Jednotlivá svědectví
Své textové záznamy úkazu včetně pípadných doprovodných fotografií nám můžete nadále zasílat na email info@astro.cz.
Nezapomenutelné ráno aneb Co se událo dne 6. 6. 2012 v naší rodině
"Vstávej! Vstávej! Svítí sluníčko, CHÁPEŠ?!! Spletli se! Oni se spletli! Kam jsi jen uklidila skla a dalekohled… Slyšíš? Tak už VSTÁVEJ!"
Nechápala jsem, co se to děje. Do mého pokojíčku vtrhla mamka jako vichřice a přitom byla ještě v noční košili. Zaspala jsem do školy! Ale ne, tam už přece nechodím… Půl šesté… sluníčko… VENUŠE!!! Jak to, že mi nezvonil budík?! To je TEĎ fuk.
Popadla jsem skla a dalekohled ze šuplíku a už jsem stála na balkóně. "Je tam! Ona je vážně tam! To je parádní!"
"Jo, parádní zima…" dodala mamka a měla recht. Běžela jsem na sebe hodit cokoli a během minutky jsem byla zpátky… Zíraje na sluneční kotouč jsem začala pomalu ale jistě zuřit. Vzpomněla jsem si, co se mohlo…
Tuto historickou chvíli jsem chtěla prožít taky historicky a tak jsem naplánovala výlet na Sněžku. Myslela jsem si, že bude fajn, zajít se mrknou na Svítání z nejvyšší hory v ČR… a určitě by bylo. Jenže včerejší hnusné počasí s ještě hnusnější a zamračenější předpovědí mě přesvědčilo, abych naší slavnou výpravu odpískala! Hrůza! A mohlo to být tak fajn… s Denisou (kámoška) bychom teď stály nahoře a kochaly se pohledem… hm… A pak mi to došlo.
"Denča! Určitě ještě spí! Kde mám mobil?" Bylo tak 5:45, když jsem si na ni vzpomněla, ale to už u nás na balkóně stál v pyžamu i děda. Valil oči do mysliveckého dalekohledu a říkal věty typu: "Já teda zírám…"
Telefonát:
Já: "No hele, utíkej na tu střechu a pak ji uvidíš v pravém horním rohu. Cože? Jo, aha. Slunce nemá rohy, je kulatý… Ale vidíš, ne? No, no, no, no, no, takovej malej puntík za větou! To je ona!"
Okolo čtvrt na sedm utichl všechen rozruch na balkóně a uvelebení jsme jen tiše obdivovali vesmírné představení, jehož jsme byli svědky. V myšlenkách jsem se vrátila k představě Venuše jako puntíku za větou. Mohla by se tak popsat? Vlastně proč ne. Dnes ráno jedna věta končí, druhá začíná, ale ta její tečka bude napsána až za dlouhých 105 let. Co nám asi po přečtení tahle věta řekne?
Nejprve jsem se dívala na sluneční kotouč skrze tyto své úvahy, pak jsem je ale opustila a opravdu se podívala. Vyrazilo mi to dech. Najednou jsem viděla obrovskou kouli žhavého plynu, jak chrlí svou energii na všechny strany do Vesmíru. A před ní samozřejmě planetu Venuši, která se zdála být tak malá oproti naší domovské hvězdě, a která nás… no ano, která nás prachobyčejně předbíhala!
Musím říct, že pro mě to byla ta nejkrásnější meziplanetární prohra, co jsem kdy zažila. Upřímně jsem přála Venuši její zasloužené vítězství a obdivovala se s jakou grácií a slávou ho před zraky nás všech dosáhla…
Děda nám pozorování zpestřil řeckými bájemi. Vyprávěl o bájné Venuši (řecky Afrodita), která se chtěla pyšnit titulem nejkrásnější bohyně. Na oplátku slíbila Paridovi lásku krásné Heleny, kterou unesl a zapříčinil tak Trójskou válku…
A mezitím vším se nám pomalu vesmírná Venuše vytrácela před očima a připojovala se k temným hlubinám. (No, svou chvilku na výsluní si užila, ne?)
Naše ranní pozorování zakončil děda, když odpověděl na dotaz mamky, co že je těch sedm puntíků, které se ze Slunce neodsouvají.
"To jsi nikdy neslyšela, že je sluníčko sedmitečné?"
