Pokud nemáme správně (nebo alespoň věrohodně) určenu hmotnost hvězdy, nemůžeme správně určovat hmotnost obíhající exoplanety a pokud je chyba v poloměru hvězdy, dostáváme chybně i poloměr tranzitující exoplanety. Bohužel však autor hned na prvním slidu řekl, že těmito dvěma parametry (R, M) se zabývat nebude a bude se věnovat jen gravitačnímu zrychlení na povrchu hvězdy a efektivní povrchové teplotě. I přes mé zklamání to byla zajímavá přednáška. Hlavní metody určování výše uvedených parametrů jsou modelování spektrálních čar vodíku, modelování čar těžších prvků a samozřejmě fitováním rozložení energie ve spektru (star energy distribution - SED). První dvě metody se používají především pro jasnější hvězdy, pro které lze získat spektrum s vysokým rozlišením. Slabší objekty jsou studovány pomocí SED, neboť na to stačí pořídit spektrum s nízkým rozlišením. Běžné přesnosti určování povrchové teploty jsou dnes +/- 100 K. U pekuliárních, rychle rotujících či proměnných hvězd je velký problém, jak přesně určit efektivní teplotu a gravitační zrychlení a údaje mají mnohonásobně vyšší chybu.
 Další přednáška byla nesmírně zajímavá a považuji ji za jednu z nejlepších, co jsem zde zaslechl. Dr. G. DE MARCHI měl příspěvek Star formation in the Local Group. Nejprve autor předvedl způsob, jak je určována rychlost, s jakou se rodí hvězdy. Respektive, za jak dlouho zmizí zárodečný protoplanetární disk. Mladé hvězdy mají ve spektru výrazný červený exces, tedy přebytek červeného světla, respektive infračerveného světla. Je to příspěvek od akrečního zárodečného disku. Čím je hvězda starší, tím menší je červený exces, až nakonec zmizí. Stáří hvězdy, kdy disk zmizí, bylo určeno na 106 až 107 let. Jak to vědci zjistili? Jednoduše měřením červeného excesu u hvězd v mladých otevřených hvězdokupách. Porovnáním počtu červených excesů se stářím hvězdokupy se ukázalo, že u hvězdokup starších než 107 let již žádné červené excesy nejsou. Stáří hvězdokupy lze dobře určit z vývojového H-R diagramu a stáří mnoha hvězdokup již bylo publikováno. Autor pak ještě ověřoval, zda tento údaj platí i v jiných oblastech než v našem těsném galaktickém okolí. Na případě hvězdokup v Magellanových oblacích ukázal, že údaj o rychlosti akrece (respektive vymizení akrečního disku) se liší v různých oblastech. Přítomnost červeného excesu nelze u vzdálených hvězdokup změřit pro jednotlivé hvězdy pomocí spektra. Ale je možné ji zjistit z barevného V-R indexu. Ve filtru R, kde se nachází H-alfa čára vodíku, je hvězda výrazně jasnější. Autor tak zjistil, že doba, kdy vymizí akreční disk u mladých hvězd, se liší v závislosti na regionu, respektive na jejich metalicitě. Mladší hvězdy, které vznikají v mlhovině bohatší na těžší prvky, se vyznačují tím, že jim trvá delší dobu, než zmizí jejich akreční disk. Celkový závěr tedy je, že hvězdy s menší metalicitou se rychleji zformují do konečné hmotnosti než ty hvězdy, jejichž závěrečná mlhovina je obohacena o těžší prvky. První generace hvězd tedy byly nejen hmotnější, jak je dnes již obecně známo, ale rychlost, s jakou vznikly byla výrazně větší, než je tomu u hvězd dnes. To je poznání, které dosud v astrofyzice chybělo. Z tohoto důvodu i z důvodu excelentního přednesu a vedení přednášky plné překvapeních pro posluchače a pro vysvětlení kompletně všech souvislostí považuji příspěvek dr. de Marchiho ze excelentní a dosud nejlepší, co jsem zde zaslechl.
 Namlsán předchozí přednáškou, zůstal jsem v symposiu fyziky hvězd i nadále. Po přestávce pokračoval dr. D. SHULYAK: Resolving enigmas of peculiar stars. Autor prezentoval svůj nový přístup k určování parametrů pekuliárních hvězd. Vychází z toho, že nepoužívá jen model atmosféry, ale i SED a fitování metalicity spektrálních čar. Všechny tyto metody kombinuje v iteračním procesu až do doby, kdy dosáhne nejlepší shody modelu spektra s pozorovanou skutečností.
