Mlhoviny patří bezesporu mezi nejpůsobivější objekty na obloze. Jsou to mezihvězdná oblaka složená z prachových částic, molekul a ionizovaných plynů (vodíku, helia a dalších), v nichž dochází ke zrodu hvězd. Ačkoli se mlhoviny vyskytují v nejrůznějších tvarech a barvách, mnohé z nich mají jedno společné: při prvním pozorování svými zvláštními tvary podněcují představivost astronomů natolik, že získaly neobvyklá a zajímavá jména. Ani tato dramatická hvězdná formace pojmenovaná Racek není žádnou výjimkou.
Tento snímek byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) umístěnou na dalekohledu MPG/ESO o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla (ESO) v Chile. Zobrazuje jen hlavu Racka [1], která je však částí větší mlhoviny známé pod označením IC 2177 - ta připomíná letícího racka s rozpětím křídel větším než 100 světelných let. Celá mlhovina je od Země vzdálena asi 3 700 světelných let a nejlépe vynikne na širokoúhlých snímcích.
Mlhovina Racek leží na rozhraní souhvězdí Jednorožce a Velkého psa, poblíž Síria, nejjasnější hvězdy noční oblohy - avšak jen zdánlivě; nachází se totiž více než čtyřistakrát dále než tato známá hvězda.
Oblak plynu a prachu, který tvoří hlavu Racka, září jasně díky silnému ultrafialovému záření přicházejícímu především z mladé hvězdy HD 53367 [2] - ta je zachycena ve středu snímku a lze ji považovat za rackovo oko.
Záření z mladých hvězd způsobuje, že okolní plynný vodík svítí výrazně rudou barvou a tvoří tak útvar známý jako HII oblast [3]. Díky rozptylu světla žhavých modrobílých hvězd, ke kterému dochází na drobných prachových částicích mlhoviny, vzniká kontrastní modrý závoj, který je možné spatřit v některých místech i na tomto obrázku.
Ačkoliv byla malá skupina jasných hvězd v mlhovině Racek pozorována poprvé již v roce 1785 německo-britským astronomem Williamem Herschelem, část mlhoviny zachycená na našem snímku čekala na své objevení prostřednictvím fotografie ještě další století.
Čirou náhodou leží mlhovina Racek na nebeské sféře poblíž jiné mlhoviny známé jako Thorova helma (NGC 2359), která se nedávno stala vítězem ankety ‚Vyber cíl pro VLT‘ (Choose what the VLT Observes, ann12060). Tato mlhovina s typickým tvarem a neobvyklým jménem se stane vůbec prvním objektem vybraným veřejností, který bude pozorován některým z dalekohledů ESO. Pozorování budou součástí oslav 50. výročí ESO 5. října 2012 a budou přenášena živě on-line přímo z řídícího centra na observatoři Paranal. Připojte se!
Zdroj
Poznámky
[1] Tento objekt získal během času mnoho jmen - je známý jako Sh 2-292, RCW 2 a Gum 2. Název Sh 2-292 znamená, že jde o objekt číslo 292 ve druhém katalogu HII oblastí Sharpless (vydáno r. 1959). Číslo RCW se odkazuje na katalog vytvořený Rodgersem, Campbellem a Whiteoakem, publikovaný v r. 1960. Tento objekt byl také prvním v ještě starším seznamu jižních mlhovin sepsaném Colinem Gumem a vydaném v r. 1955.
[2] HD 53367 je mladá hvězda s hmotností dvacetkrát vyšší než Slunce. Je klasifikována jako Be hvězda, což je speciální typ hvězdy spektrální třídy B s výraznými vodíkovými emisními čarami ve svém spektru. Tato hvězda má souputníka o hmotnosti pěti Sluncí, který má výrazně protáhlou oběžnou dráhu.
[3] HII oblasti získaly své jméno podle obsahu ionizovaného vodíku (H), ve kterém nejsou elektrony vázány na protony. HI je termín používaný pro neionizovaný nebo neutrální vodík. Červená záře se v oblastech HII vyskytuje proto, že volné protony a elektrony vzájemně rekombinují a přitom emitují energii na přesně definovaných vlnových délkách. Jeden z výrazných přechodů (takzvaná H-alfa) je zdrojem záření nápadné červené barvy.
Další informace
V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 39 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Marie Štěpánová; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: mstepanova@astrovm.cz
Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT & Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1237. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.
|
