 Problematika záblesků na Měsíci se v Zákrytovém zpravodaji v průběhu poslední už více než dekády zmiňovala několikrát. Poprvé to bylo v přímé souvislosti s problematikou sledování zákrytů hvězd Měsícem. K jejich prvnímu nezávislým potvrzením totiž došlo, až když se po nahlášení vizuálního pozorování záblesku na neosvětlené straně Měsíce, které provedl B. Cudnik, podařilo dohledat tento překvapivý úkaz na videozáznamu i na nahrávce pořízené v rámci sledování zákrytu hvězdy Měsícem, který v téže chvíli pořizoval D. Dunham. Od té doby už podobná hlášení nebyla považována za přeludy či jevy zcela nelunárního původu a např. při maximu aktivity meteorického roje Leonid v roce 1999 se podařilo nahrát podobných záblesků celou sérii. Astronomové jim začali věnovat větší, a především díky NASA, i systematickou pozornost.
V průběhu posledních osmi let sledují astronomové NASA pečlivě Měsíc a snaží se zachytit záblesky způsobené nárazy meteoroidů, které dopadají na jeho povrch a vyvolávají krátké záblesky. Právě díky tomuto projektu dnes víme, že "měsíční meteorické deště" jsou obyčejnější událostí, než se ještě donedávna předpokládalo. Každý rok dochází ke stovkám podobných dopadů.
Nyní se podařilo zachytit největší výbuch v celé historii tohoto programu.
Bill Cooke z Meteoroid Environment Office spadající pod NASA oznámil: „17. března 2013, narazil objekt o velikosti malého valounu do měsíčního povrchu v oblasti Mare Imbrium. Náraz vyvolal explozi o jasnosti, která téměř desetkrát převyšovala jas všech předtím sledovaných záblesků“.
Science@NASA: Nejjasnější záblesk na Měsíci (anglicky)
Kdokoli, kdo se ve správný čas díval na Měsíc, si mohl exploze na jeho povrchu všimnout a to i bez toho, aby musel použít jakýkoli dalekohled. Na dobu přibližně jedné sekundy se místo dopadu rozzářilo jako hvězda o jasnosti +4 mag. Ron Suggs, analytik v Marshall Space Flight Center, byl prvním, kdo si zábledku všiml na digitálním videozáznamu pořízeném prostřednictvím čtrnáctipalcového dalekohledu. „Záblesk byl nepřehlédnutelný, tak byl jasný,“ vzpomínal později. Po propočtení zachyceného průběhu úkazu se zdá, že do Měsíce narazil 40 kg meteoroid s průměrem 0.3 až 0.4 metrů, který se pohyboval prostorem s rychlostí kolem 25 km/s. Uvedené hmotnosti a rychlosti nárazu odpovídá výbuch o síle 5 tun TNT.
 Obrázek zachycuje rozfázování záblesku. Černobílé snímky jsou zpracovány ve falešných barvách. V okamžiku největšího zjasnění měl záblesk jasnost +4. mag.
B. Cooke věří, že pozorovaný záblesk byl pouze součástí podstatně širších úkazu. „V noci 17. března 2013 zaznamenaly celooblohové kamery sítě NASA a University of Western Ontario neobvyklé množství meteorů, které pronikaly hluboko do atmosféry Země,“ říká. „Tyto bolidy se pohybovaly po téměř identických drahách ležících v rovině oběžné dráhy Země i pásu planetek“. Zdá se tedy, že Země i Měsíc byly bombardovány v témže čase stejným proudem meteoroidů, se kterými se obě tělesa potkala.
Jedním z cílů lunárního programu, který sleduje srážky Měsíce s meteoroidy, je objevit nové proudy částeček pohybujících se meziplanetárním prostorem, které by mohly být potenciální hrozbou pro oblast systému Země – Měsíc. A právě události z noci 17. března, jak se zdá, mohou být právě jednou z takových indicií pro odhalení něčeho podobného.
Pracovníci zajišťující příjem dat ze sondy Lunar Reconnaissance Orbiter (NASA) oznámili, že se pokusí najít místo nárazu. Vzniklý kráter by měl mít teoreticky v průměru 20 metrů a astronomové se pokusí jej najít v okamžiku, kdy nad oblastí dopadu bude příště sonda přelétat. Porovnat reálnou velikost nově vzniklého kráteru s vypočteným průměrem by odborníkům dalo zcela unikátní příležitost posoudit správnost jejich modelů se skutečností.
 Měsíční monitorovací program NASA zachytil již stovky impaktů meteoroidů. Místo dopadu, jehož důsledkem byl nejjasnější záblesk zachycený 17. března 2013 v oblasti Mare Imbrium, je označeno červeným kroužkem.
Na rozdíl od Země, kterou chrání její atmosféra, je Měsíc bez jakéhokoli plynného obalu zcela nechráněný. Měsíční meteory proto narážejí do jeho povrchu bez ohledu na svoji velikost. Od chvíle, kdy NASA v roce 2005 zahájila program systematického sledování měsíčního povrchu zachytila tato skupina již více než 300 impaktů. Všechny ovšem byly podstatně méně jasné než ten poslední. Statistická zpracování ukazují, že více než polovina zaznamenaných výbuchů má přímou souvislost se známými nejintenzivnějšími meteorickými roji jako jsou Perseidy či Leonidy. Zbylé úkazy tvoří sporadické meteory, čili náhodně se pohybující úlomky pocházející z neidentifikovatelných komet a planetek.
S ohledem na to, že v dlouhodobém plánu kosmického výzkumu je návrat na Měsíc s tím, že astronauti na jeho povrchu založí dlouhodobější základnu, jeví se jako stále důležitější zjistit co nejpřesněji zdroje měsíčních meteorů, měření rychlostí jejich dopadů a období jejich nejpočetnějšího výskytu. Právě takový výzkum nám následně odpoví na otázky, co na Měsíci máme očekávat a jaká nebezpečí jeho návštěvy mohou přinášet. Bude důležité vědět nakolik mohou astronauty ohrožovat lunární procházky, či zda je právě třeba v polovině března nejbezpečnější být raději skrytý někde uvnitř chráněné měsíční stanice.
„Budeme Měsíc bedlivě sledovat, abychom případně opět zachytili opakování zvýšené aktivity srážek, až se za rok opět systém Země – Měsíc dostane do stejné polohy v prostoru jako letos kolem 17. března.“ Dodává na závěr B. Cooke.
Určitou výzvou jsou jeho poslední slova i pro pozorovatele zákrytů hvězd Měsícem, kteří mohou, byť třeba jen náhodně, narazit na záblesk při nahrávání některého z četných totálních zákrytů. Každé takové pozorování má samozřejmě svůj velký význam a dejte o něm v každém případě vědět.
Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech |
