Panovaly obavy, jak se k tomu postaví politici, ale nakonec se podařilo tento
dodatečný let schválit. Poté, co možnost přidat ještě jednu vesmírnou misi posvětil americký kongres a prezident, mohlo se začít s její přípravou. Dostala označení STS-135 a jako její hlavní cíl bylo určeno dopravit astronauty a zásoby
na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Ostatně v posledních letech měly stejný úkol všechny lety raketoplánů jen s jednou jedinou výjimkou. Tou byla v květnu 2009 mise STS-125, jejíž náplní byl servis Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST).
Do posádky byli jmenováni samí zkušení astronauti, kteří mají za sebou už
minimálně jeden kosmický let. Jako velitel byl vybrán Christopher Ferguson, pro
kterého to bude třetí vesmírná mise. Raketoplán Atlantis dobře zná, protože v roce 2006 jej pilotoval při misi STS-115. O dva roky později pak velel výpravě STS-126, kterou uskutečnil raketoplán Endeavour. Pilotem bude Douglas Hurley, který již řídil raketoplán Endeavour během letu STS-127.
Dvojici letových specialistů utvoří Sandra Magnusová a Rex Walheim. Mangusová
má zkušenosti nejen s třemi raketoplány (Atlantis, Endeavour a Discovery), ale
i s dlouhodobým pobytem na ISS. Byla členkou Expedice 18 (osmnáctá stálá posádka ISS) a během ní strávila ve vesmíru bezmála 134 dnů. Poslední člen posádky, Walheim, poletí raketoplánem Atlantis dokonce potřetí. Zúčastnil se již jeho mise
STS-110 v roce 2002 a
STS-122 o šest let později.
Jestliže se neobjeví žádné potíže, měl by raketoplán Atlantis odstartovat
do vesmíru 8. července 2011 v 15:26 UT a jeho poslední mise je plánována jako třináctidenní. Původní termín startu byl 28. června, později však byl posunut kvůli tomu, že předchozí mise (STS-134) se po několika odkladech uskutečnila až na konci května. Jak již bylo uvedeno, posádku budou tentokrát tvořit pouze čtyři astronauti, což je velmi neobvyklé. Naposledy v takovéto sestavě startoval raketoplán v dubnu 1983. Tehdy se jednalo o první let raketoplánu Challenger a celkově šestou misi raketoplánu
(STS-6), při které byli na palubě také jen čtyři astronauti. Při všech následujících letech tvořilo posádku vždy nejméně pět osob. Z jakého důvodu poletí tentokrát jen čtyři lidé? Je to hlavně proto, že kdyby Atlantis z nějakého důvodu nemohl přistát, nebude možné mu vyslat na pomoc jiný raketoplán. V takovém případě by se posádka musela spolehnout na kosmické lodi Sojuz, které jsou připojené k ISS jako záchranná plavidla a protože je jejich kapacita omezena, musela být posádka zredukována na minimum. V ruských kosmických lodích se počítá s poněkud menšími kosmonauty a tak i do posádky STS-135 byli vybráni astronauti s menší výškou. Posádka během příprav také navštívila Rusko, kde testovala záchranné skafandry a individuální křesla, která by v případě nouze musela použít.
 |
Druhým, i když ne tak podstatným důvodem pro čtyřčlennou posádku byl fakt, že tak bude možné maximálně využít nosnou kapacitu raketoplánu a vynést do kosmu co nejvíce materiálu během jeho poslední zásobovací mise. Většinu nákladového prostoru zabere víceúčelový logistický modul Raffaello s šestnácti přemístitelnými skříněmi, což je maximální počet, jaký je schopen pojmout. Ty pak budou plně naloženy potřebami pro ISS. Vedle Raffaella se bude nacházet lehký víceúčelový nosič nákladu (Lightweight Multi-Purpose Carrier - LMC) a také experiment Robotic Refueling Mission (RRM), který má vyzkoušet nástroje a technologie potřebné pro doplňování paliva do satelitů. To by mělo v budoucnu probíhat pomocí robotických prostředků přímo na oběžné dráze. Na zmíněném nosiči LMC se pak zpět na zem dopraví čerpadlo chladícího systému ISS, které loni z neznámých důvodů selhalo. Odborníci jej chtějí důkladně prozkoumat a najít příčinu závady.
Větší část montáže a prověrek základních komponent probíhala od jarních měsíců. Skládání pomocných startovacích raket začalo 29. března 2011 a bylo dokončeno v polovině dubna. Při stavbě byly použity různé zrenovované části, zajímavostí je, že jedna z nich (horní válec levé rakety) byla použita dokonce už při úplně prvním letu raketoplánu STS-1. S vnější nádrží byly obě rakety spojeny 25. dubna. Atlantis opustil vystrojovací halu (OPF) 17. května, byl převezen do montážní haly
VAB a
v následujících dvou dnech jej technici připojovali ke zbytku sestavy. Kompletně
sestavený raketoplán následně prošel řadou kontrol a protože byly úspěšné, mohl se vydat na startovací komplex. Poslední cesta na startovací rampu LC39A začala
31. května ve večerních hodinách a skončila o den později ve 3:29 místního času. Přímo na rampě pak probíhaly další předstartovní přípravy. Například 15. června proběhlo zkušební plnění vnější nádrže palivem, při kterém byla objevena netěsnost na jednom z ventilů. Konkrétně se jednalo o ventil, kterým proudí palivo do hlavního motoru (SSME) číslo 3. Aby byla závada odstraněna, byl 21. června vyměněn za jiný kus. Další prověrky budou probíhat až do samotného startu, kdy se Atlantis naposledy vznese nad oblaka.
Zajímavé je, že se vlastně jedná už o třetí "poslední" let tohoto
raketoplánu. NASA chtěla jeho provoz ukončit již před několika lety a ponechat jej pouze jako zdroj náhradních dílů pro Discovery a Endeavour. Kvůli tomu neprošel ani důkladnou servisní prohlídkou, která se měla uskutečnit v roce 2008. Jeho závěrečnou misí se měla stát výše zmíněná STS-125, během které se naposledy v historii vydal raketoplán jinam než k ISS. Později se ukázalo, že s pouze dvěma funkčními raketoplány není možné splnit všechny plánované úkoly a tak byl znovu povolán do služby. Poté, co absolvoval STS-129 v listopadu 2009 a STS-132 v květnu 2010, vypadalo to, že už je jeho vesmírná kariéra definitivně u konce. Jak se však ukázalo, ani tentokrát se nejednalo o jeho poslední let a Atlantis bude mít tu čest misí STS-135 uzavřít celou éru raketoplánů, která začala 12. dubna 1981 prvním startem Columbie do vesmíru.
Další zajímavosti o programu Space Shuttle
Vybrané zdroje:
Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň
|
