Tak hvězdárna slaví dvacet let od dob svého otevření. To je nádherný věk. Jaká vlastně byla zahajovací ceremonie před dvaceti lety? Kdy to přesně bylo a kdo se toho účastnil?
Zahajovací ceremoniál k otevření hvězdárny se pořádal celkem dvakrát. Musím se přiznat, že mně osobně tenkrát bylo deset let a o pardubické hvězdárně jsem neměl ani tušení. První ceremoniál, při kterém se hvězdárně dostalo jejího jména (na návrh pana Ing. Václava Hübnera) se uskutečnil v úterý 31. 3. 1992 za přítomnosti takových velikánů, jako je pan doc. Jiří Grygar, Jiří Drbohlav, manželé Maturovi a mnozí další včetně tehdejších představitelů města Pardubic.
Druhý ceremoniál, který již skutečně zpřístupňoval hvězdárnu široké veřejnosti, se uskutečnil o týden později v úterý 7. dubna, kdy pro návštěvníky byla připravena výstava přibližující historii astronomie ve východních Čechách a především pak osobnost pana barona Krause.
Kdo se tehdy o vznik hvězdárny nejvíce zasadil?
Na to je velmi těžká odpověď. Okolo vzniku hvězdárny se tenkrát pohybovalo poměrně velké množství lidí. Nicméně některá jména bychom určitě zmínit měli: Ing. Václav Hübner - přišel s návrhem pojmenovat novou observatoř právě po baronu Krausovi a sám se na její realizaci nemalou měrou podílel; paní Vaněčková - vedoucí přírodovědného oddělení nově vzniklého DDM Delta, která měla na starosti celý projekt realizace hvězdárny; Jiří Drbohlav - konstruktér hlavního dalekohledu; Bohumil Ruprecht a Astronomický klub Pardubice - prováděli montážní práce a ustavování dalekohledu v kopuli. Neposledně pak manželé Maturovi.
Hvězdárna ale není samostatný subjekt, je součástí DDM DELTA Pardubice…
To je pravda, již od svého vzniku je hvězdárna nedílnou součástí Domu dětí a mládeže DELTA Pardubice což s sebou nese řadu výhod i nevýhod. Tou nejzásadnější a nespornou výhodou je zaměření směrem k mládeži. Pardubická hvězdárna kromě popularizace slouží především jako středisko pro výchovu mladé generace astronomů. Stinnou stránkou věci je, že hvězdárna má pouze jediného pracovníka. Ostatní popularizační činnost zajišťují dobrovolníci.
Co nejzásadnějšího se za těch 20 let na hvězdárně změnilo?
Jednoznačný posun je vidět na přístrojovém vybavení observatoře, které bylo zrekonstruováno ještě pod vedením pana Václava Knolla. Hvězdárna tak poskytuje pohled druhým největším roboticky řízeným dalekohledem ve své kategorii v ČR. Tedy v kategorii přístrojů určených k popularizaci astronomie. Za dvacet let od vzniku hvězdárny se posunul i význam osvěty a popularizace. Především pak ve využívání moderní výpočetní a audiovizuální techniky.
Za prvních 20 let určitě každá hvězdárna závislá ve velké míře na činnosti dobrovolníků prošla nějakou hlubší krizí. Bylo tomu tak i v Pardubicích? A podařilo se to zdárně vyřešit?
Řekl bych, že samotná existence hvězdárny již ohrožena není, nicméně krize ve smyslu zájmu mladých lidí o dobrovolnickou činnost pozvolna klesá. To je neoddiskutovatelný fakt… Z mého pohledu je z dlouhodobého hlediska plnohodnotná činnost postavená z velké části na dobrovolnictví dosti nejistá a je třeba hledat jiné alternativy, aniž by se vyloučil komunitní život obklopující hvězdárnu.
Čtenáře Astro.cz určitě zaujala věta v úvodu, že hvězdárna má s Českou astronomickou společností více společného, než by se mohlo na první pohled zdát. Mohl byste to prozradit?
