Fascinující představení předvádí kometa Lovejoy na jižní obloze po průletu těsně nad povrchem Slunce, který fantasticky přežila, viz článek Kometa Lovejoy olízla Slunce a žije. Již první snímky komety vzdalující se od Slunce, které provedl tým českých astronomů pracujících s robotickým dalekohledem FRAM, ukazovaly výrazně jasnější objekt než před průletem u Slunce.
Během uplynulých dnů se tak vyrojilo značné množství nádherných fotografií i videí komety Lovejoy na obloze!
Jeden z nádherných vánočních snímků komety C/2011 W3 (Lovejoy). Autor: Scott Alder, Senic Lookout, Newcastle NSW Australia, 24. 12. 2011, 4:15 43 x 6s expozice, ISO 1600. 50mm f1.8 + Canon EOS 600D
Několik dní po prvních snímcích z FRAMu spatřili první pozorovatelé jasný ohon nad obzorem, když hlava komety byla ještě pod ním! Koma sice rychle a výrazně slábla, ohon si svou jasnost držel a navíc se mohutně zvětšoval. Okolo Vánoc tak jižané mohli spatřit na obloze jasnou kometu s krásným ohonem o délce zhruba 1/3 vzdálenosti od obzoru k nadhlavníku.
Průlet komety u Slunce
Postupně byla přenesena kompletní série snímků ze sondy SOHO, která ji měla několik dní kolem průletu v záběru koronografu LASCO C3. Na videu můžete vidět, jak kometa "zaprášila" svou dráhu a po dokončení zběsilé otočky nad povrchem Slunce začala zas "prášit" na druhou stranu. Jinými slovy: vytvořila si nový ohon. Ten již na snímcích sondy zběsile rostl a prodlužoval se mimo záběr kamery.
Fantastický výhled z Mezinárodní kosmické stanice
Kometa zaujala i posádku Mezinárodní kosmické stanice ISS. Ta provedla nádhernou sadu fotografií, jak kometa vychází zpoza Země. Spojením snímků získali unikátní video.
Jižané mají svou "Velkou vánoční kometu"
Právě okolo Vánoc gradovala viditelnost komety Lovejoy na pozemské obloze. Kometa byla pohodlně viditelná pouhým okem a na tmavé obloze dosahoval její ohon délky až 30° (dle hlášení Davida Seargeanta). Pamětníci velkých komet minulosti (např. i nejjasnější komety Kreutzovy skupiny minulého století - Ikeya-Seki) se jednoznačně shodli, že se jedná o skutečnou "velkou kometu", kterých je vidět jen několik za století. Poslední skutečně jasnou vlasaticí byla kometa McNaught na počátku roku 2007 a opět na jižní obloze. Štěstí jižanů vidět hned dvě velké komety v průběhu několika let budiž kompenzací štěstí nás seveřanů z let 1996 a 1997, kdy jsme mohli pro změnu na severní obloze vidět krátce po sobě kometu Hyakutake a Hale-Bopp.
Naštěstí díky moderní digitální době byl zážitek komety vycházející na oblohu zaznamenán a můžete si jej vychutnat např. v tomto videu, zachycujícím východ komety nad jihoamerickými Andami z Chile:
Komety Kreutzovy skupiny se vzhledem od typických komet odlišují, což je dáno především tím, jak těsně u Slunce prolétají. Typicky mívají značně jasný a dobře definovaný ohon, přičemž koma nebývá výrazná. To je případ i komety Lovejoy. Ta se navíc k libosti jižanů po průletu kolem Slunce ještě přibližuje k Zemi, a proto se ohon ještě výrazně den za dnem zvětšuje. Díky tomu bohužel klesá plošná jasnost a tak je chvost na obloze méně výrazný.
Krásné porovnání vývoje ohonu ze snímků několika autorů sestavil Rob Kaufmann:
Co o kometě Lovejoy víme?
Vývoj události příletu této komety měl značný spád, při kterém se objevilo mnoho informací i domněnek. Pojďme si nyní shrnout, čeho jsme se vlastně stali svědky:
První "Kreutz" ze Země po 41 letech
Jednalo se o první kometu Kreutzovy skupiny komet objevenou ze Země od roku 1970, kdy na obloze zářila kometa C/1970 K1 (White-Ortiz-Boleli). Ta na rozdíl od komety Lovejoy byla objevena až po průletu kolem Slunce a nestala se tak výrazným objektem (byla vidět nízko za svítání a s krátkým ohonem). Právě fakt, že objev komety Lovejoy nastal ještě před průchodem Slunce, měl být alarmující ohledně velikosti blížící se události. Bohužel po zkušenostech s kometou Elenin si nikdo z astronomů netroufal předpovědět, že by mohla průlet kolem Slunce přežít. NASA dokonce na svém webu oficiálně ohlásila smrt komety v přímém přenosu, což převzala i některá česká média.
Trochu větší minikometa?
Kometa Lovejoy se skutečně původně jevila jako větší "minikometa". Tady se ukázala záludnost výběrového efektu. "Kreutzů" objevených ještě před průletem kolem Slunce je jak šafránu, naše znalosti o zjasňování těchto komet vycházely jen z několika kousků rozdílných tříd. Astronomové tak srovnávali nesrovnatelné a kometa se ve skutečnosti jen velice dobře maskovala. Jádro komet téměř nikdy nevidíme přímo, protože je příliš malé a tmavé. Jeho velikost můžeme pouze odhadovat z vnějších projevů, množství tryskajících plynů a prachu. Především u periodických komet je znám častý efekt, kdy velké jádro vykazuje minimální aktivitu a je potřeba slunečního tepla k prohřátí podpovrchových ložisek plynů, které teprve poté rozlomí krustu na povrchu. Až poté projeví jádro svou skutečnou velikost.
