Česká astronomická společnost

V r. 1967 nebyla plánována celostátní expedice, neboť v Praze se měl konat kongres Mezinárodní astronomické unie (IAU), a také se uskutečnil. V důsledku této mimořádné akce byli všichni zaměstnanci ČSAV zatíženi zcela jinými úkoly. Absenci expedice ovšem nemohl přenést přes srdce V. Znojil a uskutečnil vlastní akci. Jednalo se o pozorování meteorů se zakreslováním na základně Úpice – Stará hora. Tato nepojmenovaná expedice byla 21. dle brněnského datování. Jejím programem bylo vyhledávání slabých meteorických rojů a určování výšek teleskopických meteorů.

Zpráva o této expedici mi byla podána se zpožděním a to v takové formě, že mi není známo ani datum začátku a konce expedice. Jisté je, že začala v červenci a skončila v srpnu.

Od V. Znojila to byl dosti odvážný čin. Během roku 1967 se zmenšil počet členů MS o třetinu a navíc byli málo zacvičeni, protože systematické pozorování se zakreslováním se v Brně rozeběhlo právě v tomto roce. Kromě toho nebyli k dispozici někteří pozorovatelé z předešlého roku, mající zkušenosti z expedice HABEŠVEX. Na druhé straně měla hvězdárna v Úpici tradici v pořádání vlastních expedic a tudíž dost velký tým pozorovatelů. Kdo z nich se účastnil Znojilova „podniku“, mi však také není známo. Brněnská sestava tedy byla nakonec následující: Josef  Boldiš, Čestmír Greger j.h., Rafael Kreppel, Jarmila Peléšková, Vladimír Znojil a Marie Znojilová.

Příprava expedice v několika dnech před odjezdem probíhala za značných zmatků, které tlumila zaměstnankyně hvězdárny Jitka Klimešová. V den odjezdu bylo na nádraží dopraveno asi 0,2 t materiálu a vypraven vlakem (snad jako spěšnina, dělali jsme to tak obvykle). Účastníci dorazili do Malých Svatoňovic dříve, než zásilka, což je vyděsilo, ale naštěstí zasáhl ředitel úpické hvězdárny V. Mlejnek a zásilku se podařilo dohledat – dorazila za dvě hodiny. Byla naložena na nákladní auto a dovezena do Horního Maršova, odtud pak již na zádech účastníků o 200 m výš na Starou horu.

Následující den byl hledán vodní pramen, což se za bloudění kolem bažin J. Boldišovi podařilo, když do něj až po kolena zapadl. Pramen však musel být dvě hodiny upravován, aby se z něj dalo čerpat. Dámy se zatím věnovaly přípravě stravy, jejímž základem byly ovesné vločky. Muži zase pracně kopali odpadovou jámu a sociálně-sanitární hygienické zařízení ve velmi obtížném terénu promíseném kořeny a kamením. Mezitím R. Kreppel hledal v Horním Maršově lékaře za účelem ošetření ruky. Po těchto přípravných prací se pak konečně mohlo začít s pozorováním.

Následující dny byly vyplněny pozorováním, přepisováním protokolů a oměřováním zákresů a ovšem hospodářskou činností.

Povyražením v dalších dnech byl výlet do Žlutého žlebu, v neznámém terénu podle mapy, jehož průběh odpovídal vysokohorské turistice. V jeho průběhu k ochraně J. Peléškové při sestupu nakonec muselo být použito horolezecké lano, jistil ji Č. Greger. Dalším cílem byla Černá hora. Nakonec s obtížemi bylo dosaženo tábora, kde V. Znojil už uvažoval o aktivaci Horské služby.

5. srpna při přípravě jídla se zase zjistilo, že dochází benzín do vařičů (v obchodě v Horním Maršově se nevyskytoval), pročež se přikročilo ke sběru dřeva na ohniště.  Poté, co bylo zažehnuto, začalo intenzívně pršet. Lidé se museli nakonec uschovat do stanu a s obavami vnímali stále klesající teplotu. Potravu, t. j. brambory, se nakonec podařilo připravit po třech hodinách vaření při teplotě 60 st. C.

Zápis o průběhu expedice (hlavní zprávu dodal J. Boldiš) sice vynikal literární úrovní coby humoristická povídka, zato však byl v mnohých místech nečitelný a hlavně neposkytl data odborného charakteru. Jisté je pouze to, že všichni zmínění účastníci pozorovali na Staré hoře, kdežto v Úpici byli pozorovatelé z jiných obcí. Přesto tato expedice není evidována jako celostátní. Pozorovací doba, měřená podle aktivity V. Znojila, se blížila 34 hodinám a v materiálu bylo nalezeno cca 67 meteorů spatřených z obou stanic.  Materiál byl později s dalším zpracován a publikován.

Ač je v zápise zmínka, že Č. Greger na expedici fotografoval, fotografie nejsou k dispozici.

Zdálo se, že rok 1968 bude rokem úspěšným, neboť se konaly dvě expedice. První z nich, opět čistě Znojilův „podnik“, dostala název MARODEX , byla 22. dle brněnského datování a konala se na základně Vaďovský vrch - Gonové Lazy ve dnech 20. 7. - 3. 8. Program byl stejný jako u expedice předchozí. Zúčastnili se jí: Jiří Boldiš, j.h. Josef Boldiš, Č. Greger j.h., J. Kučera, V. Nečas, J. Peléšková, V. Pilcová, J. Šilhán, E. Tichá, V. Vlčková j.h.(Ostrava), V. Znojil a  M. Znojilová.

