První řádky pozemské historie komety napsal 21. června 1827 Jean Louis Pons (Arcetri Observatory, Florencie, Itálie) a nezávisle na něm Jean-Félix Adolphe Gambart (Nice, Francie). Při objevu se nacházela západně od hvězdy iota Cas a její jasnost se pohybovala v rozmezí 5. a 6. magnitudy. Během následujících dní pokračovala v rychlém pohybu na sever a 26. června dosáhla v souhvězdí Žirafy deklinace +83 stupňů. Poté se přesouvala přes Rysa a Velkou Medvědici až do souhvězdí Honících Psů. Zde byla spatřena naposledy, 21. července 1827, tedy přesně měsíc po objevu. Pons k pozorování uvádí, že kometa byla již velmi slabá. Další pokusy o vyhledání skončily neúspěšně, pokles jasnosti komety pokračoval a navíc vstoupila do oblasti, kde se nachází množství difúzních objektů ztěžujících pozorování. Tak tedy skončil příběh nenápadné komety, jež na krátkou dobu lehce zazářila. Skončil? Ale kdepak …
Pozorování pokrývající pouze krátký časový úsek dráhy nebudila přílišný zájem, a tak se první výpočet parabolické dráhy objevil až v roce 1828. Tím také skončilo veškeré bádání. Na dlouhá léta. Kauza Pons-Gambart byla oprášena až během roku 1917, kdy japonský astronom Dr. S. Ogura ze 74 pozic dokázal vypočítat evidentně eliptickou dráhu. Došel k výsledku, že kometa prošla periheliem 7,69 června 1827 a oběžná doba činí 63,83 +/– 10 let. Ve druhé variantě dráhy udává periodu 46,0 let, ale tento výsledek vykazuje mnohem větší odchylky efemeridy od skutečných pozorování. Nového výpočtu se dráha dočkala v roce 1978. Úkolu se ujal vynikající japonský počtář Syuichi Nakano a zpřesnil předpokládanou periodu na 57,46 +/– 10 let. Vzhledem ke značným nejistotám byla kometa nakonec prohlášena za pohřešovanou a ponechána náhodnému znovuobjevení.
Nastalo opět dlouhé čekání a pomalu už se začalo pozapomínat na dávný případ. Avšak trpělivost přináší nejen růže, ale občas i komety a rozpletení přímo detektivních zápletek. Odhalení se blížilo a bylo překvapivé. Ostatně i sama kometa se musela tvářit udiveně, když ji tentokrát na obloze načapaly citlivé senzory družice a ne lidské oči. Jak se ten svět změnil.
A začalo to nenápadně. Oznámením Roba Matsona (Newport Coast, USA), že na deseti snímcích pořízených mezi 7. a 19. listopadem 2012 pomocí přístroje SWAN, který je umístěn na palubě družice SOHO, nalezl difúzní objekt. Z dostupných měření vypočítal přibližnou efemeridu na nejbližší období a následně mailem rozeslal prosbu pozorovatelům, aby se pokusili možnou kometu vyhledat a potvrdili její existenci.
Jako první slavil úspěch australský amatérský astronom Terry Lovejoy (Thornlands), který ji 29. listopadu 2012 za velmi obtížných podmínek – přes stromy a za silného měsíčního svitu, zachytil 0,20-m reflektorem. Na CCD snímcích má kometa pěkně kondenzovanou komu o průměru 2' a její jasnost se pohybuje kolem 10. magnitudy. Následující den byla kometa pozorována také na profesionální observatoři Siding Spring. Rob H. McNaught na ni namířil 0,5-m Uppsala Schmidt teleskop a na snímcích nalezl silně kondenzovanou komu o průměru 1', ze které v PA 101º vychází 6' dlouhý chvost. Také další pozorovatelé následně potvrdili kometární charakter tělesa, a tak dostalo předběžné označení C/2012 V4.
