Úpické meteorářské expedice na Hvězdárně v Úpici mají již pětapadesátiletou tradici a i když se pozorování meteorů nyní věnují již jen okrajově, stále jsou lákavým a atraktivním místem astronomického setkání. Není zde nouze o pozorování dalekohledy nejrůznějších typů, astrofotografii či studium proměnných hvězd. Na své si přijdou i radioastronomové či fyzikální experimentátoři.
Původně však byly tyto expedice zaměřeny zejména na sledování meteorických rojů, což byl astronomický obor právě ve druhé polovině minulého století velmi oblíbený. Výsledkem pečlivých pozorování byly nejen upřesněné radianty a vydatnosti jednotlivých meteorických rojů, případně objevy rojů do té doby neznámých. Vhodnou volbou pozorovacích programů bylo možno studovat i vlastnosti lidského oka, případně získat informace a prostředí vysoké zemské atmosféry.
 Vraťme se však ke zmíněnému „krmítku“. To, které je vidět na přiložených obrázcích, stále ještě pokryto vrstvou dvacetiletého prachu, bylo nalezeno letos v hlubinách skladu úpické hvězdárny, kde dlouhá léta sloužilo právě pro meteorářská pozorování. Tedy dříve, než bylo do skladu uloženo. Historie tohoto konkrétního „krmítka“ je však ještě poněkud komplikovanější. Vzniklo totiž na lidové hvězdárně v Jaroměři, jak nakonec dokládá i hrdý bílý nápis na jeho povrchu. A k čemu takovéto zařízení vlastně sloužilo?
Je to tak trochu jako se sekyrkovou polévkou z pohádky Honza málem králem. K plnohodnotné funkci bylo nutno krmítko opatřit ještě několika, mnohdy až šesti, pozorovateli zabalenými ve spacácích na lehátku a napojených tlačítkem do elektrického systému „krmítka“. Dále musel být přítomen zapisovatel, sedícím na židličce a čekajícím, až se rozsvítí žárovička, aktivovaná pozorovatelem, který zahlédl na obloze meteor. A celé toto seskupení pozorovatelů a techniky bylo samozřejmě umístěno pod jasnou noční oblohou, často i pod speciálními kruhy, vymezujícími pozorovanou oblast nebe. „Krmítko“ bylo často popsáno zoufalými výroky pozorovatelů, kteří byli v pauzách mezi meteory schopni vymyslet neuvěřitelné průpovídky, mnohdy nepublikovatelné. Pouze ty však často zachránily zapisovatele, aby okolo čtvrté hodiny ráno, pokryt rosou po celonočním zapisování údajů buď sám neusnul, případně jejich citací budil usínající pozorovatele. O významu těchto nápisů svědčí i úryvek z jedné z mnoha meteorářských písní:
Měl jsem krmítko dřevěný, počmáraný.
Někdo mi krmítko ukrad, já se nemám čemu chlámat,
jsem ztracenej.
(zpíváno na nápěv písně Šel jsem za noci alejí)
 Vlastní pozorování se konala na louce u hvězdárny, buď vizuálně sledováním celé oblohy, případně přes zmíněné kruhy vymezující šedesátistupňová pozorovací pole. Dále se pozorovala vybraná hvězdná pole malými „delostřeleckými“ binary, případně dalekohledy Somet. Výsledky se v noci zapisovaly do rosou provlhlých protokolů, ráno se pak pečlivě přepisovaly do čistopisů. O každém meteoru se zapisovalo deset údajů, které charakterizovaly jeho dráhu po obloze, jasnost a barvu, případně i další efekty. Své místo zde mělo i subjektivní hodnocení objektivity vlastního pozorování samotným pozorovatelem.
„Krmítko“ se již na astronomických setkáních všeho druhu nepoužívá. Nahradila jej moderní technika, CCD detektory, digitální fotoaparáty či naváděné dalekohledy a radiové astronomické přijímače. Pozorování se zpracovávají na počítačích a již jen s nostalgií vzpomeneme na hodiny strávené na rozviklaných spartakiádních lehátkách s očima upřenýma do hlubin vesmíru, lapajíce světelné odlesky malých hvězdných poslů umírajících v zemské atmosféře.
Právě nyní probíhá padesátá pátá letní astronomická expedice na hvězdárně v Úpici. Máte-li zájem, podívejte se na aktuální dění na této akci na „expedičním blogu“. Třeba se budete divit, že jste se této akce ještě nezúčastnili. |