Zažila jsem opravdové Ráno. A myslím, že ani naši sousedé nepřišli zkrátka. Asi v šest hodin, když odjížděli do práce, viděli na balkóně svoje sousedy poskakovat v pyžamech jak pominuté a zírat je radostně kamsi do nebe…
Adéla Machková (19 let, Dvůr Králové nad Labem)
ZPĚT na rozcestník
Pozorování přechodu planety Venuše přes sluneční disk v Třebíči
 Vydařenou akci má za sebou skupina amatérských astronomů při hvězdárně v Třebíči. I přes neobvyklou denní dobu proběhlo pozorování vzácného úkazu - tranzitu planety přes sluneční disk.
Událost byla hlášena ve sdělovacích prostředcích dostatečně dlouhou dobu a ti více znalí se na dnešní den těšili již od 8. Června 2004, kdy jsme v celé republice měli jasné počasí, vzdělávací kampaň měla velký úspěch a samotná pozorování probíhala prakticky po celé Evropě.
Na naší hvězdárničce jsme tehdy pozorovali skoro vším, co bylo k dispozici ve skladovacích prostorách, ale letos si s námi trochu pohrála ta skutečnost, že úkaz bude probíhat při východu Slunce a ten není z naší hvězdárny vidět, budeme to muset vytahat na nedaleký kopec. Technika by byla ale lidi ne…
Do přípravy pozorovací techniky se zamíchal nový projekční dalekohled v papírové krabici, o kterém nikdo moc nevěřil, že to bude doopravdy fungovat. Další dalekohled opatřil Filip z místního gymnázia a jeden dovezl Vítek z chalupy. V úterý večer bylo co chystat. Aby nedošlo ke zmeškání tak vzácného úkazu, odmítli někteří astronomové cestu domů a rozhodli se na hvězdárně přespat jako kdysi na proměnářských praktikách. Večer byly mraky jako deka, někde dokonce hustě pršelo a optimistické meteo předpovědi skoro nikdo nevěřil.
Při večerní cestě domů jsem si uvědomil, že se mraky začínají rozpouštět a já asi budu muset brzy vstávat… Ráno byla obloha jako vymetená. Když jsem o půl páté ráno dorazil na hvězdárnu, byli někteří táborníci již vzhůru, přesto jsme ale museli čekat, než se připraví pro přesun. Nakonec jsme sebou vzali dva Newtony (na ty máme objektivový filtr a fólii) a projekční krabici. Lidí bylo na přenesení tak akorát, ještě o jednu ruku méně. Konvoj vyrazil značně přetížen na Strážnou horu. Cestou přibíral další pozorovatele, kteří původně mířili na hvězdárnu, tak jsme je vzali sebou. Ostatně nám pomohli při transportu techniky. Taková jedenáctka Newton se stativem se v jedné ruce pěkně pronese!
 Cíle jsme dosáhli v dobrém čase, do východu Slunce zbývaly asi 4 minuty, což stačilo na postavení dalekohledů a vybalení foťáků. Vycházející Slunko se ukázalo být jasnější, než jsme čekali a tak jsme použili filtry hned od začátku. Projekční krabici jsem posadil na lavičku a s údivem našel červený obraz Slunce, který se dal bez problému ofotografovat. Postupně jsme obraz Slunce dostali do přístrojů a kompletní kotouč byl pod dohledem asi sedmi pozorovatelů.
Jak šlo Slunce nahoru, přibývalo i lidí. I když Třebíč byla v mlze, našlo se několik statečných, kteří vážili cestu na oblíbený kopec. Obraz v projekční krabici byl stále více kontrastnější mimo jiné taky proto, že se na zadní straně začali kupit lidi, kteří jednak dělali zatemnění a jednak se nemohli udivit z toho, že "něco takového" může fungovat. Navíc se tam dala strčit ruka s kompaktem nebo mobilem a fotilo se!
Ranní Třebíč v údolí, chuchvalce mlhy a nad tím Slunce na modré bezoblačné obloze. To počasí vyšlo neuvěřitelně. 30 lidí na kopci si užívalo pěkné ráno a průběh úkazu, který si po nás odpozorují až další generace. Jak asi bude vypadat lokalita na Strážné hoře za 105 roků?
Celá akce byla dokumentována mobily, foťáky, možná o tom ještě někdo něco napíše. Až doma jsem se dozvěděl, že protější kopec obsadila další skupinka s domácím dalekohledem, kteří si užili pěkné počasí stejně jako my - poslali fotky.
