Mladé hvězdokupy, které vznikly v naší Galaxii, a oblaka plynného vodíku mohou pomoci vystopovat tvary spirálních ramen Mléčné dráhy. Astronomové si jsou poměrně jisti tím, že naše Galaxie má spirální strukturu (viz obrázek). Pozorování pohybu hvězd ukázala, že se v jejím středu musí nacházet superhmotná černá díra.
Avšak určit, jak rychle spirální ramena rotují či dokonce spočítat, kolik jich je, je poměrně složité. Částečně proto, že my sami se nacházíme v jednom z galaktických ramen a nejsme schopni pohlédnout na Galaxii z vnějšku. Kromě toho veškerá hmota za galaktickým centrem je ukryta za hustou „hradbou“ z hvězd a prachu, která zakrývá velkou část naší Galaxie.
„Je poměrně obtížné pozorovat její skutečnou strukturu,“ říká Manuel Silva (University of Lisabon, Portugalsko). „Jsem vskutku poněkud nervózní z toho, že neznáme naši vlastní Galaxii dostatečně dobře.“
Připravovaná evropská kosmická observatoř GAIA, jejíž start je naplánován na konec tohoto roku, bude určovat polohy a vzdálenosti zhruba jedné miliardy hvězd naší Galaxie. Na jejich základě bude sestavena trojrozměrná prostorová mapa v nevídaných detailech. Avšak ani složitá družice GAIA nebude schopna proniknout svým „pohledem“ skrz materiál, který nám brání ve výhledu na objekty za centrem Galaxie. Částečné informace můžeme odvodit na základě předpokladu jisté symetrie s pozorovatelnou částí.
 Místo pokusu o prohlédnutí skrz tuto hustou oblast Manuel Silva se svými spolupracovníky předpokládá, že by bylo možné pozorovat stovky uprchlých hvězd, které se pohybují vysoko nad i pod galaktickou rovinou. Tyto hvězdy se zrodily ve hvězdokupách uvnitř Mléčné dráhy, avšak záhy byly vyvrženy v důsledku gravitačního ovlivnění jinými hvězdami. Velmi přesná měření jejich rychlosti, stáří a vzdálenosti by mohly astronomům umožnit vystopovat zpětně dráhu těchto hvězdných uprchlíků až k jejich místu zrození, které se může nacházet dokonce i na opačné straně Galaxie.
„Máme takovou představu, že tyto uprchlé hvězdy jsou něco jako signální světlice ukazující polohu spirálních ramen podobně, jako když se někdo ztratí uprostřed hustého lesa a vystřelí vzhůru světlici, která tak ukáže jeho polohu vnějším pozorovatelům,“ vysvětluje Manuel Silva.
Jeho tým tak již zjistil původ přibližně 40 uprchlých hvězd pozorovaných astronomickou družicí Hipparcos, které se nacházejí ve vzdálenosti přibližně 1 000 až 100 000 světelných roků nad galaktickou rovinou. Ačkoliv žádná z těchto hvězd nemá původ na opačné straně Galaxie, tato metoda se osvědčila, protože výsledky jsou v souladu s dřívějšími studiemi, které mapovaly hvězdokupy v pozorovatelné části naší Galaxie.
„Myšlenka je to dobrá a zajímavá,“ říká Jacques Lepine (University of São Paulo, Brazílie), který se nepodílel na nové studii. Porovnáním pozorování uprchlých hvězd s pohledem družice GAIA bude jistě užitečné, dodává Lepine. „Je dobré, že budeme mít odlišné pozorovací metody, budeme tak moci porovnat jejich závěry. Pokud budou výsledky podobné, budeme jim moci důvěřovat.“
Jacques Vallée (Canadian National Research Council, Victoria, Britská Kolumbie) souhlasí, že zkouška tohoto konceptu bude působivá. Avšak to jej podle jeho slov nezastaví v tom, aby fantazíroval o jednodušších způsobech: „Přál bych si mít přátele na planetách obíhajících kolem uprchlých hvězd v galaktickém halo, kteří by mi poslali fotografii části Galaxie, kterou my nemůžeme pozorovat.“
Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