Ovšem hlavní překvapení na nás teprve čekalo. Již letmé porovnání předběžných orbitálních elementů vykazovalo téměř neuvěřitelnou podobnost s elementy dráhy komety D/1827 M1 (Pons-Gambart), které vypočetl Syuichi Nakano. První na tuto skutečnost upozornil Maik Meyer (Limburg, Německo) a nezávisle na něm Gareth V. Williams z Minor Planet Center. Objevila se celá řada nových výpočtů a pozadu nezůstal ani Syuichi Nakano, který na základě souboru pozic 1827 a 2012, zpřesnil periodu na 62,1 let. Pokud by tato hodnota odpovídala skutečnosti, znamenalo by to, že jsme propásli dva návraty, v letech 1889 a 1951. S menší pravděpodobností ovšem v úvahu stále přicházelo i řešení s periodou 46,4 let. V tom případě jsme zřejmě propásli návraty v letech 1873, 1920 a 1966. Takže, jak to vlastně je? Která hodnota je správná? Kdo má pravdu? Odpověď na podobné otázky je jednoduchá. Kometa. Další přesná pozorování a delší časový oblouk dráhy přinesl nečekané a dosud nevyslovené rozuzlení. Nezmeškali jsme ani jeden jediný návrat. Skutečná perioda se pohybuje kolem 188 let! Zatím nejnovější dráha publikovaná v cirkuláři MPEC 2012-Y20 byla vypočtena na základě 167 pozorování 1827 – 2012 (střední reziduum pro sadu dat 2012 je 0".8) a pro epochu JDT 2456280,5 je následující: průchod periheliem T = 19,65903 TT prosince 2012, vzdálenost v periheliu q = 0,8101963 AU, velká poloosa a = 32,8276943 AU, excentricita e = 0,9753197, sklon dráhy i = 136,39764º, argument perihelia 20,16955º a délka 320,43235º.
Identita komet byla s určitostí prokázána. Dostala i definitivní pořadové číslo přidělované krátkoperiodickým kometám. Celé jméno zní P/1827 M1 = P/2012 V4 = 273P/Pons-Gambart.
Vzhledem ke skutečnosti, že byla při současném návratu objevena družicí primárně určenou k výzkumu Slunce, nacházela se na obloze ve značně nepříznivé poloze pro pozemské pozorovatele. Navíc byla hluboko na jižní obloze, východně od hvězdy zeta Sgr a šanci ke sledování měli jen astronomové z jižní polokoule. Ale jen na chvilku, protože s nadcházejícím průchodem perihéliem se kometa zcela schovala ve slunečním svitu.
Obrat k lepšímu má nastat ve druhé polovině ledna. Kometa se při svém severním pohybu přes souhvězdí Ocas Hada pomalu vymaňuje ze sevření naší hvězdy a měla by se postupně přesunout na temnou ranní oblohu. Vskutku. Potvrzeno. Právě když píši tyto řádky, přišla do konference comet-mailing list zpráva o úspěšném pozorování. Španělský amatérský astronom Juan Jose Gonzalez vyhledal kometu 0,20-m reflektorem (zvětšení x77) na ranní obloze 20,27 UT ledna 2013. Během nautického soumraku byla ve výšce pouhých 15º, ale díky ideálnímu pozorovacímu místu Perilla de Castro v nadmořské výšce 730 m a čistému vzduchu se vše zdařilo. Kometa měla silnější centrální kondenzaci a průměr komy 6'. Patrný byl i chvost v PA 310º dlouhý 0,3º. Celkovou jasnost Jose odhadl Sidgwickovou metodou na 8,7 mag. Vůči předpovědi je tedy o něco jasnější a pokud vydrží, bude minimálně ještě měsíc v dosahu menších dalekohledů. Přičemž pozorovací podmínky se budou pro nás neustále zlepšovat. Kometa pokračující severním směrem přejde souhvězdím Hadonoše a začátek března ji zastihne v Herkulovi. Ve druhé polovině noci, bude tedy již poměrně vysoko nad obzorem.
Nenechme si ujít pohled na zajímavou kometu, která nás poctila vskutku vzácnou návštěvou.
Příští příležitost nám možná již unikne, další průchod periheliem připadá na rok 2201.
Vyhledávací mapky pro pozorování komety najdete na webu Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu.
Konečná verze článku bude publikována v královéhradeckém astronomickém časopise
Povětroň. |