Sestava dvou newtonů a jedné projekční krabice je dobrá, akorát se nesmí dalekohledy ve dvojici postavit před tu krabici, protože při nízkém Slunci a vysokém pozorovacím indexu se kupí mezi dalekohledy hrozen lidí a ti dělají stín. Lidem u krabice jsem tedy vysvětlil, že ta bedýnka je vlastně takový internet nebo webcast a ten občas mívá výpadky. I přes tuto drobnost se u krabice schůzovalo a diskutovalo v kroužcích. Navíc papírová krabice neodrazuje lidi od vlastní manipulace a obraz Sluníčka si postrkne každý, zemská rotace je vidět!
Pozorování pro veřejnost bylo zakončeno přednáškou paní Švihálkové pro budoucí maturanty v sále hvězdárny. Lidi byli spokojení, že viděli, my jsme nemohli uvěřit tak pěknému počasí (a už jdou mraky) a projekční krabice je moc vděčný přístroj, který i přes jadrné poznámky kolemjdoucích ověřil svoje kvality, škoda že slunečních akcí pro veřejnost není zase až tolik.
Michael Kročil (34 let, Třebíč)
ZPĚT na rozcestník
Pozorování přechodu Venuše přes Slunce v Plzni - Košutce: Brzké vstávání se vyplatilo.
 Již několik dní před samotným přechodem Venuše přes Slunce jsem věděl, že si tento úkaz nechci nechat ujít. Bohužel, jak to tak bývá, vše se může pokazit. Nikdo neví, co se může stát, ať už člověk zaspí nebo bude zatažená obloha. Právě z oblaků jsem měl největší strach, neboť lednové zatmění Slunce v minulém roce u nás v Plzni vůbec pozorovatelné nebylo. Vzhledem k tomu, že přechod Venuše je na dalších více než 100 let pasé, doufal jsem, že to tentokrát vyjde. Ještě kolem půlnoci, kdy valná většina pozorovatelů zcela jistě spala, jsem sledoval na internetu družicové snímky a nenechal jsem si ujít ani začátek transitu jinde ve světě přes online stream. Okolo třičtvrtě na jednu jsem zamířil do peřin a těšil jsem se na ráno. Budík byl nastaven na 4:35, a já tím, že jsem se na přechod těšil, jsem po pouhých čtyřech hodinách spánku vstal bez sebemenších problémů. Teple jsem se oblékl, jelikož teploměr hlásil pouhých 4,4° C, a vydal jsem se na střechu našeho panelového domu se svou nejlepší fotografickou výbavou, která se skládá z robustního stativu, fotoaparátu Canon 1000D, objektivu Sigma 120-400 mm, telekonvertoru 1,4x a dvou polarizačních filtrů otočených proti sobě. Při výstupu na výtahovou budku domu již vycházelo Slunce, proto jsem se rychle usadil, namířil fotoaparát, seřídil vše, co bylo potřeba a začal jsem pořizovat první fotografie. Obloha vypadala skorojasná, ale podle ranních družicových záběrů jsem věděl, že to není pravda. Na jihozápadě byl sotva vidět Měsíc, zahalený vysokou oblačností, ke Slunci to však vysoká oblačnost měla ještě poměrně daleko. Při pozorování občas přešla slabá část oblačnosti přes Slunce, to však vůbec nevadilo a já si užíval přechod Venuše přes Slunce. Krátce po šesté hodině ranní začaly přes Slunce přecházet kromě Venuše i první oblaky, zřejmě jsem zmeškal i přelet letadla, zahlédl jsem pak pouze kondenzační stopu před Sluncem. Po pořízení několika desítek fotografií jsem se na chvíli zvedl, protože mne začaly z hodinového sezení bolet nohy. Při pohledu na oblohu jsem kromě Slunce a pár kondenzačních stop zpozoroval také malé halo a slabý horní dotykový oblouk, chvílemi se objevilo i pravé a levé parhelium (boční slunce). Oblačnost pak začala pomalu zakrývat i Slunce a já už věděl, že konec přechodu neuvidím živě, ale pouze z fotografií ostatních, kteří budou mít větší štěstí. Pořídil jsem tedy posledních pár fotografií a začal uklízet své nádobíčko na focení. Ještě naposledy jsem se podíval na oblohu - byl jsem rád, že jsem mohl tento přechod pozorovat a vydal jsem se ze střechy zpět do tepla domova.
Daniel Neumann (25 let, Plzeň - Košutka)
ZPĚT na rozcestník
Související:
[1] Zaznamenejte s námi přechod Venuše! (Petr Horálek)
[2] Fotogalerie: Poslední přechod Venuše přes Slunce
|
