Brzy se však stal pro své výjimečné schopnosti vědecké a organizační práce neformálním vedoucím skupiny mladých astronomů, kteří podobně jako on nemohli za války maturovat ani studovat na vysoké škole, a díky iniciativě tehdejšího nejproduktivnějšího českého astronoma Doc. Františka Linka (1906-1984) otevřeli nový obor výzkumu - sluneční fyziku.
Ačkoliv Dr. Švestka nikdy nebyl členem komunistické strany, jeho autorita byla už tehdy tak neotřesitelná, že se v r. 1956 stal vedoucím Slunečního oddělení Astronomického ústavu ČSAV. Ve spolupráci s dalším vynikajícím vrstevníkem Dr. Milanem Blahou navrhli a společně s ostatním členy oddělení realizovali vícekanálový sluneční spektrograf, který skupinu rázem posunul mezi nejvýznamnější světová pracoviště v oboru výzkumu Slunce té doby.
Dr. Švestka se díky unikátním časově rozvinutým spektrům slunečních erupcí, která dokázal bravurně fyzikálně interpretovat, stal světově proslulým odborníkem ve výzkumu slunečních erupcí, jež jsou nejdůležitějším projevem cyklické sluneční činnosti, se závažnými důsledky pro tzv. kosmické počasí ve Sluneční soustavě a také pro vztahy Slunce-Země. Jeho tým se svým komplexním výzkumem Slunce v optickém a rádiovém oboru spektra úspěšně zapojil do výzkumů Slunce a jeho vlivů na Zemi v průběhu Mezinárodního geofyzikálního roku 1957/58. V r. 1961 byli jeho členové vyznamenání za tyto výzkumy Státní cenou. Dr. Švestka byl v r. 1964 zvolen prezidentem komise pro výzkum Slunce Mezinárodní astronomické unie (IAU) a v r. 1967 stál společně s významným holandským astronomem a svým osobním přítelem Prof. Cornelisem de Jagerem u zrodu mezinárodního vědeckého časopisu Solar Physics, v němž pak působil jako výkonný redaktor až do r. 2005.
V té době též Dr. Švestka obhájil vědeckou hodnost DrSc. jako první český sluneční fyzik a stihl se ještě habilitovat na UK, ale jeho další působení na domácí scéně zhatila sovětská invaze. V r. 1969 odjel i se svou ženou RNDr. Ludmilou Fritzovou-Švestkovou nejprve do Holandska, kde zakotvil v Centru pro kosmický výzkum a technologie ESTEC (ESA) v Nordwijku. Později působil na Univerzitě Alberta-Ludvíka v německém Freiburgu a dále v americké výzkumné firmě American Science and Engineering v Cambridge, Mass. Zde se podílel na vývoji rentgenového teleskopu pro výzkum Slunce pro kosmickou stanici Skylab.
V r. 1977 se však vrátil do Utrechtu v Holandsku na pozvání tehdejšího ředitele Laboratoře pro kosmický výzkum SRON prof. C. de Jagera. Zde pak pracoval v oddělení pro kosmický výzkum Slunce až do svého odchodu do důchodu v r. 1990. Nicméně až do r. 2005 měl ještě částečný úvazek na Kalifornské univerzitě v San Diegu.
Již před převratem se Prof. Švestkovi podařilo navázat spolupráci s předními současnými pracovníky Slunečního oddělení Astronomického ústavu ČSAV, zejména Dr. Františkem Fárníkem, Doc. Petrem Heinzelem a Doc. Mariánem Karlickým. Tato spolupráce se pak významně prohloubila po převratu, kdy se Prof. Švestka spolu s Prof. C. de Jagerem rovněž podíleli na mezinárodní evaluaci Astronomického ústavu AV ČR v r. 1995-96.
Prof. Švestka je autorem 350 prací, které získaly až dosud téměř 3 200 citací, čili přes 9 citací na práci. Jeho Hirschův index 30 ho řadí na nejpřednější místo mezi českými astronomy XX. století. Díky svému vynikajícímu vědeckému působení získal v r. 1968 v New Yorku Cenu Guggenheimových za astronautiku a v r. 1986 byl zvolen členem Mezinárodní astronautické akademie. V r. 1995 získal zlatou medaili Akademie věd ČR za zásluhy ve fyzikálních vědách a byl zvolen čestným členem Učené společnosti ČR. Rozhodnutím Mezinárodní astronomické unie byla po něm pojmenována planetka č. 17805, objevená v r. 1998 na jihočeské Kleti. V r. 2002 se stal čtvrtým novodobým nositelem nejvyššího ocenění České astronomické společnosti - Nušlovy ceny. Na XXVI. kongresu IAU, jenž se konal v Praze v srpnu 2006, uspořádala redakce časopisu Solar Physics na jeho počest slavnostní oběd, na kterém se sešla řada nejbližších spolupracovníků prof. Švestky z celého světa.
Život Prof. Švestky je do značné míry typický pro české badatele, kteří se narodili v době rozkvětu Československa po I. světové válce, ale jejichž plynulý vědecký vývoj narušily dvě po sobě následující totality. Jako mnoho dalších vynikajících českých osobností odešel i on do exilu v době svých vrcholných tvůrčích sil a okamžitě se dokázal prosadit mezi nejpřednějšími světovými odborníky. Nikdy však nezapomněl na svou vlast a jak to jen trochu bylo možné, přispíval k tomu, aby se i následující generace českých astronomů mohly uvést na světové scéně. Odkaz prof. Švestky, jehož život se právě uzavřel, tak zůstává živý i pro současnou i budoucí českou vědu a ozdobou pro českou společnost. |