Zprávu o dění na Vaďovském vrchu podala Eva Tichá.

20. 7. se odjíždělo z Brna v 5 hodin 30 min. Po příjezdu do Vaďovců šel V. Znojil shánět povolení k táboření, zatímco kdesi mezi Višňovou a Vaďovským vrchem sehnal J. Šilhán odvoz věcí traktorem, nikoliv však až na místo stanice – tam to museli odnést lidé na zádech.

21. 7. byly kopány odpadové jámy, v důsledku nedostatku nářadí byla hlína vynášena půlkilogramovou konzervou. 22. 7. byla první pozorovací noc. 23. přijel z Brna J. Kučera a s ním došlo ke zhoršení počasí. Přesto se pozorovalo. 26. nastala nejhorší situace, která se na expedici může přihodit - přes den pršelo a na noc se vyjasnilo. E. Tichá se večer opařila polévkou, pak po čtyřech minutách pozorování spadla do jalovce, a tak byla poslána spát.

27. 7. naznal J. Kučera, že počasí je pro něj nevhodné a odjel 28. 7. domů. V. Znojil měl rýmu, M. Znojilovou bolely ledviny, E. Tichá byl opařená a popíchaná (to ten jalovec) a byla opět vyřazena z pozorování. 28. se opakovala situace z 26. – přes den déšť, v noci jasno. Kučeru nahradila J. Peléšková. Ta byla incidentní se Znojilem hned následující den - v domnění, že Peléšková chce ráno zpívat, jí začal bourat stan. Zlobil se na ni z různých příčin celý den. Večer se pozorovalo a E. Tichá ochraptěla. Následující den chtěla odjet, ale Znojil jí v tom zabránil, a tak léčila horečku antibiotiky. Nadměrnými dávkami se jí to podařilo, ale při pozorování usínala. Vyšlo najevo, že použitý lék snižoval citlivost očí.

31. 7. byl Znojil pro změnu v konfliktu s E. Tichou, protože nepřinesla dostatečně rychle vodu. Odpoledne přijela V. Vlčková. V noci se pozorovalo. V následující den odjel J. Šilhán, zpracovávalo se do 21 h a nato se zase pozorovalo. 2. 8. se opět zpracovávalo, přijel Jiří Boldiš, dámy si udělaly výlet na Čachtice. V noci pršelo... Prostě pro expedici velmi napjaté dění.

3. 8. byl odjezd, během stěhování se pohádal Znojil s Jiřím Boldišem.

Zprávu o dění na Gonových Lazech mi podali Vojtěch Nečas a Věra Pilcová.

Skupina jela 20. 7. do Nového Mesta n. Váhom, odtud do Moravan. Následoval několikakilometrový pochod s nákladem. Skupina si kdesi vypůjčila vozík, se kterým se Josef Boldiš, V. Pilcová a V. Nečas vydali na pochod, ostatní jeli autobusem, který pěšáky dojel a naložil. Nakonec však opět museli vytahat materiál na vlastních zádech na místo určení. Č. Greger zatím čekal v N. Meste na extrakci zubu.

21. vyráběli J. Boldiš a Č. Greger podstavce pro "krmítko" a zapisovatele, kteréžto druhý den demontovali a postavili jinam. V. Nečas s Jiřím Boldišem se sekerami klestili cestu lesem. Č. Greger běžel 5 km do Modrové pro rohlíky a vrátil se bez nich. Pak byla kopána odpadková jáma.

22. byly obstarávány nákupy a J. Boldiš šel do lesnické kanceláře pro povolení, tato však byla přestěhována o 5 km dál. Večer se pozorovalo.  23. 7. byl pracovní den, ale nepozorovací noc.  24. 7. byl proti zákazu rozdělán oheň, noc byla opět nepozorovací. 25. a 26. to vypadalo stejně, ale noc byla pozorovací při oblačnosti.

27. Na návštěvu přijel R. Kreppel. Zpracovávala se napozorovaná data. Večer byl zapálen oheň a u něho setrváno až do 5. hodiny ranní.

29. 7. byla podniknuta výprava k pumpě za účelem mytí nádobí a dívek. Pršelo a zpracovávala se data. V noci bylo všelijak, čekalo se na vyjasnění až do 4 hodin. Ráno pak jel Č. Greger na „spojení“ se zástupcem s Vaď. vrchu.  31. odjela V. Vlčková na druhou stanici. Noc byla pozorovací, následující rovněž, práce s přepisováním a oměřováním zákresů trvaly do večera. 2.8 a 3. 8. se balilo, v důsledku deště musela skupina přespat v hájovně (tábor byl již zrušen, autobusy, doporučené Znojilem, nejely). 4. 8. ve 2 hodiny ráno byly věci stěhovány do Modrové, odkud jeli lidé do Nového mesta nad Váhom a do Brna.

Zdá se, že materiál z expedice (pokud šlo o „společné“ meteory) nebyl tak rozsáhlý, jako v předešlém roce, byl však rovněž zpracován a publikován. Také pozorovací doba byla kratší – nejdelší zaznamenaný čas aktivity, samozřejmě Znojilův, byl 22 h 35 min.

Fotograficky expedice zdokumentována patrně nebyla.