Online kamery (pro aktualizaci klikněte na klávesu F5)
Noční svítící oblaka, lidově rovněž stříbřitá oblaka, nejsou obvyklou atmosférickou oblačností. Vznikají v mezosféře ve výšce okolo 85 km nad zemí, tedy asi osmkrát výše než nejvyšší patra běžné oblačnosti. Jde o ledové krystalky vody i dalších molekul, které se do této výšky dostávají ze spodních vrstev atmosféry nebo jsou rozkládány slunečním zářením přímo v mezosféře. V této vrstvě zemské atmosféry panují v průběhu roku velmi odlišné podmínky; paradoxně nejklidnější období v mezosféře nastává při dosažení nejnižších teplot, okolo -130° C. A v té době můžeme očekávat výskyt nočních oblak. Na severní polokouli je to vždy v období kolem letního slunovratu nedaleko nad severním polárním kruhem, v době zimního slunovratu pro změnu nad jižním pólem.
Noční oblaka jsou velmi řídká a na denní obloze je proto za slunečního svitu nespatříme. Slunce nám je umožňuje zahlédnout jen v době, kdy je samo již či ještě pod horizontem a oblaka nasvěcuje za soumraku či rozbřesku nad severozápadním, severním a severovýchodním obzorem. Obvykle v době, kdy se nachází mezi 6° - 16° pod obzorem, což v červnových nocích znamená pozdě večer mezi cca 22:30 - 23:50 letního času, časně ráno pak mezi 2:00 - 3:40. Obvykle se nad český obzor nedostanou výš než do jedné třetiny výšky mezi obzorem a nadhlavníkem. Velmi vzácně se však vytvoří výjimečné podmínky pro jejich pozorování takřka po celé obloze, jako například 15. června 2012.
Za krásou stříbřitých oblak stojí mnoho nevysvětleného a stále se balancuje nad mírou estetického zážitku vůči možné nepříjemné příčině jejich vzniku. První pozorování tohoto jevu, mezinárodně zkracovaného jako NLC (z angl. NoctiLucent Clouds), pochází z 19. století. Právě tehdy vrcholila silná vlna průmyslové revoluce, s čímž souvisí i produkce nežádoucích plynů a zvýšená koncentrace prachových částic. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého přináší více tepla a více vodních par, které stoupají do mezosféry. Naopak tento fenomén patrně vede k ochlazování samotné mezosféry. Pochopitelně se tak vedou debaty i o tom, do jaké míry má souvislost s globálním oteplováním. Další velký vliv na výskyt NLC má ovšem i sluneční aktivita. Ukazuje se, že v době minima sluneční aktivity je výskyt NLC mnohem vyšší (nízká aktivita přispívá k nižší teplotě polární mezopauzy).
Je známo, že ledové krystalky se v mezosféře nabalují na malá jadérka prachu a čím více se takového materiálu v této výšce nad Zemí nachází, tím silnější a rozsáhlejší vrstva nočních oblak vzniká. Stříbřitá oblaka se proto rovněž hojně vyskytovala po startech raket a raketoplánů. Ale ukazuje se, že i při silnější sopečné aktivitě se vyskytují noční oblaka častěji, neboť nejjemnější sopečný prach může vystoupat vertikálními proudy až k mezosféře. To krásně předvedl rok 2009. Tehdy se „setkaly“ hned tři sopečné erupce za necelý rok (Kasatochi v srpnu 2008, Mt. Redoubt v březnu 2009 a Saryčev v červnu 2009) a sezóna NLC byla neobvykle bohatá. Výrazné jevy byly pozorovány takřka každý druhý den. Ovšem, aby toho nebylo málo, právě toho roku byla bouřlivá sluneční aktivita ve svém hlubokém spánku.
Pochopitelně zdrojem prachových částic nejsou jen lidské, resp. pozemské aktivity, ale i „smetí“ z vesmíru. Tím jsou myšleny zejména meteorické roje, které přicházejí jednak jako materiál z ledoprachových kometárních jader, tak i jako odpad z kosmických výprav či zaniklých umělých družic. Právě v souvislosti s kometami se nedávno objevila teorie, že očekávaná vlasatice ISON by v příštím roce měla „nadopovat“ zemskou atmosféru jemným materiálem z jejího ohonu a vykouzlit tak mimořádně pestrou sezónu pro sledování NLC v roce 2014 a letech následujících. Není vyloučen ani slabý meteorický roj okolo 12. ledna 2014.
