 Družice vystartovala s nosnou raketou Pegasus XL z kalifornské letecké základny ve Vandenbergu. Pozorovatelům opodál se naskytl krásný pohled nejen na samotný večerní start, ale rovněž na duhově zbarvené vrásčité obláčky vysoko v atmosféře způsobené rozptylem slunečního světla na zmrzlých krystalkách výparů při letu rakety. Pro mnohé to byl symbolický pohled, protože družice nese jméno po řecké bohyni duhy a sama družice má na své palubě výkonný spektrograf určený ke spektrální analýze vybraných oblastí sluneční atmosféry. Po startu byla družice vynesena na polární dráhu okolo Země, kde bude létat ve výšce mezi 620-670 kilometry nad zemským povrchem.
 Hlavním cílem mise je sledovat tzv. přechodové jevy vznikající někde mezi relativně chladnou sluneční chromosférou a tzv. přechodovou oblastí. Právě tyto vrstvy, viditelné v ultrafialové části spektra, skrývají mnoho otazníků týkajících se prudkých teplotních změn, které se navenek projevují extrémně zvýšenou teplotou ve sluneční koróně. Zatímco na viditelném povrchu Slunce se můžeme různými metodami změřit teplotu okolo 6000 Kelvinů, ze spektra paprskovité koróny vysoko nad zářivou fotosférou a relativně chladnou chromosférou lze vyčíst přítomnost 13x ionizovaného železa, což odpovídá teplotám okolo 1 miliónu Kelvinů. Je jisté, že za tímto mnoho let nepochopeným paradoxem stojí mísení žhavého s relativně chladnějším plazmatem v oblasti pod chromosférou, kde rovněž dochází k dynamickým jevům lokálních magnetických polí. Jak přesně tyto dynamické procesy probíhají, není takřka vůbec známo. Jejich pochopení ovšem významně přispěje k předpovídání a modelování slunečních erupcí či tzv. koronálních výronů, které bezprostředně ovlivňují i dění na Zemi.
 Růžovou sluneční chromosféru a paprskovitou korónu můžeme očima pozorovat v jednom okamžiku jen při úplném zatmění Slunce. Právě tento úkaz v minulosti dovedl astronomy k otázkám kolem horké koróny a existence přechodového regionu. Foto: Miloslav Druckmüller, Peter Aniol.
 Družice Iris si na své palubě nese mimořádně citlivý spektrograf, který by měl být schopen detekovat dynamické teplotní změny v takové škále, v jaké doposud žádný jiný přístroj na Zemi i ve vesmíru. Zároveň bude ze získaných dat přímo počítat modely toku slunečního materiálu v přechodovém regionu a studovat oblasti, v nichž k oněm zatím nevysvětleným prudkým změnám dochází. Podle vědců, vedoucích projektu, je to takový sluneční mikroskop ve srovnání s jinými slunečními observatořemi. Nezabírá totiž celý sluneční disk, ale naopak jen velmi malou část povrchových a podpovrchových vrstev Slunce v doposud nevídaném rozlišení.
Převzato: Hvězdárna v Úpici, sledujte náš Facebook.
Zdroje:
[1] Oficiální stránka mise
[2] Spaceweather.com
|