Dále měla příspěvek dr. A. VALIOVÁ: Activity and rotation of planet-harboring CoRoT stars. Pro mne velmi zajímavý příspěvek, neboť se přímo týkal tranzitujících exoplanet. Z vysoce přesných dat z družice CoRoT po hvězdy CoRoT-2, CoRoT-4, CoRoT-5, CoRoT-6 a CoRoT-8, pro které byly k dispozici desítky vysoce přesných tranzitů, studovala přítomnost skvrn na povrchu mateřských hvězd. Všechny výše uvedené exoplanety vykazovaly výrazné anomálie oproti modelovým křivkám tranzitů. Z odchylek autorka namodelovala počty skvrn na povrchu hvězdy. Pro zajímavost: CoRoT-2 - bylo namodelováno 392 přechodů skvrn, CoRoT-4: 18 skvrn, CoRoT-5: 77 skvrn, CoRoT-6: 64 skvrn a CoRoT-8: 33 skvrn. Z jejich statistik následně autorka analýzou zjistila míru diferenciální rotace a další zajímavé parametry.
 Vědecký program po tomto bloku přednášek již končil a následoval oběd a pak valné shromáždění Evropské astronomické společnosti (EAS) a Ruské astronomické společnosti (RAS). Jakožto čerstvý člen EAS jsem si nemohl nechat ujít možnost nahlédnout do zákulisí této respektované organizace (která nota bene sponzoruje mou účast zde na JENAMu). Je zajímavé, že EAS řeší naprosto stejné problémy jako ČAS a potažmo i naše Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS. Prezident EAS THIERY COURVOISIER přednesl zprávu o činnosti za minulý rok a rovněž i výhled na rok nadcházející. Jedním z hlavních problémů, kterým se EAS zabývá je hledání způsobu, jak mezi sebe přilákat více členů. Specielně institucionárních členů. Tito členi svými příspěvky do značné míry naplňují kasu EAS. Dále se EAS vyjádřila k záměru EU podporovat především aplikovaný výzkum. To není dobře, neboť především základní výzkum přináší inovace potřebné pro dlouhodobý rozvoj a až následně se aplikovaný výzkum snaží tyto poznatky využít. Pokud budeme podporovat jen aplikovaný výzkum, je velmi pravděpodobné, že v budoucnosti ztratíme potenciál vést vůbec nějaký výzkum. Naprosto shodný problém řeší i čeští vědci a Akademie věd vzhledem k záměru české vlády podporovat hlavně aplikovaný výzkum u nás.
ANNE DUTREY, hospodářka EAS následně přednesla zprávu o hospodaření, která pro mne byla celkem překvapivá. Finance, kterými disponuje EAS jsou - z našeho českého měřítka - poměrně vysoké.
 Po skončení shromáždění EAS jsem se původně chtěl vydat do historického centra Petrohradu na prohlídku Něvského prospektu. Ale nedošlo k tomu. Dnes ve středu byl naplánován společenský večer. Jeho cena 50 Euro pro mne ovšem byla příliš vysoká a tak jsem se rozhodl, že jej oželím. Místo toho jsem chtěl podniknout výlet do historického centra. Než jsem odešel z kongresového střediska, diskutoval jsem (jako již mnohokrát) o různých tématech s profesorem IVANEM ANDRONOVEM (který mě a kolegovi PASCHKEMU velice pomáhal s překladem z ruštiny a představil nás i mnoha svým ruským kolegům). Známe se s profesorem ANDRONOVEM velmi dobře - je totiž jedním z editorů odborného časopisu Open European Journal on Variable stars, který založila a provozuje naše Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS. Během diskuse se ANDRONOV na pár minut "vytratil" a když se vrátil, oznámil mi k mému překvapení, že pro mne zajistil pozvání na Conference dinner zdarma a to přímo u ředitele Pulkovské observatoře ALEXANDRA V. STEPANOVA. Jako obvykle IVAN ANDRONOV zveličil mé zásluhy a před ruskými kolegy ze mne učinil (pro tento) večer VIP hosta Pulkovské observatoře. To mi za pár minut (k mému úžasu) potvrdil osobně ředitel hvězdárny STEPANOV. Měl jsem tedy možnost zúčastnit se společenské večeře v luxusním hotelu Park inn**** s předními profesory a řediteli mnoha evropských (nejen) astronomických ústavů a institucí. Mezi jinými i generálního ředitele ESO TIMA DE ZEEUWA. Nezapomenutelný zážitek! |
