Nejprve byl Endeavour několik měsíců umístěn ve vystrojovací hale (Orbiter
Processing Facility -
OPF)
číslo 2, kde byl připravován na poslední přelet a vystavení. Vytažen z ní byl
16. srpna 2012 a za pomoci tahače se přesouval do montážní haly (Vehicle
Assembly Building -
VAB). Cestou
jej ještě čekalo poslední rozloučení se svým "kolegou", raketoplánem
Atlantis, který se ve stejné době přemisťoval opačným směrem. Oba letouny byly
postaveny předními částmi k sobě, jen několik metrů od sebe. Díky tomu bylo možné
pořídit řadu neobvyklých
snímků. Poté se cesty obou vesmírných plavidel definitivně rozešly a Endeavour
se ukryl v montážní hale, kde strávil necelý měsíc. Mezitím 11. září do KSC
přiletěl letadlový nosič N905NA, který dostal za úkol přenést raketoplán na svém
hřbetě do Los Angeles. Endeavour opustil montážní halu 14. září kolem páté
hodiny ranní místního času a přesunul se ke spojovacímu zařízení Mate-Demate Device
(MDD), ke kterému dorazil asi po dvou hodinách. Poté
začal proces
spojování obou letounů, který skončil - samozřejmě s přestávkami - až druhý den
ve 13. hodin. Prvotní předpoklady počítaly s tím, že nosič s raketoplánem
odstartuje již 16. září, ale jak už to bývá, situaci zkomplikovalo počasí a let
musel být posunut. Nakonec se Endeavour vznesl o tři dny později, ve středu
19. září v 7:22. Pilot nosiče, Jeff Moultrie, provedl několik nízkých průletů
nad vybranými lokalitami, například Návštěvnickým centrem Kennedyho vesmírného
střediska (Kennedy Space Center
Visitor's Center), plážemi Space Coast nebo přistávací plochou
Shuttle Landing
Facility. Pak se teprve vydal na dalekou cestu. V širokém okolí KSC bylo velké
množství diváků, kteří se přišli rozloučit s nejmladším raketoplánem a popřát mu
šťastný let.
Cesta do Los Angeles neprobíhala nejkratší možnou trasou. Letadlový nosič
s Endeavourem ještě vzdával hold významným institucím, které se podílely na výrobě
raketoplánů. Asi po dvou hodinách letu provedl nízký průlet nad Stennisovým
vesmírným střediskem
(Stennis Space Center)
v Mississippi, kde byly v počátcích programu Space Shuttle vyvíjeny a testovány
hlavní motory raketoplánu (Space Shuttle Main Engine - SSME). Proletěl také nad
Michoud Assembly
Facility v New Orleans, kde se vyráběly vnější palivové nádrže (External Tank
- ET). Za další hodinu a čtvrt se oba spojené letouny dostaly nad Houston v Texasu,
kde se nachází Johnsonovo vesmírné středisko
(Johnson Space
Center), odkud se řídily všechny lety raketoplánů. I zde Endeavour se svým
nosičem uskutečnil několik přeletů nad významnými místy a v 10:40 místního času
přistál na letišti Ellington Field. Samozřejmě i zde bylo mnoho lidí, dychtících
spatřit kosmický dopravní prostředek na vlastní oči.
Ačkoli měl původně Endeavour v Houstonu strávit dvě noci, kvůli zpoždění se jeho
zastávka musela zkrátit. Již druhý den v 7:03 místního času se Boeing s drahocenným
nákladem odlepil od země a vyrazil směrem k vojenské základně
Biggs Army Airfield
v texaském okresu El Paso, kde přistál zhruba za hodinu. Zde pobyl necelé tři
hodiny, během kterých doplnil palivo. Pak pokračoval dále a uskutečnil několik
přeletů nad vojenskou střelnicí
White Sands
ve výšce pouhých 450 metrů nad zemí. Tato lokalita sloužila jako jedno
ze záložních míst k přistávání raketoplánů. V praxi se zde uskutečnilo jen jedno
jediné a to 30. března 1982, kdy na místním letišti Northrup Strip přistála
Columbia po návratu z mise
STS-3. Další přelet byl nad městem
Tucson v Arizoně na počest kongresmanky Gabrielle Giffordsové, která se zde narodila
a 8. ledna 2011 byla vážně postřelena. Jedná se o manželku astronauta
Marka E. Kellyho, který se zúčastnil čtyř kosmických misí, z toho dvou právě
na palubě raketoplánu Endeavour. Byl také velitelem výpravy
STS-134, což byl poslední let
raketoplánu Endeavour. Po téměř devítihodinovém letu přistál nosič s raketoplánem
v Kalifornii na Edwardsově letecké základně. Zde pak strávily oba letouny noc.