Noční oblaka rovněž nepřetržitě sleduje specializovaná družice se zkratkou AIM (The Aeronomy of Ice in the Mesosphere). Ta vystartovala na zemskou oběžnou dráhu v dubnu 2007 a od té doby poskytuje podrobné informace o rozsahu mezosférické oblačnosti či velikosti částic, které ji tvoří. Na palubě má několik přístrojů, s nimiž mimo jiné zkoumá skladbu plynných složek zemské atmosféry, které stojí za vznikem nočních oblak. Rovněž poskytuje online každý den rozložení nočních oblak nad oběma póly. Aktuální snímek ze severní polokoule najdete na adrese spaceweather.com/DAISY_PICS/current_daisy.png.
A jak či kdy noční oblaka vyhlížet? Najděte si večer (po 22. hodině) či časně ráno (po 2. hodině) místo s odkrytým severozápadním, severním a severovýchodním obzorem. Noční oblaka se prozradí tak, že začínají „svítit“ do běla, zatímco běžná oblačnost na obloze tmavne či chytá naoranžovělý nebo nažloutlý nádech od světel z aglomerací pod nimi. Večer pomalu „klesají“, jak se Slunce ocitá níž a níž pod obzorem. Ráno naopak „rostou“ z nenápadného rozložení nad obzorem a v průběhu další hodiny občas dosáhnou neobvykle výrazných struktur, dokud nezmizí v silné záři rozbřesku. Nejvíce připomínají jemná závojovitá (cirrovitá) oblaka, ale při pohledu malým dalekohledem jsou mnohem jemnější a vláknitější než běžné cirry. Prozradí je též nezvykle světlá, bílo-modrá až stříbřitá barva. Vysoko v severních horách (např. v Krkonoších), odkud je výhled velmi daleko do Polska, je lze sledovat ve výšce několika málo stupňů nad obzorem i v průběhu celé noci. Běžně se maximální výška NLC v České republice dostává k 35° nad obzorem. Na bezoblačné obloze se mohou rozkládat v rádiusu i více jak 60°.
Abyste nemuseli nutně postávat venku třeba i celou noc, máme pro vás tip. Díky rozsáhlé síti webových kamer lze vyhlížet noční oblaka z pohodlí vašeho domova na obrazovce monitoru. Například krkonošské webové kamery Humlnet zabírají hned z několika míst severozápadní až severovýchodní obzor. Pokud se na kamerách v inkriminovaném čase ve správných místech začnou jevit na obloze struktury nočních oblak, vyběhněte ven a vychutnejte si jev vzápětí i na vlastní oči.
Úkaz si každopádně vyfotografujte! Pokud máte aparát s možností delší expozice, upevněte jej při úkazu na stativ a snímejte. Při pokročilém soumraku stačí střední citlivost (okolo 400 ISO) a pouze několikasekundové expozice. V teplých barvách soumraku či rozbřesku, za letních bouřek v krásné jarní či letní přírodě nebo nad městy jsou noční oblaka tím nejfotogeničtějším, co může příroda v následujících týdnech nabídnout. Ostatně nejlepší bude, když si prohlédnete jednu ze starších galerií na Astro.cz, např. z roku 2012 nebo 2009.
Převzato: Hvězdárna v Úpici.
Poznámka redakce: Své snímky letošních nočních oblak nám zasílejte přes formulář. Sejde-li se více snímků, vytvoříme galerii.
Doporučujeme:
[1] Mimořádný úkaz 15. června 2012
[2] Fotogalerie čtenářu Astro.cz za rok 2012
[3] Nejnovější světová pozorování na Spaceweather.com
[4] Ukazy.astro.cz - noční oblaka, online kamery, alerty (dočasně nedostupný kvůli změně serveru) |
