Přechody Venuše jsou možné pouze na začátku prosince a začátkem června, kdy orbitální uzly Venuše přecházejí přes Slunce. Dostane-li se Venuše v této době do vnitřní konjunkce se Sluncem, dojde k přechodu. Ze záznamů o pozorování plyne, že se tranzity opakují po 8, 121,5, 8 a 105,5 letech. Vzhledem k tomu, že zdánlivý průměr Venuše je asi 58 úhlových vteřin (to je přibližně 1/32 úhlové velikosti Slunce), bude pro pozorovatele možné, aby sledovali přechod Venuše přes sluneční kotouč i bez optického přístroje (ale s využitím slunečního ochranného filtru!). Dalekohled nebo triedr ovšem nabídne příjemnější pohled. Pro lepší odhad vizuálních a fotografických podmínek uvádíme v této rubrice i mapy oblačnosti vztahující se na období tranzitu. Pozorování kontaktů I a IV není v bílém světle technicky možné, protože Venuše je viditelná pouze v době, kdy překrývá sluneční disk, tj. po kontaktu I a před IV. Pokud ale máte k dispozici filtr H-α, budete moci planetu pozorovat proti výtryskům a chromosféře i před kontaktem I a po kontaktu IV nebo během nich. Dva momenty, kdy se planeta dotýká zevnitř okraje slunečního kotouče, označujeme jako kontakty II a III. Tehdy lze vidět tzv. efekt černé kapky, při kterém planeta vypadá, jako by byla přilepená ke Slunci. Když pak postupuje ke středu slunečního disku, vypadá tvarem jako odkapávající kapka. V okamžiku přerušení tohoto "spojení", když je planeta zcela obklopená slunečním světlem, došlo ke kontaktu II. V obráceném pořadí probíhá na konci zákrytu kontakt III.
 Časy doteků, které jsme uvedli v loňském čísle Astropis 4/2012 (I 22:09:38, II 22:27:34, III 04:31:39 a IV 04:49:35), jsou spočítány pro geocentrickou soustavu, tedy by byly určeny pro pozorovatele, který by se nacházel v centru Země. Skutečné kontaktní časy se pro konkrétního pozorovatele na povrchu mohou lišit až o 7 minut. Je to způsobeno paralaxou, díky níž je disk Venuše odchýlen až o 30 obloukových vteřin od geocentrické souřadnice v závislosti na přesné poloze pozorovatele na Zemi. Při pozorování se může stát, že se časy, kdy uvidíme tyto čtyři kontakty, budou o trochu lišit od těch vypočtených pro dané místo. Přesnou polohu, a tedy i čas pozorování, je totiž kvůli seeingu obtížné přesně změřit. Mnohdy se nedostaneme ani na přesnost lepší než je několik sekund.
Mapy oblačnosti pro dobu přechodu
Nedílnou součástí volby dobrého pozorovacího místa jsou dobré meteorologické podmínky (viz obrázek v úvodu). Součástí plné verze toho článku je proto řada map, které podávají informace o průměrné červnové oblačnosti za několik posledních let pro území, na kterých je vidět buď část nebo celý přechod. Z mapy Austrálie je zřejmé, že červnové nebe nad Severním teritoriem by mohlo být bez mraků. Dopadnout by tam mělo až 90 % maximálního možného slunečního svitu. I zbytek vnitrozemí Austrálie je podobně nakloněn příznivému počasí, a to zejména směrem k Mount Isa v Queenslandu. Oblačnost se zvyšuje směrem k jihu a na východě. Na severoamerickém kontinentu můžeme dobré podmínky k pozorování tranzitu nalézt podél pobřeží Pacifiku nebo nad Jihozápadní pouští. Statistika pro Kalifornii ukazuje, že se oblačnost bude pohybovat v průměru kolem 35 až 40 procent. Chcete-li vidět celý tranzit, můžete jet třeba do severních oblastí Kanady, kde se z hlediska statistiky jako nejslibnější varianta při výběru ze všech severních oblastí (dokonce i v porovnání s Evropou a Severní Amerikou) jeví Yellowknife. Oblačnost by se zde měla pohybovat nanejvýš okolo 36 %.
