Možná si vzpomenete na přistání lodi Sojuz s evropským astronautem Kuipersem a jeho dvěma kolegy, které se uskutečnilo přesně před dvěma týdny a zredukovalo posádku stanice ISS na pouhé tři kosmonauty. To však již dlouho nebude pravda, protože dnes brzy ráno z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu odstartovala nová loď Sojuz s třemi astronauty, kteří budou na orbitální stanici plnit důležité úkoly po následující čtyři měsíce.
Nové trio pro ISS dorazilo na kosmodrom již den po návratu předchozího Sojuzu z kosmu, v pondělí 2. července, aby zde zahájilo závěrečnou fázi tréninku. Kosmonauté mají na Bajkonuru před startem možnost vyzkoušet si v montážní hale poprvé svou vlastní loď (přece jen, každý exemplář Sojuzu je tak trochu jedinečný a malinko odlišný od simulátorů ve Hvězdném městečku), své skafandry Sokol, používané při manévrech s lodí, procházejí si znova a znova letové procedury a také zde začíná fyziologická příprava na misi ve formě izolace, úpravy denního režimu a trávení určitého času hlavou dolů (adaptace těla na rozdílnou distribuci tekutin ve stavu beztíže).
Pro odbourání stresu z letu jsou dodržovány některé oblíbené tradice jako sázení stromů každou posádkou v místním "háji kosmonautů", návštěva místního muzea a těsně před startem (po cestě autobusem na startovací rampu) tradice nejoblíbenější - močení na zadní kolo autobusu pro štěstí!
Ve čtvrtek 12. července byla raketa Sojuz FG s lodí Sojuz TMA-05M na špici převezena z montážní haly na startovací rampu (vleže pomocí vlakové soupravy), o den později se na Bajkonuru sešla ruská státní komise a na základě lékařských a tréninkových zpráv potvrdila složení posádky lodi, kterou čeká dlouhodobý pobyt na ISS:
Sunita Williamsová (USA)
46letá kapitánka amerického námořnictva letí jako kopilot v levém křesle Sojuzu a jako letová inženýrka 32. a velitelka 33. dlouhodobé posádky stanice ISS. Post velitelky Mezinárodní vesmírné stanice zaujme jako druhá žena v historii po své americké kolegyni Peggy Whitsonové, jež stanici velela na přelomu let 2007 a 8 a nyní je šéfkou amerického oddílu astronautů.
Rodačka ze státu Ohio, v mládí byla členkou školního plaveckého týmu. Později dala před studiem vědy přednost námořní akademii, kde studoval i její bratr. I tady se aktivně věnovala sportu (plavání, běh) a vědeckým studiím. Svou kariéru u námořnictva započala jako potápěč a posléze jako pilot helikoptéry, byla nasazena například v Perském zálivu. Později se dostala k profesi zkušebního pilota, což ji přivedlo do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu, domova astronautů NASA. Jako pilotce vrtulníků jí byla vize kosmických letů samozřejmě velmi blízká. Po získání titulu v oblasti technického managementu na Floridě a působení jako instruktorka testovacích pilotů byla vybrána roku 1998 coby posila amerického týmu astronautů.
Do vesmíru se poprvé podívala ke konci roku 2006 jako letová inženýrka Expedice 14 a 15 na palubě ISS. Zůstala zde až do poloviny následujícího roku a prodloužila rekord délky kosmického letu ženy na 185 dní. Provedla zde také čtyři výstupy do kosmu. Na kosmické stanici i symbolicky pomocí běžeckého pásu zdolala maraton.
Zastává názor, že Mezinárodní vesmírná stanice může pomoci ve vývoji nových technologií pro lety dále do kosmu v příštích deseti, patnácti letech.
Jurij Malenčenko (Rusko)
50letý vysloužilý plukovník ruského letectva se vydal již na svůj pátý kosmický let. Odstartoval jako velitel a hlavní pilot lodi Sojuz TMA-05M v jejím prostředním křesle a letový inženýr Expedicí 32 a 33 na palubu ISS.
Narozen na Ukrajině, vyrůstal ve městě Světlovodsk, rozvinuté průmyslové základně, v době, kdy spousta dětí chtěla být kosmonautem. Původně chtěl studovat aplikovanou matematiku v počítačové oblasti, velmi brzy však změnil rozhodnutí a vyrazil za snem stát se bojovým pilotem. Po promoci na Kharkov Military Aviation School v roce 1983 strávil následující čtyři léta skutečně jako pilot sovětské armády. Roku 1987 byl pro své výborné výsledky vybrán do týmu sovětských kosmonautů.
Roku 1994 podnikl svou první výpravu do kosmu, konkrétně na palubu orbitální stanice Mir, kde velel 16. dlouhodobé posádce. Uskutečnil dva kosmické výstupy a stal se vůbec prvním kosmonautem, který v manuálním režimu připojil ke kosmické stanici zásobovací loď Progress po selhání automatického naváděcího systému. V září 2000 se zúčastnil krátkodobé mise raketoplánu Atlantis na vznikající stanici ISS, úkolem mise bylo stanici připravit pro přílet první dlouhodobé posádky a aktivovat nový modul Zvezda. Svůj první dlouhodobý let na ISS uskutečnil jako velitel sedmé základní posádky v roce 2003, stanici tehdy velel. Podruhé dlouhodobě pracoval na ISS na přelomu let 2007 a 8 jako letový inženýr Expedice 16 pod velením výše zmíněné Peggy Whitsonové. V kosmu již strávil 515 dní.