Skutečně velká kometa Kreutzovy skupiny
Vzhledem k "jasnému osudu" komety neprobíhal před průletem kolem Slunce žádný intenzivní výzkum. NASA prostě čekala, až ji kometa vletí do pole kamer na sondách SOHO a STEREO a tam zanikne. Naštěstí díky rychlému alarmu se povedlo českým astronomům s pomocí robotického dalekohledu FRAM snímat jasnost komety za použití speciálních filtrů určených k přesné fotometrii od 6. prosince, ještě mnoho dní před vstupem do kamer kosmických sond. Hned druhý den dalekohled zaznamenal skokové zjasnění komety, při kterém se uvolnilo množství prachu. V následujících dnech ukazovala měření na prudký a stabilní nárůst jasnosti. Teorie o minikometě a její brzké smrti začala dostávat první trhliny, tento vývoj indikoval mnohem větší, maskované těleso probouzející se k životu! Zpráva byla přijata s velkou opatrností; téměř nikdo nevěřil, že se kometa objeví na druhé straně od Slunce až do doby, dokud se tam skutečně neobjevila.
Ztracený ohon u Slunce
Další zvláštností bylo to, že zatímco hlava komety si už létala na jedné straně Slunce, její původní ohon trčel ještě na straně druhé. Zde se opět ukázalo, jak může být oko člověka snadno oklamáno. Ve skutečnosti byl "odtržený ohon" dynamickým jevem, který se neustále vytvářel a zanikal. Čím menší jsou prachové částečky uvolněné z komety, tím více jsou brzděny za kometu. Ve chvíli kdy jádro bylo již na druhé straně, tato zrnka prachu se teprve blížila ke Slunci, a jak se v jeho žáru vypařovala, doplňovala jasnost útvaru. Nám se tak jevilo, že vidíme "zamrzlý ohon". Ve skutečnosti se jednalo o proud prachu v dráze komety. Absence ohonu po průchodu kolem Slunce byla jednoduše způsobena prudkou otočkou, kdy se ale čerstvě uvolněná prachová zrnka rozptýlí do velké plochy a hustota není dostatečná k jejich pozorování. Po dokončení otočky už byl tlačen prach opět jedním směrem, tentokrát od jádra (urychlován), a tak se začal tvořit ohon nový v opačném směru.
Mnohem jasnější po průletu
Silné prohřátí neaktivního jádra způsobilo pravděpodobně totální destrukci izolační vrstvy na povrchu a aktivita jádra byla plně obnovena. Kometa byla po průletu mnohem jasnější než před ním. Díky tomu mohli čeští astronomové opět snímat kometu s dalekohledem FRAM, a to ještě na prakticky modré, téměř denní obloze! Třetí den sledování komety vzdalující se od Slunce došlo k rapidní změně vzhledu. Jasný střed hlavy komety se proměnil v dlouhou úzkou čáru skrz celý ohon. Jasnost hlavy začala prudce klesat. Objevily se spekulace, že došlo k zániku jádra komety, dokonce byl vzhled komy připodobněn k rozpadu jiné komety C/1999 S4 (LINEAR). Fyzika u obou těchto komet musela být značně odlišná (LINEAR nepatřil k lízačům Slunce).
Falešný poplach o zániku komety
John Bortle, pamětník mnoha jasných komet minulosti vč. jasné Ikeya-Seki, připoměl, že v historii bylo u komet Kreutzovy skupiny pozorováno rychlé slábnutí komy při o řád pomalejšímu slábnutí ohonu. Na to ukazuje i typický vzhled všech "Kreutzů" pozorovaných po průletu kolem Slunce. Pruh vycházející z komy navíc vůbec nepřipomínal "doutníkovitý útvar" po zániku jader (oblak velkého prachu podobné velikosti, který vzniká mnoho dnů), ale synchronu (ty se objevují velice rychle, v průběhu hodin). Synchrony jsou pozorované u jasnějších komet a vznikají při silnému výtrysku z jádra. Na různě velká prachová zrnka uvolněná ve stejný okamžik působí jinou silou tlak slunečního záření a ta se pak podle velikosti poskládají do úzkého pruhu v ohonu. Pruh byl vidět opakovaně mnoho dnů po sobě, k výtryskům z jádra by pak muselo docházet opakovaně. Jádro tedy muselo přežít, přestože astronomové už podruhé odhadovali jeho zánik.
Kde se skrývá jádro komety?
Vzhled a vývoj komety na jižní obloze jasně značí, že se jedná o velký úlomek Kreutzovy skupiny. Takové se objevují jen několikrát za století!
Jaká byla skutečná původní velikost jádra, snad zjistíme, až bude kometa daleko od Slunce a jádro bude opět neaktivní. Teprve poté nebude rozptýlený prach a plynu v hlavě komety rušit a výkonné dalekohledy (snad) zachytí jeho velice slabý jas a určití jeho velikost.
Dopočtením hmoty, kterou kometa ztratila u Slunce, pak zjistíme velikost původního objektu.
Další nádherné fotografie komety C/2011 W3 (Lovejoy):
Zvířetníkové světlo, Venuše a Mars: To vše je nám nyní dostupné po setmění. Stačí jen jasná průzračná obloha a pokud možno tmavý výhled k západu, protože kvůli světlu z měst prostě toto slabé světlo jen tak neuvidíme. Jasnou Venuši si ale můžeme vychutnat poměrně vysoko na jihozápadě ještě za světla. Kousek nad ní je slabší Mars. Fotil Vilém Heblík na Pardubicku.
Detail jádra komety: Rosetta se prosmýkla jen asi 6 km od jádra komety 67P a pořídila zajímavé detailní záběry. Něco už je k vidění na webu ESA. Zdroj.
