Byť není raketa GSLV (Geosynchronous Satellite Launch Vehicle; nosná raketa pro geostacionární družice) jediným členem rodiny indických nosičů, je bezpochyby tím největším. Čtyřicet devět metrů vysoký kolos váží v okamžiku startu 414 tun a produkuje tah o síle 6573 kN. Průměr jejího krytu pro vynášený náklad je 3,4 metru a na velmi vysokou oběžnou dráhu okolo Země, odkud se již satelit lehce dopracuje na dráhu geostacionární (cca 36 000 km nad zemským povrchem, oblet Země zde družici vezme 24 hodin, je tedy neustále nad stejným místem zemského povrchu; jde o destinaci většiny komunikačních družic) dopraví náklad o hmotnosti 2 až 2,5 tuny.
 Raketa sestává ze tří stupňů. Spodní stupeň spaluje tuhé palivo a má čtyři postranní pomocné motory na palivo tekuté. Kapalné pohonné látky, konkrétně silně toxický hydrazin, pohání druhý stupeň a horní, třetí stupeň má zbrusu nový motor na kryogenní kapalný vodík. Jedná se o motor indické výroby, který nahrazuje starší ruský motor, užitý na třetím stupni GSLV dříve. GSLV však na rozdíl od svého menšího indického bratříčka, rakety PSLV, vypouštějící družice na polární dráhu kolem Země (má na kontě 23 úspěšných vzletů), nemá z minulosti zrovna čistý štít, z jejích celkových sedmi startů (první 18. dubna 2001) celkem čtyři skončily havárií.
Zatím poslední dva starty tohoto nosiče proběhly roku 2010 a vysazením družice na geostacionární dráze neskončil ani jeden z nich. V dubnu tohoto roku selhal při své premiéře výše zmíněný indický motor na kapalný vodík třetího stupně rakety, když se nenadále vypnul ani ne vteřinu po zážehu vysoko nad Zemí a vynášená družice neměla šanci dosáhnout plánované oběžné dráhy. Další neúspěch GSLV na sebe nenechal dlouho čekat a zasáhl indickou kosmonautiku o Vánocích 2010, když došlo nešťastnou náhodou záhy po startu k přerušení kabelů mezi počítačem rakety a postranními motory prvního stupně, ztrátě kontroly rakety nad sebou samou a její explozi necelou minutu po vzletu.
Indická kosmonautika si z nehod vzala ponaučení, přeprojektovala vodíkový motor vrchního stupně a naplánovala reparát v podobě startu s komunikační družicí GSAT 14, která zlepší pokrytí Indie signálem v C- a Ku- pásmu. Start, který měl také znova demonstrovat správnou funkčnost třetího stupně během letu, byl stanoven na pondělí 19. srpna 2013 ve 13:20 SELČ. Dvě hodiny před startem, během předstartovního tlakování, však technici na kosmodromu Šríharikota na stejnojmenném ostrově u východního pobřeží Indie zaznamenali únik hydrazinu z pohonného systému druhého stupně, kterému slouží jako palivo. Únik vedl k oficiálnímu odvolání startu asi hodinu a čtvrt před plánovaným vzletem.
Dle ISRO (Indická organizace pro vesmírný výzkum) oznámila, že raketa bude nyní odvezena zpět do montážní haly, kde proběhne oprava a další testování. Nové datum startu bude oznámeno po pečlivém vyhodnocení situace. Soudí se, že odklad startu bude nejméně týdenní.
Úspěch nyní již plně indické rakety (člověk by nevěřil, kolikrát tupě při psaní článku přeloží „Indian rocket“ jako „indiánská raketa“) GSLV dá asijské zemi nezávislý přístup do vesmíru pro její komunikační družice a plánované meziplanetární sondy. Je škoda, že větší indické družice nyní vynášejí do kosmu rakety cizích zemí, například evropská Ariane 5 z kosmodromu Kourou. Indie má navíc ve vývoji novou verzi GSLV, díky níž by mohla v budoucnu vypouštět dále do vesmíru náklady o váze až čtyř tun.
 Pokud některým škodolibým jedincům nestačí výčet problémů s raketou GSLV, pak vězte, že s problémy se nyní potýká i příprava indické měsíční sondy Chandrayaan-2, v jejímž rámci mělo dojít dokonce k vysazení indického vozítka na měsíční povrch. Partner projektu Rusko, který měl dodat přistávací plošinu pro vozítko, se totiž ukázal jako ne zrovna spolehlivý a po katastrofě ruské sondy Fobos-Grunt k Marsu v roce 2011 začal věnovat projektu méně a méně pozornosti. To mělo za následek podstatné zhoršení slibovaných výsledků spolupráce a Indie uvažuje, že misi zorganizuje a připraví celou sama.
Zdroje:
|
