Galaxii NGC 2442, která na první pohled upoutá rozdílným vzhledem svých dvou spirálních ramen, bychom nalezli v jižním souhvězdí Létající ryby (Volans, Vol). Nesouměrnost galaxie má patrně původ v blízkém setkání s jinou galaxií v dávné minulosti, ale astronomové dodnes 'viníka' této kolize nenalezli.
Širokoúhlý pohled, který jasně ukazuje tvar galaxie připomínající 'hák na maso', byl získán pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO se zrcadlem o průměru 2,2 m na observatoři La Silla v Chile. Na tomto záběru také naleznete řadu dalších galaxií, z nichž některé jsou blízkými sousedy NGC 2442 a jiné se naopak nacházejí mnohem dále ve vesmíru. Ačkoliv snímek získaný kamerou WFI nikdy nemůže dosáhnout ostrosti srovnatelné s HST, jeho výhodou je široké zorné pole, kde je na jednom záběru zachycena mnohem větší část oblohy. To je důvod, proč tyto dva přístroje často poskytují astronomům vzájemně se doplňující informace.
 Kosmický dalekohled HST (NASA/ESA) se zaměřil na centrální část galaxie NGC 2442 a kratší z dvojice spirálních ramen. V roce 1999 zde hmotná hvězda na konci svého života explodovala jako supernova. Při srovnání starších snímků z roku 2001 a tohoto záběru z konce roku 2006 mohou astronomové studovat, co se s hvězdou při její smrti dělo. Supernova sama již na tomto snímku viditelná není.
Snímek pořízený na observatoři ESO odhaluje naopak počáteční fáze vývoje hvězd. Po celé galaxii, ale především podél delšího ze spirálních ramen, naleznete tmavě červené skvrnky. Jejich barva je dána vyzařováním vodíku. V oblastech, kde intenzivní záření právě se rodících hvězd excituje plyn v zárodečném oblaku, uvolňuje vodík získanou energii v podobě červeného světla.
Setkání galaxií, kterému NGC 2442 patrně vděčí za svůj neobvyklý tvar, vedlo nejspíše také k počátku právě probíhající epizody hvězdotvorby. Stejné síly, které pocuchaly vzhled celé galaxie, narušily také stabilitu plynných oblaků a zahájily jejich gravitační kolaps.
Zdroj
Další informace
ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Kontakty
Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org
Oli Usher; Hubble/ESA; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6855; Email: ousher@eso.org
Překlad: Jiří Srba
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz |
