První údaje o rotační periodě planety Venuše byly získány na základě výzkumů prováděných americkou sondou Magellan a ruskými sondami Veněra v 80. a 90. letech minulého století. Kosmické sondy pátraly pomocí radarů po změnách v rotaci Venuše na základě sledování výrazných detailů na reliéfu planety. Po zpracování těchto údajů se astronomům podařilo zjistit, že doba jedné otočky Venuše kolem rotační osy je značně dlouhá a dosahuje hodnoty (243,0185 ± 0,0001) pozemského dne, tj. zhruba 8 měsíců.
K dalšímu určení rotační periody Venuše byly využity údaje získané evropskou kosmickou sondou Venus Express, kterou vypustila 9. 11. 2005 Evropská kosmická agentura ESA a která stále pracuje na oběžné dráze kolem planety. Pomocí spektrometru VIRTIS (Visible and Infrared Thermal Imaging Spectrometer), který je umístěn na palubě kosmické sondy a který je schopen proniknout skrz hustou atmosféru a oblačnost až k povrchu planety, bylo možné znovu určit přesné polohy vybraných míst na povrchu Venuše a porovnat tyto údaje s dřívějšími měřeními.
Na základě těchto srovnání bylo zjištěno, že planeta Venuše rotuje v současné sobě pomaleji, než se doposud soudilo. Délka dne je tedy zhruba o 6,5 minuty delší a odpovídá hodnotě (243,023 ± 0,002) pozemského dne.
Příčiny tohoto rozdílu zatím nejsou známy. Vědci předpokládají, že proměnná délka rotační periody Venuše je svázána se změnou přírodních podmínek na povrchu planety, jako je například převládající směr větrů. Na Zemi tyto variace vedou k tomu, že se délka dne během roku mění přibližně v rozsahu jedné milisekundy. Některé variace délky dne mohou být závislé rovněž na dlouhodobých vlivech.
Venuše byla dlouho považována za "sestru" Země nejen vzhledem k podobné velikosti. Ještě koncem 19. století se někteří astronomové domnívali, že na Venuši je sice tepleji, ale že nic nebrání tomu, aby na jejím povrchu existoval rozvinutý život. Dnes víme, že současné podmínky na Venuši jsou velmi nepřátelské jakémukoliv životu - panují zde vysoké teploty a tlak, schází voda a kyslík …
Určení rotační periody Venuše bylo dlouhou dobu nemožné. Při pohledu ze Země astronomové neviděli pomocí dalekohledu na povrchu planety žádné výrazné útvary, které by měnily svoji polohu v závislosti na rotaci Venuše. Tato skutečnost dokonce vedla k závěru, že celý povrch Venuše může být pokryt souvislým oceánem. Teprve později bylo zjištěno, že planeta Venuše je obklopena velice hustou atmosférou a zahalena do souvislé vrstvy oblačnosti, která znemožňuje sledování útvarů na povrchu planety. Radarová pozorování byla nakonec úspěšná a Venuše tak vydala jedno ze svých tajemství.
Zdroj: www.novosti-kosmonavtiki.ru a sci.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
