V roce 2010 jsme si připomněli 100. výročí narození pacovského rodáka a pozdějšího občana Vlašimi pana Jana Zajíce. Současné střední a starší generaci je znám zejména jako zakladatel vlašimské hvězdárny. Jeho otec pocházel z Pacova, maminka (rozená Sůvová) z nedaleké Hrobské Zahrádky.
Již jako desetiletý chlapec, jak víme z jeho nesčetných vyprávění, pozoroval hvězdnou oblohu z vrcholu stohu slámy na poli u rodného Pacova. Tam se také vyučil kovářem a následně pracoval u firmy Pudil, později ve firmě Hradecký. V polovině 30. let se natrvalo odstěhoval do Vlašimi, kde se stal nepřehlédnutelnou osobností továrny Sellier & Bellot (později Blanických strojíren) a také kulturního a společenského života Vlašimi. Koncem padesátých let minulého století vstoupil do astronomického kroužku Sdruženého závodního klubu při Blanických strojírnách, byl hlavním iniciátorem a tahounem výstavby hvězdárny ve Vlašimi. Vedl přípravné a konstrukční práce a na přelomu 50. a 60. let řídil její stavbu. Hvězdárna byla 13. května 1961 slavnostně otevřena pro veřejnost. Pod jeho vedením vyrostlo ve Vlašimi mnoho úspěšných mladých astronomů, někteří z nich se astronomii začali věnovat profesionálně, mnohým z mladých lidí na hvězdárně byl vychovatelem, mužským vzorem či druhým otcem. Jan Zajíc byl mimořádným členem České astronomické společnosti. Za mnohaletou záslužnou činnost pro rozvoj amatérské astronomie mu byla udělena pamětní medaile Mikuláše Koperníka a pamětní medaile Jana Keplera. Jeho nejvýznamnějším životním oceněním však bylo znovuotevření vlašimské hvězdárny, jejíž hrozící likvidaci v letech 1992 až 1996 velmi těžko nesl a aktivně přispěl k její záchraně.
V roce 1999 Jan Zajíc obdržel od neziskových organizací Podblanicka ocenění Blanický rytíř za celoživotní dílo, zejména za osvětovou a výchovnou práci na vlašimské hvězdárně. Česká astronomická společnost mu v tomtéž roce udělila čestné uznání za dlouholetou činnost ve prospěch české astronomie. Na životní příběh Jana Zajíce se dobře hodí latinské přísloví "per aspera ad astra," tedy "přes překážky ke hvězdám." Nezatrpknul a uchoval si nakažlivý životní optimismus až do svého vysokého věku, a to i přes mnohé překážky a životní zklamání - prodělal několik těžkých nemocí, přežil oba své syny. Na svoji poslední cestu mezi hvězdy se Jan Zajíc vydal 7. prosince 2004.
Po zakladateli vlašimské hvězdárny je od roku 2000 pojmenována jedna z planetek obíhajících mezi Marsem a Jupiterem (tento fakt m.j. připomíná koutek Jana Zajíce ve škole v Dobré Vodě u Pacova, který v roce 2000 zřídil tamní spolek Lesklé koule), v roce 2005 byl po Janu Zajícovi pojmenován jeden z pozemních detektorů kosmického záření na Pierre Auger Observatory v Argentině.
Vlašimská astronomická společnost, která v současné době vlašimskou hvězdárnu provozuje, vydala u příležitosti 100. výročí narození autobiografické vzpomínky Jana Zajíce "Dvojčata Vysočiny". Vydáním tohoto životopisného vyprávění chceme nejen připomenout Jana Zajíce svým členům a občanům Pacova a Vlašimi, ale také splnit jedno z jeho velkých přání.
Jan Zajíc se na sklonku svého života pustil do sepsání pamětí a velmi si přál, aby jeho vzpomínky vyšly knižně. S nezištnou pomocí několika institucí a dobrovolníků tímto čtenářům a čtenářkám životopisné vyprávění Jana Zajíce předkládáme a věříme, že ti starší v něm najdou kousek svého života a ti mladší například inspiraci při svém životním směřování a rozhodování.
Děkujeme Středočeskému kraji a Městu Pacov za finanční podporu, bez které by nebylo možné knihu vydat.
Ke stažení:
[1] Pozvánka PDF (241 kB)
[2] Pozvánka JPG (4.01 MB)
|
