Členy vědeckého týmu byli i astronomové Steven Vogt a Eugenio Rivera z University of California Santa Cruz a Guillem Anglada-Escudé a Paul Butler z Carnegie Institution for Science. Jejich práce byla publikována v Astrophysical Journal Letters.
Mateřská hvězda je členem trojnásobného hvězdného systému (trojhvězdy) a má odlišné vlastnosti v porovnání se Sluncem. Především má mnohem nižší obsah prvků těžších než hélium, jako je železo, uhlík či křemík. Tento objev naznačuje, že potenciálně obyvatelné planety se mohou nacházet v podstatně rozmanitějším prostředí, než se doposud předpokládalo.
Hvězda s označením GJ 667C je trpasličí hvězda spektrální třídy M. Další dvě hvězdy tohoto systému (GJ 667A a GJ 667B) tvoří dvojici oranžových trpaslíků spektrální třídy K. Obsahují pouze 25 % těžších prvků v porovnání se Sluncem. Tyto prvky jsou stavebními bloky terestrických planet, takže podle dosavadních představ se zdálo být málo pravděpodobné, aby hvězdné systémy chudé na kovy vlastnily mnoho kamenných planet o malých hmotnostech.
"Bylo spíše očekáváno, že je nepravděpodobné, aby kolem takovýchto hvězd obíhaly planety. Přesto zde jsou a obíhají kolem blízké na kovy velmi chudé hvězdy, která patří mezi nejrozšířenější typ hvězd v naší Galaxii," říká Steven Vogt, profesor astronomie a astrofyziky na UCSC. "Odhalení těchto planet vede k závěru, že naše Galaxie se musí jen hemžit miliardami pravděpodobně obyvatelných kamenných planet."
 Hvězda GJ 667C byla pozorována již dříve a byla u ní objevena super-Země (GJ 667Cb) s oběžnou periodou 7,2 dne. Tato planeta obíhá tak blízko mateřské hvězdy, že teplota na jejím povrchu neumožňuje výskyt kapalné vody. Nové výzkumy byly zahájeny s cílem zjistit přesné parametry této exoplanety.
Avšak kromě tohoto prvního kandidáta astronomové objevili zřetelné signály další planety (GJ 667Cc) s dobou oběhu 28,15 dne a s minimální hmotností rovnající se 4,5násobku Země. Nově objevená planeta dostává 90 % světla ve srovnání se Zemí. Protože většina přicházejícího světla má podobu infračerveného záření, může být velké množství této energie planetou absorbováno. Když vezmeme v úvahu oba tyto efekty, planeta může dostávat zhruba stejné množství energie ze své mateřské hvězdy jako Země ze Slunce.
"Tato planeta je nyní nejlepším kandidátem na těleso s přítomností kapalné vody na povrchu, a snad i života, kdož ví …" říká Guillem Anglada-Escudé.
Výzkumný tým zjistil, že soustava může obsahovat nejen obří plynnou planetu, ale také další super-Zemi s oběžnou periodou 75 dnů. Avšak k potvrzení těchto předpokladů jsou nutná další pozorování.
"S nástupem nové generace pozorovací techniky budou astronomové schopni prozkoumat velké množství červených trpaslíků třídy M a objevit podobné exoplanety, případně na nich prostřednictvím spektroskopie zjistit stopy možného života," dodává Anglada-Escudé.
 Hvězdný systém GJ 667 (někdy též označovaný jako Gliese 667) se nachází v souhvězdí Štíra. Hvězdy GJ 667A a GJ 667B jsou navzájem od sebe vzdáleny 13 AU (tj. 13krát více, než je vzdálenost mezi Zemí a Sluncem). Kolem této dvojice krouží ve vzdálenosti 50 až 220 AU červený trpaslík GJ 667C s objevenou planetární soustavou.
Exoplaneta s označením Gliese 667Cc je zatím čtvrtou planetou mimo Sluneční soustavu, která krouží kolem mateřské hvězdy v oblasti tzv. obyvatelné zóny. Na připojeném obrázku jsou znázorněny velikosti těchto zajímavých exoplanet v porovnání se Zemí a Marsem.
Zdroj: news.ucsc.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
