zařazení malého divného Pluta do správného "šuplíku" ve Sluneční soustavě. Jeho názor vyvolal rozsáhlé diskuze, spory a kontroverze. Ty však nemohly nic změnit na tom, že za drahou Neptunu existuje pás těles podobných Plutu složením a část z nich i typem dráhy, a že Pluto už ani není největší z nich. Tím je Eris objevená v roce 2005. Výsledně na valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v roce 2006 v Praze byla odhlasována definice, která pro největší gravitačně zakulacené planetky ať už mezi Marsem a Jupiterem, či za Neptunem, vytvořila kategorii trpasličích planet. Zatím tam patří Ceres, Pluto, Eris, Makemake a Haumea. Brian Marsden původně chtěl pouze zařídit pro Pluto "dvojí občanství" a zařadit devátou planetu zároveň mezi planetky s pořadovým číslem (10000). Mimochodem, sám Brian Marsden žil a pracoval v USA desítky let, ale "dvojí občanství" neměl a hrdě se hlásil k rodnému Spojenému království. Až se divím, že ho za rozpoutání aféry s Plutem američtí spoluobčané nedeportovali zpět do Anglie.
Dr. Marsden působil ve spoustě organizačních funkcích v astronomických institucích a organizacích. Více než 15 let (od 1987 do 2003) byl zastupující ředitel Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (u Marsdenů doma měli mimo jiné velkého plyšového medvěda v tričku s nápisem Harvard Center for Astrophysics. Viděla jsem v USA nejrůznější Teddy-bears, ale tenhle byl z nich nejskvělejší). Dlouhodobě pracoval ve dvou komisích IAU pro nomenklaturu malých těles Sluneční soustavy (planetek, komet, měsíců planet a struktur na povrchu těchto těles), přičemž pracoval jako dlouholetý stálý sekretář té první z nich, CSBN of the IAU.
Právě v souvislosti s péčí o nomenklaturu a pojmenováváním planetek, komet a měsíců ve Sluneční soustavě uplatňoval Brian Marsden své obrovsky rozsáhlé znalosti historie astronomie i historie obecně, přehled v kultuře, náboženství, mytologii, politice i nebývalé a vzácné umění komunikace, diplomacie, hledání řešení a konsensu. Lze dodat, že Brian Marsden jako jeden z mála zahraničních intelektuálů neměl žádné iluze o komunismu, komunistech a životě v socialistických zemích. Že by i vliv Zdeňka Sekaniny?
Samozřejmě, že měl "svou" planetku, pojmenovanou (1877) Marsden. Její další pozice jsme mu pořídili v srpnu 1997 jako dárek k šedesátinám a on si obratem přepočítal a doupřesnil její dráhu. Objevitelé planetek, kteří si jej vážili, chtěli mu udělat radost, přátelili se s ním a nechali se zlákat jeho různými více či méně fantastických nápady, navrhovali i další jemu věnovaná jména planetek. Byla to taková specifická hra, pro neplanetkové (ne)astronomy možná poněkud nepochopitelná, ale pěkná. Některá z marsdenovských jmen jsou též mezi kleťskými planetkami.
 Slušelo by se na závěr napsat pár osobních vzpomínek. Nevím, co a jak je nejvhodnější. Brian byl úžasně moudrý, chytrý, vzdělaný a inteligentní. Pracovitý a přesný. Přísný a spravedlivý. Byl ochotný pomoci radou či inspirací nebo diskuzí i lidem, kteří formálně zdaleka nedosahovali jeho postavení, zejména pokud měl pocit, že to k něčemu užitečnému povede. Byl velkorysý, gentlemanský, něco s čím se zejména u nás málokdy setkáte. Nebyl podrazák. Mluvil i psal krásnou, někdy až vzletnou angličtinou. Mnohdy proto asi trpěl, když musel komunikovat s kolegy z celého světa a jejich horší či ještě horší "engliš pingliš". Když mi časem pochválil některé z materiálů napsaných pro IAU, považovala jsem to za víc než všechny státnice a certifikáty.
A nějaké nectnosti? Co tam zahrnout? Občas byl docela tvrdohlavý. Měl rád dobré jídlo, sem tam víno. O obojím měl též rozsáhlý přehled, takže večeře byla většinou kombinovaná s výkladem. Občas měl poněkud praštěné nápady a fóry, čímž se odreagovával od náročné práce. Napadlo by vás například pokřikovat anglicky na berlínského průvodce turistů ukazujícího sochu zlaté Elsy - symbol pruských vítězství, "Which Victory???"? Naštvaný Němec se zklidnil, až když pochopil, že Brian má ochranku složenou z odolných kleťských a havajských pozorovatelů.
Jednu z jinak kolegiálních debat o Plutu a transneptunických tělesech v Garchingu u Mnichova zakončil stylovým předvedením boxu, k čemuž se přidali další přítomní, takže místní řidič autobusu usoudil, že střízliví astronomové jsou horší než ožralí bavoráci. Vydal se umluvit ředitelku muzea v královském paláci v Palermu, aby sundala sametovou šňůru a nechala nás otlapkávat historický dalekohled, se kterým Giuseppe Piazzi objevil roku 1801 Ceres (pozn. redakce: i Piazziho asistent se zapsal do historie astronomie, vzpomínáte?). Italská dáma však odolávala jeho šarmu, a podlehla až argumentu že přítomný Miloš (Tichý - pozn. redakce) je objevitelem komety a tedy vlastně Piazziho kolega.
Jen jednou se nám Briana povedlo "dostat" - když jsme mu na kometární konferenci do Paříže přivezli několik plechovek Semtexu. Tedy onoho semtexu, co se prodává u českých benzinek jako osvěžující nápoj. Brian se nad tímto českým exportem strašně smál a poté si ho postavil na řečnický pultík, čímž odrovnal zase on několik jednodušších amerických pozorovatelů komet. Podotýkám, že už bylo po 11. září 2001.
Zatímco čtu na internetu nejrůznější vzpomínky od astronomů přicházející z celého světa, Brian Marsden bude nejvíc scházet své ženě Nancy Lou Zissell (její bratr je také astronom), dceři Cynthii Louise (která je provdaná za zastupujícího ředitele MPC Garetha Williamse), synovi jménem Jonathan Brian a třem kalifornským vnoučatům (Nikhilas, Nathaniel a Neena).
A na úplný konec poznámka, která o Brianu Marsdenovi hodně vypovídá. Zemřel po delší vážné nemoci 18. listopadu 2010. Když se o ní před dvěma lety po vyšetření poprvé dověděl, napsal si vlastní životopis, vlastně nekrolog. Jen tak pro případ, kdyby byl třeba. Z něho pocházejí i některé údaje v tomto dlouhém textu.
Vždy když končila konference nebo naše návštěva v MPC, Brian říkal: "Nebudeme se loučit, zůstaneme v kontaktu". Tak teď nevím. Až kolem opět poletí planetka 1877, můžeme zamávat.
Převzato: www.planetky.cz.
Doporučujeme:
[1] www.planetky.cz - původní článek J. Tiché s množstvím fotografií
[2] Expresní astronomické informace - Oznámení od Daniela W. E. Greena v cirkuláři IAUC 9186 z 18. 11. 2010, český překlad: Dalibor Hanžl
[3] www.skyandtelescope.com - o Brianu Marsdenovi slovy Kellyho Beattyho (anglicky)
|
