Je toho skutečně požehnaně - střídání zásobovacích lodí, vypuštění satelitu, ohrožení kosmickým smetím, docela závažné problémy při přípravě nejbližších misí. Pojďme se na novinky podívat blíže.
Vypuštění satelitu a přílet zásob
Náš příběh začíná v pondělí 23. ledna, kdy se posádka stanice ISS rozloučila s hrdinnou lodí Progress M-13M. Proč hrdinnou? Protože tento bezpilotní náklaďák na přelomu loňského října a listopadu opět ukázal spolehlivost ruských raket Sojuz po srpnové havárii nosiče Sojuz-U s lodí Progress M-12M a také to, že tyto rakety opět mohou vozit lidské posádky. K modulu Pirs ruského segmentu stanice se M-13M připojil 2. listopadu a astronauté, pobývající na stanici, v jeho útrobách nalezli téměř tři tuny zásob a výbavy, mezi nimi také malý satelit Čibis-M. S ním však posádka stanice nijak nenaložila, byl určen k pozdějšímu vypuštění.
Mise bezpilotního náklaďáku Progress tradičně končí odletem od komplexu ISS s odpadem a nepotřebnými věcmi a následným zánikem v zemské atmosféře. Napěchovaný odpadem se Progress M-13M od kosmické stanice odpojil v pondělí 23. ledna ve 23:10 SEČ ale jeho mise ještě nekončila - čekalo jej právě vypuštění Čibis-M. Tento malý satelit, vážící necelých 40 kilogramů, posádka ISS před odpojením Progressu nainstalovala zevnitř na poklop bezpilotního náklaďáku, ten po opuštění kosmické stanice zažehl motory a vystoupal na vyšší dráhu (asi 100 km nad ISS) a zde ve středu 25. ledna krátce po půlnoci našeho času úspěšně vypustil malý satelit na samostatnou dráhu. Čibis zde bude působit několik let, působením konkrétně myslíme studium plasmových vln v zemské ionosféře a vzniku pozemských gama záblesků při bouřkách.
Loď Progress M-13M však čekala méně zářná budoucnost, asi tři hodiny po vypuštění satelitu Čibis provedla brzdící zážeh a o chvíli později zanikla při žhavém vstupu do atmosféry nad jižním Pacifikem. Tím skončila vesmírná pouť ruského kosmického náklaďáku v délce 86 dní a 17 hodin.
Start nového Progressu na sebe nenechal dlouho čekat, uskutečnil se již ve čtvrtek 26. ledna v 0:06 SEČ. Z promrzlého kosmodromu Bajkonur ho vynesla raketa Sojuz-U a po 9minutovém, bezproblémovém startu už Progress M-14M (46. loď tohoto typu mířící ke stanici ISS) na výchozí oběžné dráze vyklopil své antény a solární panely (rozpětí dvou solárních panelů lodi Progress činí 10,7 metru, délka trupu lodi je asi 7,3 metru). Po tradičních dvou dnech "závodů" na oběžné dráze dorazil v noci na sobotu 28. ledna k orbitálnímu komplexu. Připojení k němu proběhlo stejně hladce jako start a kosmonaut Anton Škaplerov, který byl během finálního přibližování a připojení nového Progressu připravený na palubě ISS v případě problémů převzít pomocí speciální konzole na dálku řízení jinak plně automatického letu lodi Progress, si bude muset na hrdinu zahrát jindy.
Start Progressu M-14M z Bajkonuru. Zdroj: NASA
Spojení stanice a nové zásobovací lodě se uskutečnilo v sobotu v 01:09 SEČ, na její palubě dorazilo celkem 2,9 tuny nákladu, rozepsáno do položek: 1260 kg "suchého" nákladu ve formě zásob, náhradních dílů, vědeckých experimentů, léků, oblečení atd., 930 kg paliva pro motory stanice, 420 kg vody a asi 50 kg kyslíku a vzduchu. Posádka stanice se jistě těšila i na osobní balíčky od svých rodin, například americká astronautka Tracy Caldwell-Dysonová, která na palubě ISS pracovala od dubna do září 2010, po letu vzpomínala, jak obdržela po příletu lodi Progress pastelky od své matky, aby mohla nakreslit orbitální západ slunce.
Nová loď Progress se připojila k čerstvě uvolněnému modulu Pirs, zůstane zde do druhé poloviny dubna. Šlo o první z letošních pěti startů lodí Progress, další nás čekají v dubnu, červenci, říjnu a prosinci.
