Curiosity momentálně odkrývá taje oblasti nazvané pracovníky NASA „Yellowknife Bay“ (přeložme: Zátoka žlutého nože), což je plytká prohloubenina asi 60 centimetrů hluboká, ležící cca půl kilometru od místa, kde vozítko před půl rokem dosedlo (zmiňme ještě, že od přistání 6. srpna 2012 má již Curiosity na svém tachometru přes 700 ujetých metrů). Zátoka žlutého nože, první cíl Curiosity, zaujala vědce odlišným typem terénu, vypozorovaným sondami z oběžné dráhy Marsu.
„Navedly nás tam nějaké signály z orbitálního pozorování, ale co jsme našli, když tam Curiosity dorazil, bylo veliké překvapení,“ řekl John Grotzinger, vedoucí vědec mise Curiosity. „Ta oblast měla v minulosti úplně jiný typ vlhkého prostředí než dávné řečiště, kde jsme přistáli, možná dokonce více různých typů mokrého prostředí.“
 Rover nyní „parkuje“ u kamenné formace pokřtěné „John Klein“ podle nedávno zesnulého manažera mise. Je to plochá kamenná „deska“ obsahující žíly světlého materiálu ze síranu vápenatého jako třeba sádru. Dle vědců je na Zemi potřeba k vytvoření takových žil voda cirkulující trhlinami v kameni.
Pomalými, ale jistými kroky se vědci a technici, ovládající rover z Jet Propulsion Laboratory v Kalifornii, propracovávají k velké premiéře: poprvé v historii použije rover na Marsu vrták k odebírání a analyzování vzorků z interiéru kamenů. Curiosity, stojící u malé kamenné plošiny John Klein, nyní prochází sérií testů jednotlivých funkcí instrumentů pro vrtání.
Vrták Curiosity, schopný získat vzorky z až pěticentimetrové hloubky pod povrchem kamenů, dokáže vyvrtat do tvrdé horniny díru o průměru 1,6 cm. Odvrtané vzorky horniny budou poté distribuovány do minilaboratorních přístrojů roveru, které analyzují jejich chemické a minerální složení. Vrták, nainstalovaný na konci robotické paže vozítka, je navržený ke dvěma druhům kutání do kamene: klasické vrtání pomocí rotace a příklepy do kamene. Kdyby náhodou vrták uvízl v kameni, žádný problém, robotická paže ho může pustit a vzít si jeden ze dvou náhradních vrtáků z přední strany roveru.
 Od konce ledna technici v praxi zkoumají, jak bude celý rover reagovat na průběh vrtání v prostředí Marsu. Nejdříve poslali roveru příkazy, aby vrtákem zatlačil na čtyři místa na jednom z kamenů Johna Kleina, čímž kontrolovali, zda množství aplikované síly odpovídá jejich předpokladům. V sobotu 2. února technici zase aktivovali vrták pro test jeho schopností bez rotace dloubat do kamene. Výsledkem byla rýha v hornině o délce skoro 20 centimetrů.
Dalším krokem bude rotační vrtání do kamene dostatečně dlouhé na vytvoření kruhu kamenného prachu kolem vrtáku, technici budou zvědaví, zda si Curiosity poradí s přemístěním této drtě do svých vědeckých přístrojů.
„Poměrně energické interakce mezi výbavou pro vrtání a marťanskými kameny nemůžeme kontrolovat,“ říká Richard Cook, manažer mise Curiosity. „Nebudeme překvapení, když poprvé některé kroky procesu nepůjdou podle plánu.
„Vrtání do kamene za účelem získání vzorků bude nejnáročnější úkol mise od přistání. Na Marsu to ještě nikdo nedělal,“ dodává Cook.
Hlavním cílem při plánovaných dvou pozemských letech práce na Marsu je pro Curiosity 5 kilometrů vysoká hora Aeolis Mons, nacházející se v kráteru Gale, pozůstatku dávné srážky Marsu s velkým tělesem, ve kterém Curiosity před půlrokem přistál. Studium Aeolis Mons sondami z oběžné dráhy Marsu naznačují, že její úpatí může obsahovat jíl, který by byl dalším vodítkem k pochopení dávné historie Marsu, kdy byla tato zmrzlá poušť dle všeho teplejší a tekla po ní spousta vody.
Zdroje:
|
