Hvězda Betelgeuse představuje rameno lovce Orióna – známého souhvězdí. Je snadno pozorovatelná pouhým okem (bez dalekohledu) na noční obloze severní polokoule jako jasná oranžově-červená hvězda vlevo nahoře od proslulého Oriónova pásu tvořeného třemi hvězdami.
Betelgeuse má přibližně 1000krát větší průměr než Slunce a je 100 000krát svítivější. U takovýchto hvězd je velmi velká pravděpodobnost, že ve svém vývoji směřují k velkolepé explozi jako supernova. Je již nafouklá do podoby rudého veleobra a postupně se zbavuje významné části vnějších vrstev své atmosféry.
Nová pozorování v oboru infračerveného záření, která uskutečnila evropská kosmická observatoř Herschel, ukazují, jak hvězdný vítr naráží proti okolnímu mezihvězdnému prostředí a vytváří rázovou vlnu o průměru větším než 4 světelné roky při pohybu hvězdy mezihvězdným prostorem rychlostí zhruba 30 km/s.
Řada rozbitých prachových oblouků mezi hvězdou a rázovou vlnou (ve směru jejího pohybu) svědčí pro bouřlivou historii ztráty její hmoty.
 Záhadná lineární struktura (vlevo) se nachází daleko od hvězdy, za oblastí výskytu útvarů v podobě oblouků. Její původ je zatím neznámý. Zatímco některé dřívější teorie navrhovaly, že tato „závora“ vznikla v důsledku dřívější etapy hvězdného vývoje, pak je však obtížné vysvětlit, proč má lineární podobu a nikoliv tvar oblouku. Analýza nových snímků vede k závěru, že se může jednat buď o lineární filament spojený s galaktickým magnetickým polem nebo o okraj blízkého mezihvězdného oblaku, který je osvětlován zářením hvězdy Betelgeuse.
Je však obtížné určit vzdálenost takového útvaru. Může být vzdálený od Země mnohem více než Betelgeuse, nebo naopak se může nacházet podstatně blíže k Zemi. Zdá se, že tento útvar je tvořen prachem a plynem stejného složení jako pozorované oblouky kolem hvězdy Betelgeuse, avšak má poněkud nižší teplotu, kolem -210 °C.
Jestliže je tato bariéra naprosto odděleným objektem nesouvisejícím s hvězdou, pak pokud vezmeme do úvahy pohyb hvězdy a s ní spojených oblouků, a také vzdálenost lineárního útvaru, potom dojdeme k závěru, že vnější oblouky v okolí hvězdy začnou kolidovat s tímto záhadným útvarem během 5 000 roků. Samotná hvězda narazí do této vzdálené bariéry přibližně o 12 500 roků později. Pro hvězdu to však nebude znamenat žádné nebezpečí, protože plynný oblak je velice řídký.
Publikovaný kompozitní snímek vznikl složením jednotlivých záběrů pořízených v oboru infračerveného záření na vlnových délkách 70, 100 a 160 mikrometrů.
Hvězda Betelgeuse je od Země vzdálena 640 světelných roků. Její hmotnost se odhaduje na 10 až 20 hmotností Slunce, stáří na méně než 10 miliónů roků (což je jen nepatrná část věku Slunce, které existuje již 4,5 miliardy roků). Svůj životní cyklus zřejmě uzavře během několika miliónů roků. Ve svém nitru spotřebuje veškeré palivo a během nepatrného okamžiku exploduje jako supernova typu II. Astronomům dává příležitost studovat do velkých podrobností vývoj hmotných hvězd během jejich stárnutí.
Zdroj: www.esa.int a herschel.cf.ac.uk
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
