Jev byl zaznamenán z okruhu několika set kilometrů od místa dopadu a zůstala po něm na obloze kouřová stopa o délce přes 30 km, která byla viditelná několik hodin. Protože jen o necelé dva roky dříve Američané svrhli atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, někteří lidé se obávali, že se i v tomto případě jednalo o stejnou zbraň. Díky tomu, že pád meteoritu pozoroval i sovětský malíř P. J. Medvedev, je tato událost zaznamenána na jednom jeho obrazu. Medvedev se právě díval skrz okno a kreslil skicu krajiny, když přesně oním směrem proletěla ohnivá koule. Neváhal a pod bezprostředním dojmem ji i s kouřovou stopou co nejvěrněji zakomponoval do svého
díla. V roce 1957 byl obraz reprodukován na známce, vydané k desátému výročí dopadu.
Po vyhodnocení dostupných dat se zjistilo, že jev způsobilo vesmírné těleso
o počáteční hmotnosti mezi 200 a 300 tunami, což odpovídá balvanu o průměru
zhruba čtyři metry. Po vstupu do zemské atmosféry padalo k zemi pod úhlem asi
41 stupňů a jeho rychlost byla mezi 12 a 14 km/s. Rozpad meteoroidu začal ve výšce asi 25 km, a když se dostal přibližně 5,6 km nad zemský povrch, došlo k velké explozi, která rozmetala největší část tělesa na malé kousky. Astronomové se pokusili vypočítat původní dráhu ve sluneční soustavě a zjistili, že její nejvzdálenější část leží v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Je proto pravděpodobné, že mateřské těleso z něj bylo vymrštěno následkem nějaké srážky.
Přestože meteoroid se ještě před dopadem roztříštil na velké množství většinou menších částí, dopadová oblast byla neobvykle malá. Celkově měla velikost 12 x 4 km, ale většina fragmentů byla nalezena v eliptické oblasti o obsahu jen 1,3 km2. Největší koncentrace byla dokonce na ploše pouhých 660 x 1 100 metrů. Způsobila to poměrně malá výška, ve které došlo k výbuchu, kvůli které se jednotlivé úlomky nemohly rozptýlit po větší ploše. Objeveno bylo více než sto
kráterů, což je
v novodobé historii dosud nepřekonaný rekord,
největší měly
průměr 26 metrů a hloubku až 6 metrů. Našlo se několik tisíc úlomků
různých velikostí a hmotností - od miligramových mikrometeoritů až po část vážící 1 745 kg. Všechny dohromady mají celkovou hmotnost nejméně 27 tun. Vzhledem k tomu, že hmotnost všech částí, které dopadly na zem, se odhaduje na 70 až 100 tun, je zřejmé, že minimálně 40 tun meteorického materiálu se dosud nepodařilo nalézt. Je to způsobeno tím, že meteorit dopadl do hustého lesa ve špatně dostupné neobydlené oblasti. Některé jeho části při dopadu vyvrátily stromy, jiné se do nich zasekly. Zajímavé bylo, že největší fragmenty nebyly nalezeny ve velkých kráterech, ale v těch menších. Větší kusy měly totiž při dopadu tak vysokou energii, že sice nárazem na zmrzlou zem vyhloubily větší kráter, ale roztříštily se při tom na malé částečky. Průzkum nalezených částí ukázal, že se jedná o železný oktaedrit chemické skupiny IIAB. Kromě železa (93%) obsahuje 5,9% niklu, 0,46% fosforu, 0,42% kobaltu, 0,28% síry a stopové množství galia, germania a iridia. Dále v něm byly nalezeny tyto minerály: troilit, tenit, kamacit, plessit, chromit a schreibersit.
Přesto, že v oblasti zůstalo velké množství meteoritů, zřejmě se je už nevydá zkoumat žádná oficiální výprava. Ruský Výbor pro meteority (Committee on Meteorites) již před lety prohlásil, že lokalita dopadu byla dostatečně prozkoumána a případná nová výprava by nepřinesla žádné nové vědecké údaje. Toho využívají skupinky hledačů, které zde vyhledávají fragmenty pomocí detektorů kovu a pak je prodávají společnostem, působícím na mezinárodních trzích s meteority. Díky tomu se dají úlomky poměrně snadno nakoupit například přes internet.
Vybrané zdroje:
•
Sikhote-Alin Revisited
•
Wikipedia: Sikhote-Alin meteorite
•
Montréal Planetarium: Sikhote-Alin
•
Diane's Sikhote-Alin Meteorite Page
•
Prirodniny.cz: Meteorit Sikhote - Alin
•
Сихотэ-Алинский
метеорит
Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku
|