Původně prý nominaci do 16. dlouhodobé osádky ISS odmítl právě kvůli faktu, že mu bude na palubě stanice velet žena, později však zvítězila touha po další misi do kosmu. S kolegy z posádky však před startem údajně nechtěl trénovat, protože je považoval oproti sobě za nezkušené zelenáče. Nyní mu opět bude na stanici velet žena (Juriji, Tebe ti nadřízení nemají asi zrovna v lásce).
Věří, že jeho práce jednou dá šanci mnohem více lidem dělat to, co on.
Akihiko Hošide (Japonsko)
43 let starý japonský astronaut vzlétl podruhé do vesmíru jako pasažér v pravém křesle Sojuzu a letový inženýr 32. a 33. dlouhodobé posádky ISS.
Narodil se v hlavním městě Tokiu, jako malý kluk se podíval do USA, kde navštívil například Kennedyho vesmírné středisko, viděl rakety a shlédl i některé sci-fi filmy o vesmírném cestování. Stačilo to, aby jej kosmonautika nadchla. Když letěl na oběžnou dráhu první japonský astronaut, Aki měl jasno. Studoval v Singapuru, po návratu do Japonska získal vysokoškolský titul v mechanickém inženýrství. Poté se přihlásil do druhého konkurzu na japonské astronauty, nebyl však úspěšný kvůli absenci praxe v oboru. Začal ale pracovat pro Japonskou kosmickou agenturu jako inženýr a čekal na další šanci. Po práci na vývoji raket se Akimu poštěstilo a roku 1999 byl vybrán jako japonský astronaut.
První vesmírný let absolvoval v červnu 2008 jako člen posádky raketoplánu Discovery, jež tehdy dopravil na ISS japonskou laboratoř Kibo a japonský robotický manipulátor. Mise trvala 13 dní.
Smysl činnosti ISS vidí jako vytváření příležitostí pro další generace.
V sobotu 14. července pozdě večer našeho času se naposledy sešla státní komise a dala definitivní povolení ke startu, tankování paliva do nádrží rakety započalo asi pět hodin před vzletem. Start lodi Sojuz TMA-05M s výše popsanou posádkou a menším množstvím nákladu pro ISS se uskutečnil v neděli 15. července 2012 v 04:40:03 SELČ (v 08:40 místního času na Bajkonuru). 8 vteřin před startem se zažehly motory prvního a druhého stupně nosné rakety a ta po opuštění historického komplexu, ze kterého vzlétl Sputnik i Jurij Gagarin, poměrně svižně zmizela v oblačné obloze nad stepí. Odhození postranních motorů, tvořících první stupeň rakety, odhození záchranné věže a krytu lodi, vše probíhalo jako po másle a posádka uvnitř Sojuzu, zabíraná kamerou a viditelná živě na TV NASA, jen vesele mávala.
Necelých devět minut po startu byl na stabilní oběžné dráze ve výšce 230 krát 190 kilometrů nad povrchem Země vypnut motor vrchního stupně nosné rakety. Za moment pocítila posádka lodě škubnutí, jak se plavidlo oddělilo od třetího stupně rakety Sojuz, ten následně provedl úhybný manévr otevřením ventilů své kyslíkové nádrže. Za další chvíli provedly počítače lodi Sojuz naprogramované vyklopení a aktivaci solárních panelů a navigačních a komunikačních antén. Kosmonauté si posléze vyslechli gratulace k úspěšnému startu od ředitele ruské vesmírné agentury Vladimíra Popovkina.
Během následujících dvou dní provede loď sérii manévrů, která ji dopraví až k samotné ISS. Spojení se stanicí je stanoveno na úterý 17. července v 06:52 SELČ na modul Rassvět (Úsvit) na spodní straně ruského segmentu stanice. Nováčky uvítá současná posádka stanice ve složení Gennadij Padalka, Sergej Revin (oba Rusko) a Joe Acaba (USA). Na palubě orbitální stanice by Malenčenko a spol měli pobýt asi čtyři měsíce - do poloviny listopadu.
Zvířetníkové světlo, Venuše a Mars: To vše je nám nyní dostupné po setmění. Stačí jen jasná průzračná obloha a pokud možno tmavý výhled k západu, protože kvůli světlu z měst prostě toto slabé světlo jen tak neuvidíme. Jasnou Venuši si ale můžeme vychutnat poměrně vysoko na jihozápadě ještě za světla. Kousek nad ní je slabší Mars. Fotil Vilém Heblík na Pardubicku.
Detail jádra komety: Rosetta se prosmýkla jen asi 6 km od jádra komety 67P a pořídila zajímavé detailní záběry. Něco už je k vidění na webu ESA. Zdroj.
