"Na jejím povrchu můžeme spatřit obrovská pohoří, údolí, vyvýšeniny, útesy, koryta, brázdy, krátery všech velikostí a roviny," říká Chris Russell, hlavní vědecký pracovník projektu Dawn (UCLA). "Vesta není obyčejné kamenné těleso tvaru koule. Je to neobyčejný svět s bohatou geochemickou historií. Díky kosmickému výzkumu nám pověděla svůj příběh."
Podobně jako Země a ostatní terestrické planety, je i povrch Vesty pokryt dávnými proudy čedičové lávy a v jejím nitru se skrývá velké kovové jádro. Na snímcích ve falešných barvách je znázorněna topografie terénu zachycující široký rozsah výšek od -22 km do +19 km vzhledem k referenčnímu elipsoidu.
Ve skutečnosti je asteroid Vesta tak složitý, že Chris Russell a členové jeho týmu hovoří o asteroidu jako o "malé terestrické planetě". Vesta má kovové jádro a její povrchové útvary naznačují, že struktura planetky je "diferencovaná" podobně jako terestrické planety Země, Merkur, Venuše nebo Mars.
K diferenciaci dochází v případě, kdy je nitro planety v důsledku radioaktivního ohřevu roztaveno a dojde k separaci materiálu do jednotlivých vrstev podle hustoty. Lehčí materiál plave nahoře, zatímco těžké prvky, jako je například železo a nikl, klesnou do středu planety. Astronomové se domnívají, že k takovému "rozvrstvení" došlo i u planetky Vesta.
 Její příběh začíná přibližně před 4,57 miliardami roků, kdy se z prvotní sluneční mlhoviny začínají formovat planety Sluneční soustavy. Jakmile došlo k vytvoření planety Jupiter, jeho gravitační působení velmi ovlivnilo tělesa v oblasti pásu asteroidů, takže se již nemohla dále spojovat dohromady. Vesta byla v té době již prakticky hotovou planetou, když Jupiter přerušil proces jejího dalšího formování.
Ačkoliv Vesta ve svém růstu zakrněla, přece jen u ní došlo k diferenciaci materiálu podobně jako u opravdových planet.
"Předpokládáme, že Sluneční soustava obdržela mimořádnou dávku radioaktivního hliníku a železa při výbuchu blízké supernovy právě v období, kdy planetka Vesta vznikala," vysvětluje Chris Russell. "U těchto materiálů došlo k radioaktivnímu rozpadu a k uvolňování tepla. Asteroid nashromáždil dostatečné množství hmoty a vytvořil velkou kamennou kouli; vnější vrstva působila jako izolace a zadržovala teplo uvnitř vlastního tělesa."
Jakmile se jádro planetky roztavilo, lehčí materiál vystoupal na povrch, přičemž vytvářel sopky, lávové proudy a pohoří.
"Myslíme si, že se v té době vyskytovaly na povrchu Vesty vulkány a lávové proudy, ačkoliv jsme zde zatím neobjevili žádné prastaré sopky," říká Chris Russell. "Stále po nich pátráme. Části povrchu planetky Vesta vypadají podobně jako oblast Havajských ostrovů po výronu bazaltické lávy na povrch."
 Vesta má hodně společného s terestrickými planetami, takže je otázkou, zda by neměla být překlasifikována z kategorie "planetka" do kategorie "trpasličí planeta". "To je otázka pro Mezinárodní astronomickou unii (International Astronomical Union - IAU). Avšak lze říci, že přinejmenším uvnitř Vesty vypadá vše jako v nitru opravdové planety."
V současné době probíhá detailní výzkum asteroidu Vesta. Kosmická sonda Dawn krouží kolem planetky v průměrné vzdálenosti 210 km od povrchu. Následně bude sonda převedena na vyšší oběžnou dráhu (680 km nad povrchem), z které výzkum planetky Vesta zakončí. V červenci 2012 se vydá k dalšímu cíli - k trpasličí planetě Ceres, jejíž výzkum zahájí v únoru 2015.
Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
