Ke vzniku souhvězdí se váže pověst, podle které se jedná o vlasy egyptské královny Bereniky II, což je skutečná postava, která žila v letech 266 (nebo 267) až 221 př. n. l. Legenda uvádí, že aby se její manžel, Ptolemaios III, zvaný Euergetés (dobrotivý), v pořádku vrátil z válečného tažení v Sýrii, slíbila bohyni Afroditě obětovat své dlouhé plavé vlasy. Poté, co se panovník z bojů vrátil živ a zdráv, Berenika si vlasy opravdu ostříhala a uložila je na oltář v chrámě. Když se na ně druhý den král přišel podívat, zjistil, že z oltáře zmizely. Velmi jej to rozčílilo a chtěl přísně potrestat kněží, kteří měli vzácný dar na starosti. Pravděpodobně by zaplatili životem, ale zachránil je královský astronom Konón ze Samu. Řekl králi, že Afrodita přenesla vlasy na nebe a večer po setmění mu ukázal, že se nachází právě v této
části oblohy. Panovníka takové vysvětlení uklidnilo a od potrestání kněží upustil.
Skupinka hvězd byla sice známa už starověkým astronomům, z nich někteří se zmiňovali o vlasech a to v souvislosti s Ariadne nebo Berenikou, ale jako samostatné souhvězdí se objevilo až mnohem později. Poprvé to bylo roku 1536, kdy je bylo možné najít na glóbu německého matematika a kartografa Caspara Vopela pod názvem Crinis Berenices. Nizozemský kartograf Gerhard Mercator do této oblasti na svém nebeském glóbu roku 1551 nakreslil čelenku s vlasy a označil ji jako Cincinnus nebo Circinnus. Do širšího povědomí pak souhvězdí dostal Tycho Brahe díky svému hvězdnému katalogu.
Jak už bylo zmíněno výše, dominantou celého souhvězdí je rozsáhlá otevřená hvězdokupa, která na obloze zabírá plochu o průměru minimálně 4,5 stupně. Poněkud neobvyklé je, že i když je viditelná pouhým okem a zmiňoval se o ní již řecký astronom Klaudios Ptolemaios, žijící ve druhém století (n. l.), dlouho nebyla zařazena do žádného katalogu. Číslo ji nepřidělil
Charles Messier a nenajdeme ji ani mezi objekty, které obsahuje New General Catalogue (NGC). "Na milost" ji vzal až britský astronom Philibert Jacques Melotte, který ji roku 1915 zapsal pod číslem 111 do svého katalogu, obsahujícího 245 otevřených a kulových hvězdokup. Od té doby se označuje jako
Melotte 111, případně Mel 111, stále se však používá i pojmenování hvězdokupa Coma. Také se můžete setkat s označením Cr 256, které ji dal švédský astronom Per Collinder, když sestavoval svůj katalog otevřených hvězdokup. Ten byl publikován v roce 1931 a obsahuje 471 položek. Hvězdokupa se do starších seznamů objektů vzdáleného vesmíru nedostala proto, že byla považována jen za náhodný shluk hvězd, které spolu nesouvisí. Teprve roku 1938 švýcarsko-americký astronom Robert Julius Trumpler v této oblasti prozkoumal 37 hvězd a rozpoznal, že mají společný původ a tvoří otevřenou hvězdokupu.
Souhrnná jasnost hvězdokupy je 1,8 mag a její skutečný průměr kolem 25 světelných let. Při pozorování pouhým okem je v ní možné za velmi dobrých podmínek napočítat asi deset hvězd do šesté magnitudy. Celkově objekt tvoří několik desítek hvězd, odhady obvykle kolísají mezi 40 až 80 členy. Jsou mezi nimi hodně zastoupeny horké modrobílé hvězdy spektrální třídy A a o něco chladnější žlutobílé hvězdy třídy F. Jasnější hvězdy tvoří útvar trochu připomínající řecké
písmeno λ (lambda). V této oblasti, chudé na jasnější objekty, je nejvýraznější hvězdou γ Com, která má 4,4 mag. Ta se ale do blízkosti hvězdokupy jen promítá, protože leží blíže, ve vzdálenosti 170 světelných let. Nejjasnějším členem kupy je hvězda 12 Com, což je vícenásobný systém o celkové jasnosti 4,8 mag. Mezi zajímavé objekty, dostupné pro menší dalekohledy, patří například dvojhvězdy 17 Com (složky 5,3 a 6,6 mag) nebo HIP 60197 (7,0 a 7,1 mag). Pěkný pohled je také na hvězdu 16 Com, která leží uvnitř malého trojúhelníku, utvořeného trojicí slabších hvězd. Mel 111 je jedna z nejbližších otevřených hvězdokup, dříve se její vzdálenost udávala kolem 260 světelných let, díky měření sondy Hipparcos byla zpřesněna
na 288 světelných let. Z podobných objektů jsou k nám blíže jen Hyády a hvězdná asociace ve Velké medvědici. Hvězdokupa se k nám nepřibližuje, ani nevzdaluje, protože se pohybuje směrem, který
je prakticky kolmý na pomyslnou spojnici mezi ní a Zemí. Na obloze se za rok posune o 0,02 obloukové vteřiny. Stáří hvězdného útvaru se odhaduje na 400 až 600 miliónů let a hmotnost na necelý stonásobek hmoty Slunce. Zajímavé je, že v kupě se nevyskytují obří hvězdy a nebyly nalezeny ani žádné hvězdy slabší než 10,5 mag. Možná je to způsobeno její nízkou hmotností, kvůli které jsou hvězdy na sebe jen slabě gravitačně vázány, a řada z nich se už mohla rozptýlit do okolí. Druhou možností je, že hvězdokupa je ve skutečnosti mnohem větší a mnoho jejích
členů ještě nebylo identifikováno.
Vybrané zdroje:
Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku
|
