Snímek v úvodu: Snímek okolí Epsilon Aurigae pořízený CCD kamerou ST5C přes objektiv Pentacon auto 2,8/29 (zorné pole 379' x 284'). Vyznačené
jsou proměnné hvězdy a srovnávací hvězdy (cmp, ch1 až ch4).
Ve stejný čas vyvrcholily domečku - pozorovatelně Astronomické společnosti v Hradci Králové (ASHK) - přípravy na sledování této jedinečné události. Vzhledem k značné jasnosti Epsilon Aurigae a hojnému zastoupení proměnných hvězd v okolí bylo poměrně problematické vybrat vhodnou srovnávací hvězdu. Po zralé úvaze padla volba na Lambdu Aurigae (spektrální třída G0), která má podle UBVRIJKLMNH Photoelectric Catalogue (Morel+ 1978) následující jasnost: U = 5.460, B = 5,330, V = 4,710, R = 4,180, I = 3,860 mag. Jedinou nepříjemností je poměrně velká vzdálenost, nachází se téměř pět stupňů od Epsilon Aurigae. Takže s ohledem na tuto skutečnost musela být připravena speciální širkoúhlá fotometrická sestava.
Jako základ posloužila paralaktická montáž EQ-6, ovládaná přes počítač prostřednictvím planetária Cartes du Ciel. S hvězdárnou a planetáriem v Hradci Králové (HPHK) se podařilo domluvit zapůjčení vysloužilé CCD kamery ST5-C se sadou standardních fotometrických filtrů VRI, které byly následně díky ochotě Mirka Brože doplněny o filtr B. Velikost snímacího senzoru je sice na dnešní dobu neuvěřitelně malá, činí jen 3,2 x 2,4 mm, ale ve spojení se širokoúhlým objektivem Pentacon auto 2,8/29 dokáže vykreslit zorné pole o rozloze 379' x 284' (6,3º x 4,7º). Jako hledáček jsem použil malý refraktor ED80.
Během testování sestavy ukázal objektiv celou řadu optických vad, ale vzhledem ke skutečnosti, že cílem snímání nejsou "hezké" obrázky, ale fotometrie, nebyly tyto defekty na překážku. Naopak, je známo, že je lepší mít hvězdy při měření jasnosti lehce rozostřené a ne ideálně bodové. Jako největší nepříjemnost se nakonec ukázala nutnost přeostřování při změně filtru. Jak už to bývá u většiny čočkových objektivů, obraz zaostřený v modré barvě je v červené totálně rozostřený. Takže každou noc při pořizování série jsem musel několikrát běhat od dalekohledu k počítači a od počítače k dalekohledu. Ovšem časem jsem si vytvořil osobitý styl, takže prodleva ve snímání při změně filtru se zmenšila na únosnou mez.
První snímky Epsilon Aurigae jsem výše popsanou sestavou pořídil ráno 7. srpna 2009 a během sestupné fáze jsem hvězdu sledoval celkem ve 24 nocích, až do 18. března 2010. Další pozorování znemožnila nepříznivá poloha. Při pohledu od domečku se nejprve schovala za vzrostlé břízy, za hvězdárnu a nakonec se na několik měsíců ponořila těsně k severnímu obzoru do královehradeckého světelného smogu.
 Na snímku: Světelná křivka Epsilon Aurigae sestavená z měření pořízených během 60 nocí od 7. srpna 2009 do 6. kvetna 2011.
Mezitím se v domečku uskutečnilo velké přeskupení přístrojů. ASHK zakoupila od Drbohlavů ze Rtyně v Podkrkonoší nový 0,25-m f/3,9 reflektor a zároveň se podařilo zapůjčit díky ochotě pana docenta Marka Wolfa z MFF UK v Praze a Kamila Hornocha z Ondřejovské hvězdárny novou CCD kameru G2-1600 se sadou BVRI filtrů. Tato kamera nahradila na JST postarší ST-7, která se přestěhovala na nově pořízený dalekohled umístěný na montáži EQ6. Fotometrická sestava pro sledování Epsilon Aurigae si tak musela hledat nové místo a nakonec zakotvila na JST, připevněná k 0,11-m f/15 refraktoru.
Zde poprvé v nové pozorovací sezóně přivítala Epsilon Aurigae 27. listopadu 2010. Bohužel inverzní a zimní počasí příliš nepřálo a tak následující pozorování se uskutečnilo až 22. ledna 2011 a od té doby byla hvězda během vzestupné fáze sledována v dalších 34 nocích, až do 6. května 2011.
Pozorovací kampaň zákrytu Epsilon Aurigae byla úspěšná a v 60 nocích se podařilo získat 471 měření ve filtru B, 510 ve filtru V, 749 ve filtru R a 748 ve filtru I. Data ze sestupné fáze byla využita v práci New Ephemeris and an Orbital Solution of Epsilon Aurigae publikované v IBVS 5937 [2]. Kompletní sada měření pak byla nahrána do databází Medúza a B.R.N.O. Sekce proměnných hvězd a exoplanet (SPHE).
Pomocí Kwee-Wordenovy metody implementované do programu AVE jsem odhadl okamžik minima na 22. června 2010 +/- 1,8 dne (ve filtru B); 30. června 2010 +/- 0,8 dne (ve filtru V); 30. června 2010 +/- 1,2 dne (ve filtru R) a 27. června 2010 +/- 0,7 dne (ve filtru I). Tato jednoduchá metoda skutečně vedla pouze k hrubému odhadu a to především z důvodu jisté asymetričnosti světelené křivky - vzestupná větev se zdá být strmnější než sestupná a navíc na vzestupu je výrazná prohlubeň způsobená zřejmě fyzickou proměnností primární složky zákrytové dojhvězdy.
Závěrem bych chtěl poděkovat ASHK, HPHK a všem jmenovaným i nejmenovaným za podporu a umožnění tříleté pozorovací kampaně Epsilon Aurigae. Zároveň doufám ve stejně dobrou spolupráci při dalším zákrytu, který nastane v roce 2036.
Konečná verze článku bude publikována v královéhradeckém astronomickém časopise Povětroň.
Informační zdroje:
[1] LEHKÝ Martin. Epsilon Aurigae 2009 až 2011. Povětroň, 2009, no. 4, p. 6-8 [online]. [cit. 2011-07-09].
[2] CHADIMA Pavel et.al. New Ephemeris and an Orbital Solution of Epsilon Aurigae IBVS 5937 [online]. [cit. 2011-07-09].
|
