Vědecký tým studoval pro inspiraci okolní hvězdy. Jako příklady použil nedávno objevené exoplanety mimo Sluneční soustavu a zkoumal jejich potenciál hostit na svém povrchu život.
Vedoucím výzkumného týmu byl Andrew Rushby (UEA's school of Environmental Sciences), který prohlásil: „K vypracování těchto odhadů jsme využili koncept obyvatelné zóny, což je vzdálenost v okolí hvězdy, ve které povrchová teplota planety ještě umožňuje výskyt kapalné vody.“
Modely hvězdného vývoje jsme využili k výpočtu okamžiku, kdy se již planeta nebude nacházet v obyvatelné zóně a podmínky na jejím povrchu nebudou vhodné pro zajištění obyvatelnosti. Vypočítali jsme, že naše planeta přestane být obyvatelná někdy v období mezi 1,75 až 3,25 miliardy roků od současnosti. V tomto okamžiku se Země ocitne v tzv. horké zóně s povrchovou teplotou tak vysokou, že se voda z moří a oceánů vypaří. Tato katastrofická událost bude znamenat definitivní vyhynutí veškerého života na naší planetě.
Samozřejmě podmínky pro život člověka a další složité organismy se stanou nevhodnými již mnohem dříve – a tyto změny jsou ještě urychlovány antropogenními klimatickými změnami. Lidstvo se dostane do potíží dokonce i při malém zvýšení teploty. Tyto blížící se změny podmínek budou schopny přežít pouze mikroorganismy v bezpečných úkrytech s vhodnými podmínkami (podzemní zásobárny vody apod.).
Když se podíváme zpět v čase o stejný časový úsek, zjistíme, že tehdy na Zemi existoval pouze buněčný život. Hmyz se objevil před 400 milióny roků, dinosauři před 300 milióny let a kvetoucí rostliny před 130 milióny roků. Moderní lidé obývají naši planetu přibližně posledních 200 000 roků – z toho je vidět, jak dlouhá je cesta k inteligentnímu životu.
Doba obyvatelnosti planet je velmi důležitá, protože hovoří o možnostech vývoje složitějších organismů, které vyžadují dlouhodobou existenci obyvatelného prostředí. Pohled na změny obyvatelnosti je důležitý faktor, protože nám umožňuje zkoumat potenciál planet hostit život a pochopit vývojovou etapu hvězd, ve které může život existovat i někde jinde v naší Galaxii.
Velká část živých organismů na Zemi již zanikla, takže údaje nejsou zcela konkrétní, avšak víme, že složitější inteligentní druhy jako lidstvo se nemohou objevit během několika miliónů roků, protože jejich vývoj na Zemi trval 75 % doby obyvatelnosti. Myslíme si, že podobný průběh bude mít vývoj života i jinde ve vesmíru.
Astronomové již identifikovali téměř 1000 planet mimo Sluneční soustavu. Vědecký tým prozkoumal některé planety z tohoto seznamu a studoval vývoj parametrů obyvatelnosti těchto planet z astronomického a geologického měřítka.
 Porovnali jsme Zemi s planetou Mars a osmi dalšími exoplanetami, které se v současnosti nacházejí v obyvatelné zóně mateřských hvězd. Zjistili jsme, že planety obíhající kolem méně hmotných hvězd zůstávají uvnitř obyvatelné zóny mnohem delší dobu.
Jednou z planet, u které byl aplikován tento model, je exoplaneta Kepler 22b, která může v obyvatelné zóně strávit 4,3 až 6,1 miliardy roků. Ještě překvapivější je zjištění, že exoplaneta Gliese 581d může existovat v obyvatelné zóně 42,4 až 54,7 miliardy roků. Tyto planety mohou mít příznivé podmínky pro život až 10krát déle, než je současné stáří Sluneční soustavy.
Zatím nebyla objevena žádná planeta podobná Zemi. Avšak je možné, že existují obyvatelné planety v okruhu do 10 světelných roků, což je z astronomického hlediska velmi blízko. Nicméně jejich dosažitelnost pomocí současných technologií se počítá na stovky tisíc roků.
Pokud bychom nutně potřebovali opustit Zemi a letět na jinou planetu, pravděpodobně nejlepším řešením je Mars. Nachází se velmi blízko a zůstane v obyvatelné zóně až do konce života Slunce – tj. zhruba 6 miliard roků od současnosti.
Zdroj: www.uea.ac.uk
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