 To je pravda a je to taková naše malá chlouba… Artur Kraus, po němž hvězdárna nese jméno, byl jedním ze zakladatelů České astronomické společnosti. Ve své podstatě jeho nemalý vliv u rakouských úřadů napomohl jejímu vzniku a tak v archivech ČAS lze jistojistě dohledat jeho členskou legitimaci. Bohužel či bohudík, Artur Kraus byl v určitém smyslu svérázná osobnost a astronomii chtěl šířit především mezi venkovským lidem, v čemž se poněkud rozcházel s tehdejšími představiteli ČASu. Nakonec Českou astronomickou společnost opustil, ale i na dále její rozvoj sledoval a náležitě ji podporoval.
Když už jste nakousl významnou osobnost barona Artura Krause, je i pro něj rok 2012 nějak významný?
To je, řekl bych, chlouba celé české populární astronomie. Otázka naráží na první lidovou hvězdárnu v Čechách, která byla právě v Pardubicích, a v tomto roce slavíme krásných 100 let od jejího vzniku v roce 1912.
Ta chlouba, o které jsem hovořil v úvodu této věty, spočívá právě v jakémsi nastartování tradice lidových hvězdáren na našem území. Dnes bychom tak mohli s trochou nadsázky říci, že jsme národem hvězdářů, neboť nemálo lidí si na zahrádce s chutí postaví svou malou pozorovatelnu, přičemž mnozí z nich se nebrání popularizátorské činnosti mezi svými spoluobčany. Přitom na počátku stál člověk, kterému pro jeho tehdy zvláštní záliby v moderních technologiích přezdívali "Bláznivý baron".
Baron Artur Kraus byl tedy velkou osobností české astronomie. Jaké jsou v tomto oboru jeho asi největší zásluhy?
Jednoznačně povýšení astronomie a vůbec vědy na úroveň kulturní potřeby národa. Nádherný je jeho výrok: "Věda jako taková by neměla zůstati pouze v hlavách povolaných, ale sloužit ku prospěchu a kultuře národa." Na tu dobu je to určitě pokroková myšlenka.
Co se badatelských počinů týče, tak je to dozajista jeho odborný program zabývající se pozorováním sluneční fotosféry. I když z výskytu slunečních skvrn vyvozoval zcela mylné a na dnešní dobu úsměvné závěry, byl prvním u nás, kdo se systematicky zabýval pozorováním projevů sluneční činnosti. Zaměříme-li pozornost na popularizační stránku věci, tak jednoznačně všemu vévodí jeho návody na pozorování komet a meteorů, které koncipoval tak aby byly srozumitelné i člověku neznalému tehdejší astronomické terminologie.
Bystří čtenáři si určitě aspoň matně vybavují jeden z Vašich krátkých seriálů, který na Astro.cz vyšel. V něm jste Krausovu osobnost popsal skoro jako skutečného Cimrmana. Mohl byste stručně zopakovat všechny obory, do nichž nějak pronikl, respektive v jakých odvětvích bychom o něm v jaké souvislosti mohli uslyšet?
Občas, když se dívám na hry divadla Járy Cimrmana, tak mi opravdu přijde na mysl, jestli se pánové Svěrák a Smoljak neinspirovali tak trochu životem tohoto velikána… Pojďme si tedy ve stručnosti projít veškerou činnost, kterou za svůj život stihnul…
O Arturu Krausovi bychom jednoznačně mohli slyšet v souvislosti s pronikáním rozhlasu a vůbec komunikačních technologií do oblasti střední Evropy. Účastnil se prvního rozhlasového vysílání z Eifelovy věže a vlastnil jako první v Pardubicích telefon. Dále stál u zrodu fotografického, cyklistického, zkrášlovacího (okolí) a mnoha dalších spolků na Pardubicku.
Největší pozdvižení jeho okolí však vyvolávaly zájmy tehdy neobvyklých a teprve se rodících sportů. Z Anglie přivezl a do češtiny přeložil pravidla tenisu a uspořádal první turnaj v této hře na našem území. Do Pardubic si nechal přivézt lyže a jezdíval údajně s dalšími nadšenci do tohoto sportu až do Harrachova. Jako první v Pardubicích vlastnil jízdní kolo a posléze i motocykl.