Na závěrečnou část cesty se Endeavour vydal druhý den, 21. září v 8:17
místního času. Měla naplánovanou délku 4,5 hodiny a opět obsahovala řadu
přeletů nad zajímavými objekty. Než zamířil do Los Angeles, udělal si
"vyhlídkový let" po okolí. Navštívil například Laboratoře tryskového
pohonu (Jet Propulsion Laboratory - JPL)
u Pasadeny, Amesovo výzkumné středisko
(Ames Research
Center) nebo oblast San Francisca, kde nezapomněl prolétnout nad známým
mostem Golden
Gate (Zlatá brána). Poté již zamířil k Los Angeles, kde si z výšky
"prohlédl" například
Griffithovu observatoř (Griffith Observatory), loď
Queen Mary,
Disneyland, filmová studia
Universal,
obří nápis
Hollywood
a také svůj nový domov -
Kalifornské vědecké středisko. Úplně poslední let Endeavouru skončil ve 12:51
místního času, kdy se podvozek jeho letadlového nosič
dotkl
přistávací dráhy mezinárodního letiště v Los Angeles. Asi není třeba připomínat, že
i zde si jej přišlo prohlédnout velké množství lidí.
Na oddělení raketoplánu od jeho nosiče se začalo pracovat v noci z pátku
na sobotu. Důvodem bylo, že v té době se většinou zklidní větry, vanoucí v této
oblasti a také proto, aby techniky nerušil hluk přistávajících a startujících letadel.
K demontáži
byly použity dva mohutné
jeřáby, čtyři stožáry a další podpůrná technika. Kvůli řádnému ukotvení muselo být
vyvrtáno téměř 200 děr do letištní plochy. Endeavour byl sňat z Boeingu a opatrně
posazen na
konstrukci, jejíž pohyb obstarávaly čtyři speciální, počítačem ovládané
tahače. Tyto
stroje se obvykle používají na přepravu mostních konstrukcí, částí vrtných plošin a
podobných nadměrných nákladů. Všechny dohromady měly 80 poháněných kol. Druhý den
byl raketoplán a jeho nosič postaveny tak, že se jejich přední části téměř
dotýkaly a mohly díky tomu vzniknout originální
fotografie. Oba stroje se tak zároveň definitivně rozloučily. Pátek 21. září
2012 se totiž zapsal do historie programu Space Shuttle jako poslední den, kdy raketoplán
brázdil oblohu. Zároveň se jednalo o poslední úkol pro letadlový nosič raketoplánů N905NA.
Pak už jej čekal jen přelet na Edwardsovu leteckou základnu, kde jej vyřadí ze služby
a již nevzlétne. Bude sloužit jako zdroj náhradních dílů pro letadlo, zařazené do programu
SOFIA (Stratospheric
Observatory for Infrared Astronomy - Stratosférická observatoř
pro infračervenou astronomii). Druhý letadlový nosič, N911NA, potkal stejný osud již
v únoru 2012.
 |
Poté, co se cesty raketoplánu a jeho nosiče rozešly, byl Endeavour přemístěn
do jednoho hangáru, kde jej technici
připravovali na pozemní přesun. Z ocasní části odmontovali aerodynamický kryt,
odstranili podpůrné vzpěry, používané během letecké přepravy a provedli další
úpravy. Mnohem větší změny musely být provedeny po celé trase, kterou měl raketoplán
absolvovat, než se dostane na místo určení. Pečlivé naplánování a provedení všech
potřebných prací trvalo několik měsíců. Zejména se musely odstranit veškeré překážky,
které by mohly bránit průjezdu tohoto nadměrného nákladu. Přeci jen raketoplán
s rozpětím křídel bezmála 24 metrů a hmotností kolem 70 tun není žádný
drobeček. V řadě případů se musela přemístit či odstranit elektrická vedení,
semafory, veřejné osvětlení a podobná zařízení. Za oběť padlo také několik set
stromů, které musely být přesazeny nebo pokáceny. Město Los Angeles však přislíbilo,
že za všechny poražené stromy vysadí nové a to ve výrazně větším množství.
