Tato planetka, která stále ještě nebyla pojmenována, patří mezi asteroidy typu C s vyšším obsahem organických látek a vody, tj. mezi nejrozšířenější tělesa ve Sluneční soustavě. Pozorování pomocí pozemních dalekohledů naznačují, že planetka má přibližně sférický tvar a je velmi tmavá. Její albedo bylo určeno na 0,06, což znamená, že se od jejího povrchu odráží pouhých 6 % dopadajícího záření. Kolem vlastní osy se otočí jednou dokola přibližně za 7,6 hodiny.
Kosmická sonda Hayabusa-2 by měla dosáhnout svého cíle v polovině roku 2018, odlet směrem k Zemi je naplánován na prosinec 2019. Přistání návratového pouzdra s odebranými vzorky na zemském povrchu je plánováno na konec roku 2020.
Japonští vědci pracují podle plánovaného harmonogramu tak, aby vše bylo připraveno ke startu během poměrně úzkého startovního okna, které je přesně načasováno na okamžik, kdy asteroid bude ve správné poloze vůči Zemi. JAXA počítá v případě nutnosti i se záložním startovním oknem v roce 2015, které však již není z časového hlediska tak výhodné. Návratový modul se vzorky horniny by přistál na Zemi mnohem později.
Celkové náklady na realizaci mise pravděpodobně přesáhnou 200 miliónů dolarů.
Firma NEC Corp. of Tokyo oznámila 25. ledna 2012, že zahájila návrh systémů sondy o hmotnosti kolem 600 kg, návrh komunikačního systému a kamery pro oblast infračerveného záření. Firma NEC byla rovněž výrobcem sondy Hayabusa, která byla vypuštěna v roce 2003 a v roce 2010 její návratový modul úspěšně přistál na Zemi.
Zařízení pro odběr vzorků sondy Hayabusa při vlastním odběru selhávalo, činnost samotné sondy byla ochromena v důsledku úniku pohonných látek a výpadku raketových motorů. Avšak sonda byla nakonec úspěšně navedena zpět k Zemi za využití pokulhávajícího iontového pohonu a měkce přistála na padácích na území Austrálie.
Uvnitř návratového modulu vědci našli malinké částice materiálu z asteroidu Itokawa, jehož tvar připomíná bramboru o délce 500 m. Prvotní výzkum ukázal, že zkoumané vzorky neobsahují žádný organický materiál. Vědci rovněž oznámili, že analýza vzorků potvrdila fakt, že hornina planetky Itokawa se zformovala před 4,6 miliardami roků, na samém úsvitu dějin Sluneční soustavy.
 Hayabusa-2 se pokusí vyvarovat problémů, které doprovázely prakticky celý let její předchůdkyně. Nová mise bude mnohem delší dobu využívat iontový pohon, zdokonalený systém orientace a navigace k zabezpečení měkkého přistání na povrchu asteroidu 1999 JU3, novou anténu a výškoměr.
Pro odběr vzorků horniny bude použit renovovaný systém, který byl upraven tak, aby nedošlo k podobným problémům jako v roce 2005 u předcházející mise. Místo vystřelení projektilu vysokou rychlostí z malé vzdálenosti, jak se předpokládalo u sondy Hayabusa, bude u nové mise Hayabusa-2 shozen impaktor o hmotnosti 2 kg z výšky 300 m nad povrchem. Po nárazu do povrchu asteroidu dojde k vytvoření kráteru o průměru několika metrů a rovněž k vyvržení úlomků podpovrchového materiálu. V tomto okamžiku bude hlavní sonda "schována" za planetkou.
Jakmile se prach usadí, sonda Hayabusa-2 se přiblíží nad místo exploze a odebere pomocí trychtýře vzorky do speciální komůrky. Pokud vše půjde podle plánu, přistane návratové pouzdro s mnohem větší zásobou odebrané horniny, než tomu bylo u sondy Hayabusa v roce 2010.
Zdroj: www.spaceflightnow.com a www.jspec.jaxa.jp
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