Přílet a připojení Progressu M-14M k ISS. Zdroj: NASA
Úhybný manévr sobotní noci
Že Progressy nevozí palivo pro motory stanice nadarmo, se ukázalo velmi záhy po "stykovce" nového exempláře. Jen necelých 24 hodin po připojení lodi Progress, v neděli 29. ledna v 0:50 SEČ, byly zapáleny motory modulu Zvezda, Zvezda je centrem ruského segmentu ISS a do jejích nádrží je doplňováno palivo právě loděmi Progress, na 1 minutu a 4 vteřiny. Manévr zvýšil rychlost stanice a tím zvýšil i její dráhu, konkrétně o 1,3 km v apogeu a 2,6 km v perigeu, primárně má manévr eliminovat možnost opakovaného blízkého setkání s fragmentem čínského satelitu Fengjun 1C, sekundárně připravit dráhu ISS na přílety nejbližších misí. Stanice se na základě manévru nyní pohybuje ve výšce 404,6 krát 378,4 kilometrů.
První komerční loď u ISS
Když už jsme naťukli nejbližší mise ke stanici ISS, v poslední době se ukazuje, že to s nimi možná nebude vůbec jednoduché. Bezesporu velmi očekávanou misí k ISS je premiérový přílet a připojení první komerční zásobovací lodě, plavidla Dragon americké společnosti SpaceX. Pozornějším zájemcům o kosmonautiku jistě neuniklo, že Dragon už za sebou má jednu kosmickou misi, v prosinci 2010 pokusný exemplář lodi Dragon několikrát obletěl Zemi a bezpečně se vrátil. Naprostý úspěch této mise byl jedním z důvodů, proč padlo rozhodnutí poslat k ISS už druhý namísto původně plánovaného třetího Dragonu.
Start druhé lodi Dragon však zřejmě postihnou odklady, datum 7. února nebude téměř určitě dodrženo. SpaceX 20. ledna oznámila, že start lodi Dragon se odkládá kvůli získání více času na závěrečné testy a přípravy ke startu. Nové oficiální datum startu společnost neoznámila, takže se můžeme pouze dohadovat. Obecně se nepočítá se startem před 20. březnem, odklad až na duben ale také nevypadá zase až tak nereálně. Do příprav lodi Dragon ale může rozhodujícím způsobem zasáhnout nově objevený problém s ruskými loděmi Sojuz, zajišťujícími střídání dlouhodobých posádek stanice ISS.
Vážné problémy se Sojuzy
Na palubě stanice ISS nyní pracuje šestičlenná 30. dlouhodobá posádka ve složení: Daniel Burbank, Donald Pettit (USA), Anton Škaplerov, Anatolij Ivanišin, Oleg Kononěnko (Rusko) a André Kuipers (ESA, Nizozemí). Od ukončení provozu raketoplánů jsou ruské lodě Sojuz jedinými plavidly, kterými na stanici létají lidé.
16. března se na Zemi podle původních plánů měla vrátit loď Sojuz TMA-22 a v ní D. Burbank, A. Škaplerov a A. Ivanišin, 30. března pak Rusové plánovali start lodi Sojuz TMA-04M s třemi novými členy dlouhodobé posádky stanice. Návratový modul Sojuzu TMA-04M však neprošel testy své hermetičnosti a údajně nemůže být využit k pilotované misi na konci března. Sojuz TMA-04M tedy dostane jiný návratový modul, který měl původně startovat jako součást Sojuzu TMA-05M 30. května. Obě mise ale stihne zřejmě odklad, TMA-04M na duben až první polovinu května, TMA-05M na druhou polovinu června. V souvislosti s tím se mluví také o odkladu březnového přistání Sojuzu TMA-22, aby stanice ISS dlouho nestrádala s pouze tříčlennou posádkou. Každopádně nechme se překvapit, jak Rusové tento problém vyřeší.
Zvířetníkové světlo, Venuše a Mars: To vše je nám nyní dostupné po setmění. Stačí jen jasná průzračná obloha a pokud možno tmavý výhled k západu, protože kvůli světlu z měst prostě toto slabé světlo jen tak neuvidíme. Jasnou Venuši si ale můžeme vychutnat poměrně vysoko na jihozápadě ještě za světla. Kousek nad ní je slabší Mars. Fotil Vilém Heblík na Pardubicku.
Detail jádra komety: Rosetta se prosmýkla jen asi 6 km od jádra komety 67P a pořídila zajímavé detailní záběry. Něco už je k vidění na webu ESA. Zdroj.
