K tomuto objevu rovněž přispěla pozorování uskutečněná pomocí observatoře NASA s názvem Spitzer Space Telescope a pozemního dalekohledu Atacama Pathfinder Experiment (APEX) v Chile ve spolupráci zahrnující Max Planck Institute for Radio Astronomy, Německo; Onsala Space Observatory, Švédsko a Evropskou jižní observatoř ESO (European Southern Observatory).
Husté obálky plynu a prachu v okolí vznikajících hvězd (respektive protohvězd) téměř znemožňují jejich pozorování. Celkem 15 nově objevených protohvězd bylo pozorováno v největším nalezišti rodících se hvězd poblíž naší Sluneční soustavy – v souhvězdí Orióna. Objev dává vědcům možnost nahlédnout do jedné z nejranějších a doposud nejméně prostudovaných etap vzniku a vývoje hvězd.
„Kosmický dalekohled Herschel odhalil největší soubor tak mladých hvězd v jednom regionu hvězdotvorby,“ říká Amelia Stutzová, hlavní autorka článku publikovaného v časopise Astrophysical Journal, vědecká pracovnice na Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo. „Díky tomuto výzkumu jsme se dostali blíže k okamžiku, kdy se hvězdy začínají formovat.“
Hvězdy se probouzejí k životu v důsledku gravitačního kolapsu velmi hmotného oblaku plynů a prachu. Přeměna rozptýleného a studeného plynu do podoby koule mimořádně horké plazmy, kterou označujeme termínem hvězda, je relativně rychlý proces (v rámci vesmírných měřítek), trvající pouze několik set tisíc roků. Nalezení protohvězd v jejich nejranější fázi trvající velmi krátkou dobu, kdy jen velmi slabě září, je ale opravdu obtížné.
Astronomové dlouho studovali hvězdnou porodnici komplexu molekulárního oblaku v souhvězdí Orion – obrovskou koncentraci oblaků se vznikajícími hvězdami, avšak dlouho nemohli spatřit nové protohvězdy, dokud tuto oblast nepozorovala družice Herschel.
Kosmická observatoř Herschel „špehovala“ protohvězdy v oboru infračerveného záření (na delších vlnových délkách), tj. záření, které proniká i skrz hustá oblaka v okolí rostoucích hvězd, blokující záření na kratších vlnových délkách, včetně viditelného světla.
 Přístroj na palubě družice Herschel nazvaný Photodetector Array Camera and Spectrometer (PACS) shromažďoval infračervené záření o vlnové délce 70 až 160 mikrometrů, což je délka srovnatelná s šířkou lidského vlasu. Astronomové porovnávali tato pozorování s dřívějšími snímky oblastí se známou tvorbou hvězd v souhvězdí Orion, které pořídila Spitzerova observatoř (Spitzer Space Telescope). Na snímcích z Herschelova dalekohledu se jim podařilo identifikovat mimořádně mladé protohvězdy, které však byly příliš studené na to, aby mohly být spatřeny na záběrech ze Spitzerova dalekohledu. Jejich existence byla podpořena a ověřena také na základě pozorování na rádiových vlnách pomocí pozemního radioteleskopu APEX.
„Naše pozorování poskytla první letmý pohled na protohvězdy, které právě začaly žhnout v oboru dalekého infračerveného záření,“ říká spoluautorka článku Elise Furlanová, vědecká pracovnice na National Optical Astronomy Observatory, Tucson, Arizona.
Z 15 nově objevených protohvězd má jedenáct výrazně červenou barvu. To ukazuje na skutečnost, že hvězdy jsou stále ještě velmi hluboko usazeny v plynných obálkách, což znamená, že jsou velmi mladé. Dalších 7 protohvězd bylo již dříve pozorováno družicí Herschel, a to se stejnými charakteristikami. Tato skutečnost naznačuje, že velmi mladé hvězdy prožily snad 25 000 roků v této fázi svého vývoje, což je pouhý okamžik v porovnání s hvězdami, jako je naše Slunce, které se dožívají přibližně 10 miliard roků.
Vědci doufají, že se jim podaří chronologicky zdokumentovat každou etapu hvězdného vývoje a vyhotovit dostatečně podrobné rodinné album: od okamžiku před zrozením po období raného dětství hvězd, kdy se kolem nich rovněž vytvoří planety.
„Na základě těchto nedávných objevů jsme přidali důležité chybějící fotografie do rodinného alba hvězdného vývoje,“ říká Glenn Wahlgren, vědecký pracovník NASA. „Družice Herschel nám umožnila studovat hvězdy v období jejich raného dětství.“
Zdroj: www.nasa.gov a www.mpia.de
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
