Severnější velký kráter (na publikovaném snímku se nachází vpravo) byl oficiálně pojmenován Arima již v roce 2012, avšak jižnější kráter (na snímku je vlevo) zatím pojmenován nebyl. Oba mají průměr přibližně 50 km a vykazují komplikovaný terén uvnitř vyvýšených valů. V obklopujícím valu jsou patrné četné terasy vytvořené materiálem, který se sesouvá na rovné dno kráterů, ale snad nejzajímavějším útvarem je středová prohlubeň viditelná u obou kráterů.
Středové prohlubně kráterů jsou na Marsu docela běžné, stejně tak jako na povrchu ledových měsíců obíhajících kolem obřích planet ve Sluneční soustavě. Ale jak tyto prohlubně vznikly?
Když asteroid narazí do kamenného povrchu planety, dopadající těleso i samotný povrch planety jsou stlačeny a prudce se zvýší jejich hustota a teplota. Ihned po impaktu rychle poklesne ve stlačené hornině tlak a následuje silná exploze. U impaktů o malých energiích se vytvoří jednoduchý kráter ve tvaru mísy. Při dramatičtějších událostech vznikají krátery mnohem složitějších rysů, například s vyvýšeným centrálním vrcholkem nebo se středovou prohlubní.
Podle jedné představy dochází ke vzniku středové prohlubně v tom případě, kdy se hornina nebo led v důsledku impaktu roztaví a tekutá směs odteče skrz trhliny vytvořené v terénu pod kráterem. Důsledkem tohoto procesu může být vznik středové prohlubně.
Jiná teorie předpokládá, že se podpovrchový led rychle zahřeje a explozivně se vypaří. Následkem toho se v povrchové hornině vytvoří při explozi prohlubeň obklopená drobnými úlomky hmoty. Tato jáma se nachází uprostřed hlavního kráteru, kde byla koncentrována většina energie dopadového tělesa.
 Ačkoliv velké krátery v této oblasti mají podobné velikosti, jejich středové prohlubně jsou odlišné co do průměru i hloubky, což je dobře patrné na topografické mapě. Ve srovnání s kráterem Arima bylo zřejmě v oblasti, kde vznikl jižní kráter, přítomno více podpovrchového ledu. Led se mnohem snadněji vypařil, pronikl skrz poněkud tenčí kůru a vytvořil tak větší prohlubeň.
Mnoho okolních impaktních kráterů rovněž vykazuje znaky přítomnosti podpovrchové vody nebo ledu v době impaktu, a to rozložením vyvrženého materiálu v jejich okolí.
Tento vyvržený materiál představuje depozity obklopující kráter, tj. materiál vyvržený z vnitřní části kráteru v okamžiku jeho vzniku. Depozity mají tvar okvětních lístků okolo kráterů: je to důsledek přítomnosti kapalné vody ve vyvrženém materiálu, což umožnilo jeho tečení po povrchu a dodalo mu vlastnosti kapaliny.
Impaktní krátery podobné vyfotografované dvojici tak mohou poskytnout „okno“ do minulosti povrchu planety. V tomto případě zde vidíme důkazy, že oblast Thaumasia Planum kdysi hostila vydatné zásoby podpovrchové vody nebo ledu, který byl uvolněn během menších či větších impaktů.
Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