Asi největší "potrhlostí", za kterou se mu pravděpodobně dostalo ono označení "Bláznivý baron", byla stavba tak zvané ornitoptéry, tedy mávavého letounu, kterým chtěl dokázat, že se člověk může vznášet pomocí vlastních sil podobně jako pták. Inspirací mu byly pokusy jeho přítele Otto Lilienthala.
Naopak jedním z jeho největších úspěchů, nebereme-li v úvahu astronomii, je angažmá coby letového ředitele Ing. Jana Kašpara. Jeho neobyčejné organizační schopnosti velkou měrou napomohly Kašparovi k triumfálnímu letu z Pardubic do pražské Chuchle.
Zmínil jste i aviatiku a Krausovu významnou pomoc Janu Kašparovi při jeho historickém letu. Připomíná si i tento počin hvězdárna nějakým způsobem?
 Jelikož byl Kraus takovým pomyslným pojítkem mezi různými obory, bylo by škoda toto nepřipomínat. A tak se každoročně účastníme s naším propagačním stánkem Aviatické pouti, která je nazvána na počest Jana Kašpara. Návštěvníci si tak mohou nejen prohlédnout astronomickou techniku, ale v případě jasného počasí i pozorovat Slunce.
Pardubická hvězdárna tedy pokračuje ve šlépějích barona Artura Krause. Myslíte si, že to tak veřejnost (nejen) z Pardubicka vnímá?
Musím říci, že si sám pamatuji doby, kdy lidé sotva věděli, kdo byl Artur Kraus, natož pak že je v Pardubicích hvězdárna. Je to po dvaceti letech jedno z dílčích vítězství, že obé je alespoň v části místních a věřím, že i mimo pardubických obyvatel již uchováno v povědomí. O Arturu Krausovi se opět píše v novinách a na internetu. A hvězdárna se stává místem v pravdě lidovým, kam chodívají rodiny s dětmi, školy, nebo jen tak zamilovaní užít romantiky. Je to zkrátka doklad toho, že když někdo dělá svou práci srdcem, vždycky se najde někdo další, kdo i přes propast času bude pokračovat v jeho myšlenkách. To je myslím velmi pozitivní. Zvláště v případě Artura Krause, jehož poselství k nám mluví velmi jasně.
Artur Kraus ovšem nebyl jedinou významnou osobností pardubické astronomie, že?
To opravdu ne. Artur Kraus byl pouze začátek dlouhé ságy, která v podstatě trvá dodnes. Žákem či přímým pamětníkem Artura Krause byl pan Václav Hübner, který po druhé světové válce opět seznámil pardubickou veřejnost s osobností pana barona. Zasloužil se o vznik prvních astronomických kroužků. Zmínit samozřejmě musíme manžele Maturovi, kteří v podstatě přebrali onu pomyslnou štafetu a velmi významně se do historie pardubické astronomie zapsali pořádáním astronomických táborů na Medlově. Souběžně s Maturovými je pak třeba zmínit Bohumila Ruprechta a Astronomický klub Pardubice, který sdružoval zájemce o astronomii, zejména pak v oblasti stavby a konstrukce astronomických přístrojů.
Nakonec pan Václav Knoll. Člověk, který vychoval poslední generaci pardubických astronomů, včetně mě, a významnou měrou se podílel na zvelebení prostředí dnešní hvězdárny. Velký důraz kladl na odkaz Artura Krause, na kterém vždy stavěl a ve své podstatě celé roky pomáhal vyzdvihovat tuto osobnost ze zapomnění. Nezávisle se pak v této snaze o zviditelnění Krause zasadila paní Irena Venzarová. Dalo by se říci, že dnešní povědomí o hvězdárně a baronu Krausovi je tak velké jen díky rokům usilovné práce těchto dvou lidí a jejich blízkých spolupracovníků, na jejichž práci a odkaz dnes můžeme navázat. Nejzásadnějším počinem Václava Knolla jsou jednoznačně expedice za úplným zatměním Slunce SAROS, které pořádal již od roku 1995 a jejich tradice je živa dodnes.