Endeavour vyjel z hangáru ve čtvrtek 11. října ve 23:25 místního času
a prostory letiště opustil zhruba o dvě a půl hodiny později. Pak začala jeho
unikátní jízda
ulicemi města. Během transportu se o pohyb celé čtveřice tahačů staral jediný
člověk, který jim dával pokyny joystickem přes dálkové ovládání. Maximální rychlost
byla 3,2 km/h a první zastávka se uskutečnila na parkovišti nákupního centra
na rohu Sepulveda Parkway. Zde se muselo počkat, až technici vypnou a nadzvednou
elektrické vedení. Práce jim trvala osm hodin a teprve poté mohl raketoplán pokračovat.
Další zastávka následovala v blízkosti obchodu
Randy's Donuts, na jehož střeše trůní obří
kobliha. Do třetice se Endeavour
zastavil před nadjezdem dálnice 405 (405 Freeway) a proběhla zde zajímavá
akce. Tahače byly nahrazeny podvozky bez pohonu a jejich role se ujal pickup
Toyota Tundra. Toto vozidlo nebylo nijak speciálně upraveno, jednalo se o běžný,
sériově vyráběný vůz. Za volantem seděl profesionální kaskadér Matt McBride,
spolujezdce dělal astronaut
Garrett Reisman, který měl možnost cestovat ve všech
třech dochovaných raketoplánech. Toyota uvedla raketoplán do pohybu ve 23:33
a překonání
nadjezdu jí trvalo asi pět minut. Důvody k této akci byly dva. Jednak
konstrukce s tahači nebyla schválena pro jízdu po nadjezdu (komplet byl příliš
těžký) a také se samozřejmě jednalo o velkou reklamu a propagaci firmy Toyota.
Tato firma dlouhodobě spolupracuje s Kalifornským vědeckým střediskem a vozidlo,
které bylo použito k tažení raketoplánu, má být v budoucnu právě v tomto středisku
vystaveno. Po překonání
nadjezdu Toyotu opět vystřídaly čtyři tahače, které raketoplán vezly dál.
Následovalo několik dalších zastávek, různé slavnostní obřady za účasti astronautů
a dalších významných osobností. Celou cestu lemovaly obrovské
zástupy zvědavců, kteří se přišli na ojedinělou událost podívat. Akce byla velmi
náročná, v některých místech se křídla raketoplánu pohybovala opravdu jen několik
centimetrů od
stromů či jiných překážek. Do cíle se Endeavour dostal v neděli kolem poledne
místního času a tak mu projetí celé devatenáctikilometrové trasy trvalo (včetně
přestávek) déle než 60 hodin. To je o 17 hodin více, než se původně
předpokládalo a náklady na tuto ojedinělou akci dosáhly zhruba 10 miliónů
dolarů. Před Kalifornským vědeckým střediskem proběhl slavností
ceremoniál, na kterém jej zaměstnanci přivítali do svých sbírek. Přímo do
hangáru
zajel Endeavour 14. října ve 21:45 místního času.
Vzhledem k tomu, že Endeavour během své aktivní činnosti vzlétl 25x do vesmíru,
bývá tato jeho poslední cesta často označována jako "26 mise". Stejně
o ní mluvil i starosta Los Angeles, Antonio Villaraigosa, který ji ve svém projevu
prohlásil za úspěšně dokončenou. Také zmínil její značnou obtížnost a mluvil o tom,
že nic podobného se ještě nikdy neuskutečnilo a zřejmě se ani nebude opakovat. Podle
jeho slov má raketoplán nyní před sebou zcela novou misi - inspirovat budoucí
průzkumníky a mladou generaci, aby se zajímali o vědu, a pomůže tak vydláždit cestu
k novým objevům.
Endeavour bude od 30. října 2012 dočasně vystaven v pavilónu
Samuela Oschina
spolu s některými zařízeními, která jsou s ním spjata. Asi nejvýznamnější z nich
bude kosmická laboratoř
Spacehab, kterou právě tento
raketoplán vynesl na oběžnou dráhu v srpnu 2007 během mise
STS-118. Dále budou k vidění
některé artefakty z poslední kosmické výpravy raketoplánu Endeavour
(STS-134), například sociální
zařízení, kuchyňka nebo pneumatiky. Do roku 2017 hodlá středisko vybudovat úplně
novou expozici, kam se Endeavour přestěhuje. V ní nebude pouze samotný orbiter, ale
celá kompletní sestava raketoplánu s vnější palivovou nádrží a dvojicí pomocných
startovacích raket (Solid Rocket Booster - SRB). Díky tomu bude Endeavour vypadat, jako by se právě chystal vzlétnout na další vesmírnou misi.
Další zajímavosti o programu Space Shuttle
Vybrané zdroje:
Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku
|