Kam se vydat na poslední chvíli?
Pokud jste se dosud nerozhodli, do které lokality za přechodem Venuše přes sluneční disk odcestovat, připravili jsme pro vás krátký přehled zajímavých míst. Praha nejspíš nebude nejlepším místem pro pozorování, protože Slunce bude při IV. kontaktu jen asi 16° nad obzorem. Pokud ale nechcete cestovat daleko mimo území Evropy, už v Helsinkách bude Slunce o asi 8° výš nad obzorem než u nás. Ani tam ovšem nebude přechod vidět celý. Výhodou je, že se můžete do Finska vydat autem, nebo se letenky dají pořídit už od 5 000 Kč. Určitě stojí za zmínku, že mezi nejpříznivější místa, ve kterých lze pozorovat první část tranzitu (kontakty I a II), patří San Francisco a jeho okolí. Nejen, že se bude Slunce nacházet mezi 20° a 60° nad obzorem, ale zároveň se toto město jeví jako nejlepší kandidát z hlediska oblačnosti. Kvůli období bouřek, které v červnu postihuje Severní Ameriku, bude na většině tohoto kontinentu zataženo. Letenka do Kalifornie se dá pořídit asi za 20 000 Kč. Dobrá viditelnost celé události bude v Austrálii (hlavně v Severním teritoriu). Na výběr je přitom hned z několika měst. Cenové rozmezí zpátečních letenek se přitom pohybuje kolem 30 000 Kč pro Darwin, 40 000 Kč do Alice Springs nebo 45 000 Kč, pokud byste letěli do Ayers Rock. Pokud vás zajímá viditelnost celého přechodu, zmiňovali jsme se již o Kanadě, konkrétně o městě Yellowknife, které by ze severních lokalit mohlo být jedním z nejlepších kandidátů pro pozorování z hlediska klimatických podmínek. Cena, za kterou se tam můžete vydat, se pohybuje v okolí 40 000 Kč. Nepříliš dobrou volbou z hlediska pozorovacího místa se při pohledu na mapu oblačnosti zdá být Asie. Sice zde bude přechod vidět celý a výška Slunce nad obzorem bude mezi 20° a 70°, ale průměrná oblačnost za červen se pohybuje kolem 60 %. Lepším řešením z pohledu mraků je například Honolulu, kam se můžete na začátku června vydat letadlem za 30 000 Kč. Bohužel výška Slunce, která bude při prvních dvou kontaktech mezi 85° až 89° klesne pro třetí a čtvrtý kontakt na 9° a 5° nad obzorem, protože se Havajské ostrovy nacházejí na linii, kde nastává IV. kontakt při západu Slunce.
Článek je zkrácenou verzí textu, který vyšel v Astropisu Speciál 2012 a který si můžete celý stáhnout na webu Astropisu: Kdy a odkud pozorovat přechod Venuše (dokument PDF).
Astropis je časopisem pro všechny příznivce astronomie - od těch, kteří se rádi dívají občas na oblohu, až po profesionální astronomy, kteří si rádi přečtou populárně napsané přehledové články. Časopis přináší (na minimálně 44 stranách) popularizační přehledové články ze všech oblastí astronomie a i z příbuzných oborů přírodních věd jako je astrofyzika, částicová fyzika, kosmologie, fyzika plazmatu, astrobiologie či dějiny vědy. Ve čtyřech pravidelných číslech časopisu samozřejmě nemohou chybět rubriky a články věnované praktickému pozorování hvězdné oblohy, stejně tak jako novinky z vědy či recenze. Každoročně pak vychází monotématické speciální číslo věnované některé oblasti astronomie či speciálnímu jevu na obloze či v dalekém vesmíru. Společnost Astropis je kolektivním členem České astronomické společnosti a členům ČAS krom Astropisu dochází do schránek i samostatně neprodejný věstník Kosmické rozhledy.
Autoři článku: Václav Pavlík, Michael Prouza a David Ondřich. |