Zmínil jste Václava Knolla, který byl Vaším vedoucím v astronomickém kroužku. Jakým způsobem vás ve Vašich letech zvídavého mladého astronoma ovlivnil, že teď pokračujete v jeho práci?
Ve své podstatě to, že dnes pokračuji ve Václavově odkazu právě já, není až tak přímo moje zásluha, ale spíše škodolibý žert osudu. Každopádně asi nejzásadnějším a přelomovým okamžikem pro mě byl vůbec příchod na hvězdárnu v ten správný čas, kdy ještě šel podchytit můj zvídavý duch. Zbytek dokázal velmi sugestivně zvládnout Václav se svým osobitým humorem a pedagogickým přístupem. Navíc jen málokterý učitel by dokázal být tak obětavý a věnoval svůj volný čas práci s mládeží. Byly to určitě mnohé víkendové expedice za úkazy, které jsou dodnes v mých očích tou nejkrásnější vzpomínkou na rané fáze objevování astronomie. Obecně vzato, je jen několik málo osobností v lidském životě, kteří jsou schopni formovat vaši osobnost, a Václav Knoll byl patrně nejen v mém případě jedním z těchto lidí.
Máte jako vedoucí astronomických kroužků pocit, že se za ta léta něco změnilo na způsobu vnímání astronomie dětmi a mládeží?
Spíše než ve vnímání je o poznání těžší děti něčím nadchnout. Naší generaci stačily obrázky promítnuté na plátno a dobře zvládnutý komentář vedoucího kroužku. Dnes v době internetu je toto o poznání obtížnější. Astronomie je pro děti stále velmi zajímavá, což dokládá i neustálý zájem nových dětí o kroužek. Nicméně dnešní děti vyžadují akci, interaktivitu a především něco, co sami mohou objevovat a vidět při tom smysluplný výsledek svého snažení. Vesměs se ale dnešní děti příliš neliší od dob, kdy jsme byli děti my. Vyžadují to samé, co lákalo na astronomii nás. Zážitek.
Jsou v plánu nějaké oslavné akce k příležitosti výročí, kterých by se mohla veřejnost zúčastnit? Co vůbec na počest tohoto výročí plánujete?
Určitě do všech směrů rozhlásíme, že jsme mladá a krásná hvězdárna… že nám je dvacet. Nachystali jsme malou retrospektivní výstavu, která bude mapovat právě uplynuvších dvacet let pardubické astronomie. Také jsme včera při oslavách hvězdárny pojmenovali jeden z našich dalekohledů po Václavu Hübnerovi.
A jaké máte plány do vzdálenější budoucnosti?
Především dožít se dalších dvaceti let, a pokud dovolí podmínky, pokusit se ještě více přiblížit veřejnosti. Nabídnout návštěvníkům více zajímavostí. Zkrátka nezůstat na jednom místě. Neustálý rozvoj je podmínkou.
Děkuji za rozhovor a přeji úspěšný chod hvězdárny i po tomto jubileu.
I já děkuji a přeji příjemné dny a jasné noci.
 Petr Komárek (* 5. října 1982, Pardubice, Česká republika) je popularizátorem astronomie, člen Astronomické společnosti Pardubice a od roku 2007 vedoucím Hvězdárny barona Artura Krause v Pardubicích, kde se mimo jiné věnuje se výchově mládeže v astronomických kroužcích. Jedním z jeho největších koníčků je cestování a fotografování. Účastnil se též tří expedic SAROS za úplným zatměním Slunce (do Turecka v roce 2006, Ruska v roce 2008 a Číny o rok později).
Související
[1] Hvězdárna b. A. Krause v Pardubicích
[2] Seznamte se, Artur Kraus: 1. díl, 2. díl, 3. díl
|
