Kosmická sonda Solar Orbiter bude zkoumat Slunce především během těsných průletů ve vzdálenosti, na jakou se doposud žádná sonda nepřiblížila - v pericentru dráhy se bude přibližovat k povrchu Slunce na vzdálenost 42 milióny km (tj. 0,28 AU). Její přístroje tak budou moci studovat částice slunečního větru krátce po jejich vyvržení. Sonda bude rovněž provádět dálkové snímkování sluneční atmosféry včetně koróny. Dráha sondy bude vůči rovině slunečního rovníku skloněna o úhel 25°.
Astronomové předpokládají, že sonda Solar Orbiter rozplete hádanku, jakým způsobem Slunce ovlivňuje celou Sluneční soustavu, a to na základě určení původu a působení hypersonického slunečního větru, magnetického pole Slunce a mohutných erupcí vznikajících v důsledku poruch ve sluneční atmosféře.
Solar Orbiter bude studovat Slunce nejen v oboru viditelného světla a rádiového záření, ale i v oboru ultrafialového a rentgenového záření. Přístroje sondy budou pořizovat podrobné snímky povrchu Slunce s rozlišením detailů o velikosti pouhých 200 km. Deset vědeckých přístrojů na palubě by mělo pracovat po dobu 7 let.
Se startem se počítá v lednu 2017 pomocí americké nosné rakety Atlas 5. Nejmenší vzdálenosti od povrchu Slunce dosáhne sonda 3,5 roku po startu, tj. zhruba v polovině roku 2020. Následné průlety sondy kolem Venuše postupně upraví dráhu sondy a navedou ji na průletové dráhy v blízkosti slunečních pólů v následujících několika letech.
Podobný projekt s názvem Interheliozond připravují ruští odborníci; s jeho startem se počítá po roce 2015. Ruská sonda by se měla ke Slunci přibližovat ještě více, a to na vzdálenost 30 až 40 poloměrů Slunce, tj. na 20 až 30 miliónů km.
 Druhý schválený projekt ESA se jmenuje Euclid. Astronomická družice bude vypuštěna v roce 2019 pomocí nosné rakety Sojuz z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně a bude navedena do oblasti Lagrangeova libračního bodu L2. Ten se nachází ve vzdálenosti asi 1,5 miliónu km od Země v opačném směru, než leží Slunce. Je to oblast, kde se vyrovnávají gravitační síly Země a Slunce a kosmická observatoř zde může dlouhodobě pracovat bez nároků na korekce dráhy.
Družice Euclid o hmotnosti 2100 kg bude vybavena dalekohledem o průměru 1,15 m a jejím hlavním úkolem bude výzkum povahy skryté hmoty a skryté energie na základě měření zrychlující se expanze vesmíru.
Tři čtvrtiny vesmíru je tvořeno temnou energií - záhadnou silou způsobující zrychlené rozpínání vesmíru. Astronomové se domnívají, že dalších 20 % vesmíru je složeno ze skryté hmoty, která uplatňuje stejnou gravitační sílu jako obyčejná hmota, avšak nevyzařuje žádné světlo.
Přístroje na palubě družice Euclid zmapují měnící se trojrozměrnou strukturu vesmíru v období uplynulých 10 miliard roků, čímž vystopují jeho rozpínání a vliv skryté energie na jeho evoluci. Družice nese jméno antického matematika a zakladatele geometrie jménem Euklidés.
Projekty kosmických misí Solar Orbiter a Euclid zvítězily nad další navrhovanou družicí s názvem Plato, která byla navržena k určení četnosti výskytu planet kroužících kolem jiných hvězd, včetně planet v obyvatelné zóně, kde mohou panovat příhodné podmínky pro existenci života.
Tuto trojici projektů ESA vybrala v roce 2010 jako finalisty pro plánované mise ESA střední třídy zaměřené na výzkum vesmíru. Projekty jsou součástí evropského programu Cosmic Vision výhledově zaměřeného na období 2015 až 2025.
Zdroj: astronomynow.com a novosti-kosmonavtiki.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
