V úterý 15. února ráno našeho času provedla "recyklovaná" sonda NASA - Stardust průlet ve vzdálenosti 178 km od jádra komety 9P/Tempel. Jednalo se o druhou návštěvu této komety, neboť v červenci 2005 ji poprvé navštívila sonda Deep Impact. Ta provedla experiment, při kterém na jádro komety vystřelila impaktor, který uvolnil materiál jádra. Bohužel se NASA nepovedlo nasnímat vzniklý kráter, a tak bylo rozhodnuto o přesměrování jiné sondy k této kometě, sondy Stardust.
Družice Stardust měla jako primární cíl výzkum komety 81P/Wild a odběr vzorků jejího prachu, tento úkol úspěšně dokončila. Sondě ještě zbývalo dostatek paliva na manévry potřebné pro korekci dráhy, aby po více než pěti letech opět prozkoumala Tempel "jedničku". Cílem mise bylo především zjistit rozsah eroze jádra komety od její poslední návštěvy u Slunce a pořídit snímky kráteru vytvořené impaktorem.
Průlet sondy Stardust kolem jádra komety Tempel 1
Výsledky mise překonaly očekávání; sonda prolétla kometě blíže, než se plánovalo. K jádru se přiblížila na zatím rekordních 178 km. Povedlo se jí nalézt hlavní cíl - kráter vytvořený impaktorem sondy Deep Impact. Díky tomu se povedlo získat cenná data o vnitřní stavbě komety a povaze materiálu, ze kterého se skládá. Zatím jsme byli schopni zachytávat pouze částečky uvolněného prachu, nebo rozštěpené molekuly plynů. O samotné stavbě jádra a jeho nitru toho zas tak moc nevíme. Tvar kráteru způsobeného impaktem nám řekne více o vnitřní struktuře jádra pod povrchem. To byl právě ten poslední díl skládačky, který nesplnila v roce 2005 sonda Deep Impact, které se povedlo zachytit explozi po dopadu impaktoru, ale neměla výhled na samotný kráter. Sonda Stardust tedy misi nyní po více než pěti letech úspěšně zakončila.
Dalším úspěchem bylo snímání oblastí jádra, které byly při posledním "dostaveníčku" skryté ve stínu. Mapa povrchu komety 9P Tempel je tedy celistvější. Na nově odhaleném povrchu byly také objeveny nové geologické útvary, temné vrstevnaté svahy. Nejdelší svah má délku 2 km. V nížině pod svahem se nacházejí dva kruhové útvary o průměru 150 m.
Sondě se povedlo také zachytit erozi povrchu za jeden oběh kolem Slunce. Zajímavý je například snímek hladké náhorní plošiny (možná tvořené jemným prachem) obklopené nižšími oblastmi s hrubším povrchem. Na snímku výřez napravo nahoře pochází z roku 2005, zatímco napravo dole vidíme srovnání z letošního průletu. Tato náhorní plošina po okrajích zerodovala o 20 až 30 metrů. Několik prohlubní, které lze na horním snímku jasně rozlišit, se slilo do sebe. To ukazuje na velice rychlý a dynamický vývoj povrchu jádra komety.
Data ze sondy budou vědci pravděpodobně zkoumat ještě roky a určitě nám v blízké době prozradí další zajímavé informace o kometárních jádrech. Ty, jak předpokládáme, obsahují nezměněný původní materiál z období tvorby naší Sluneční soustavy. Také obsahují i složitější organické sloučeniny a především vodu. V dávné minulosti Země tak mohly přispět ke vzniku života na naší planetě.
Zvířetníkové světlo, Venuše a Mars: To vše je nám nyní dostupné po setmění. Stačí jen jasná průzračná obloha a pokud možno tmavý výhled k západu, protože kvůli světlu z měst prostě toto slabé světlo jen tak neuvidíme. Jasnou Venuši si ale můžeme vychutnat poměrně vysoko na jihozápadě ještě za světla. Kousek nad ní je slabší Mars. Fotil Vilém Heblík na Pardubicku.
Detail jádra komety: Rosetta se prosmýkla jen asi 6 km od jádra komety 67P a pořídila zajímavé detailní záběry. Něco už je k vidění na webu ESA. Zdroj.
