Pokud dovolí počasí, na víkendové noční obloze, zejména v neděli 22. dubna časně ráno, spatříme meteory z roje Lyrid. Tento každoroční roj má letos velmi příznivé podmínky - Měsíc je v době maxima ve fázi jen několik hodin po novu a vůbec tedy neruší svým svitem. Meteory zdánlivě vylétající z bodu nedaleko známého souhvězdí Lyry tak může krom počasí zhatit jen pozorování z přesvětlených měst. Za hodinu přitom spadne okolo 15 meteorů.
Meteorický roj Lyrid patří do desítky nejznámějších každoročně aktivních rojů. Při své obvyklé frekvenci okolo 15 meteorů za hodinu není sice nikterak výrazně aktivní, nicméně pro pozorovatele ze střední Evropy má poměrně velkou výsadu. Radiant roje, odkud meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají, leží v době maxima na západ od útvaru souhvězdí Lyry. Toto souhvězdí je známé zejména pro jednu z nejjasnějších hvězd oblohy, Vegu. A Lyra na konci dubna vrcholí krátce před svítáním blízko nadhlavníku, takže většina meteorů spadne nad obzorem. Meteory mají obvykle jasnost jako hvězdy ve známém útvaru "Velký vůz" a při své rychlosti okolo 49 km/s patří mezi ty svižnější. Občas se ale objeví i bolid - meteor jasnější jak Venuše, který ve výjimečných případech i nakrátko ozáří okolní krajinu.
Mateřskou kometou roje je periodická kometa C/1861 G1 Thatcher, kterou objevil 4. dubna roku 1861 americký profesor a astronom Albert E. Thatcher a která se ke Slunci vrací každých 415 let. Zajímavostí je, že kometu našel přímo z "pupku světa" - amerického velkoměsta New York. V té době to ovšem bylo možné, neboť elektrifikace města byla hudbou budoucnosti a Newyorčané tak ještě mohli vzhlížet k hvězdami poseté noční obloze. Dnes je New York jedním z nejpřesvětlenějších měst na světě a noční obloha může jeho obyvatelům nabídnout v podstatě jen Měsíc a nejjasnější planety. Zatímco na Thatcherovu kometu budou muset pozemšťané čekat až do roku 2276, meteory z jejího prachu uvolněném při průletech kolem Slunce nám ji připomínají každoročně.
Samotný roj je sice nevýrazný - při obvyklé frekvenci okolo 15 meteorů za hodinu přiláká spíš skalní nadšence meteorických rojů. Avšak díky gravitačním poruchám proudu meteoroidů - částic uvolněných kometou - se nepravidelně může frekvence na krátkou dobu zvýšit až desetinásobně. Dá se to očekávat i letos, frekvence by mohla na krátko vystoupat až k 90 meteorům za hodinu. Z minulosti jsou známy ještě silnější maxima; patrně nejvýraznější nastalo v roce 1803, při kterém jeden americký novinář popisoval, že viděl padat hvězdu, kamkoliv se zrovna podíval. Frekvence tehdy nejspíše přesáhla úctyhodných 600 meteorů za hodinu.
Letos nastává maximum v neděli 22. dubna ráno okolo 7:30 SELČ, tedy asi hodinu a půl po svítání. Maximum je ovšem ploché, takže pomalu zvyšující aktivitu může pozorovat už o několik dní dříve. Nejlepší dobou pro pozorování však bude nedělní ráno mezi půlnocí a půl pátou ranní, kdy se radiant roje postupně vysune od severovýchodního obzoru až téměř k nadhlavníku. Protože neruší Měsíc, je možnost spatřit i slabší meteory. Z toho důvodu doporučujeme se vydat daleko od měst, kde už bude noční obloha dostatečně tmavá. Nejlepší volbou obvykle bývají hory, konkrétně Orlické, Jizerské, Novohradské nebo oblast Vysočiny dál od větších měst jako Jihlava.
Nejlepší způsob, jak roj pozorovat, je lehnout si do teplého spacáku či lehátka. Meteory sice vylétají ze směru od souhvězdí Lyry, ovšem objevují se v různých místech na celé obloze. K pozorování není třeba žádný dalekohled, neboť "padající hvězdy" jsou náhodné, rychlé a dost jasné na to, aby je člověk spatřil očima. Při očekávané frekvenci lze počítat s průměrně jedním meteorem každé 4 minuty. Meteory si také můžete zkusit vyfotit - je potřeba mít foťák na stativu, který umožňuje delší expozice (řádově desítek sekund). Ten pak stačí namířit do libovolné části oblohy, otevřít závěrku a čekat, čí náhodou v kýžené oblasti oblohy zrovna nějaká ta jasnější Lyrida neproletí.
Odměnou za výlet do tmavší krajiny bude kromě samotných meteorů i Mléčná dráha, jejíž výrazná část leží pod inkriminovaným souhvězdím Lyry a postupuje k jihovýchodu, kde je nejširší. Zejména okolo 3. hodiny ranní už je velmi pěkně vidět. Nad jihozápadním obzorem rovněž najdeme v souhvězdí Panny dvojici výrazných bodů, z nichž jedním je hvězda Spica a tím druhým planeta Saturn. Právě ta je shodou okolností v době maxima roje nejblíže k Zemi. Její rozsáhlé prstence se ale odhalí až při pohledu dalekohledem.
Pokud se vám podaří nějakou Lyridu zachytit fotoaparátem, své snímky můžete zaslat pomocí formuláře. V případě většího počtu snímků vytvoříme fotogalerii.
Video: Science@NASA - A Wonderful Night in April (anglicky)
Zvířetníkové světlo, Venuše a Mars: To vše je nám nyní dostupné po setmění. Stačí jen jasná průzračná obloha a pokud možno tmavý výhled k západu, protože kvůli světlu z měst prostě toto slabé světlo jen tak neuvidíme. Jasnou Venuši si ale můžeme vychutnat poměrně vysoko na jihozápadě ještě za světla. Kousek nad ní je slabší Mars. Fotil Vilém Heblík na Pardubicku.
Detail jádra komety: Rosetta se prosmýkla jen asi 6 km od jádra komety 67P a pořídila zajímavé detailní záběry. Něco už je k vidění na webu ESA. Zdroj.
