 Jedenáctého září na palubě stanice ISS po přistání svých kolegů osaměla 37. dlouhodobá posádka, to ale vůbec nevadilo – ve Hvězdném městečku již byla připravena nová posádka k cestě na start na Bajkonur. Jejím velitelem byl před dvěma roky jmenován ruský kosmonaut Oleg Kotov, původně doktor medicíny a lékař ve výcvikovém centru ve Hvězdném městečku, dnes už má na kontě dvě dlouhodobé mise na ISS (2007 a 2010) a také si zopakuje úlohu velitele stanice (na podzim 2009 navštívil v rámci kongresu ASE Českou republiku, pamětníci si možná pamatují jeho přednášku na Univerzitě Obrany v Brně). Kopilotem a pasažérem v Sojuzu po Kotovově levici a pravici se stali Sergej Rjazanskij z Ruska a Michael Hopkins z NASA, oba nováčci (Hopkins je prvním členem výběru NASA z roku 2009, který se dostal do kosmu).
Závěrečné přípravy ke startu ze stejné rampy Bajkonuru, jejíž služeb využili sonda Sputnik či Jurij Gagarin, probíhaly hladce, posádka byla do lodi usazena již asi 2,5 hodiny před startem, nad kazašskou stepí stála jasná a poměrně teplá noc. Prováděly se zkoušky těsnosti skafandrů, odklápění ramen a ochozů startovací rampy, aktivace záchranné věže na špici rakety.
Start se uskutečnil v plánovaném čase, ve 22:58 SELČ, 02:58 kazašského času na Bajkonuru. Raketa začala rychle nabírat na výšce a mizet z dohledu, nicméně jasná noc umožňovala ještě dlouho pozorovat vysoko na nebi její plameny.
 Devítiminutový výlet na oběžnou dráhu se jevil jako bezproblémový a úspěšný a po separaci od třetího stupně nosné rakety a vyklopení solárních panelů a všech antén začala loď Sojuz obíhat Zemi po dráze s výškou apogea 241 km, perigea 199 km a sklonem k rovníku 51,69 stupňů (dle společnosti Energia).
Pro tuto misi bylo opět naplánováno šestihodinové, čtyřorbitové rendezvous s kosmickou stanicí, která kosmodrom přeletěla jen pár minut před startem Sojuzu, namísto klasického dvoudenního. Zrychlený příletový profil ke stanici využily již dva předcházející pilotované Sojuzy, ještě předtím byl tento scénář letu testován na lodích Progress. Vyžaduje extrémně precizní přizpůsobení dráhy kosmické stanice a extrémně precizní vysazení na výchozí oběžné dráze ze strany nosné rakety. Loňská studie ukázala, že staré dobré nosiče Sojuz toho jsou schopny.
NASA původně proti využití šestihodinové dráhy ke stanici na pilotovaných Sojuzech trochu bojovala, protože to představuje skutečně velký „záhul“ pro kosmonauty a velmi dlouhý pracovní den. Na druhé straně je to pro mnoho kosmonautů lepší volba, než trávit dva dny v malinkém interiéru Sojuzu s ještě dalšími dvěma kolegy.
Sojuz TMA-10M při svém prvním obletu Země provedl první dva zážehy motorů v rámci stíhání kosmické stanice, tyto dva zážehy byly do jeho počítače naprogramovány ještě před startem. Na druhé orbitě řídící středisko poslalo do počítače Sojuzu nejaktuálnější údaje o jeho oběžné dráze, což umožnilo preciznější provedení dalších osmi urychlovacích zážehů po zbytek letu ke stanici. Posádka Sojuzu se mezitím odpoutala z křesel a vstoupila do většího orbitálního modulu, aby si natáhla nohy a použila zdejší umyvadlo. Kvůli nabitému plánu šestihodinového rendezvous ale nebyl čas svléknout skafandry, tak si kosmonauté alespoň otevřeli přilby a sundali rukavice.
Na závěr Kotov dohlížel na automatický finální přílet ke stanici v režii radarového systému Kurs. Připojení k modulu Pojsk na vrcholku ruské části stanice bylo potvrzeno v 04:45 našeho času při přeletu Pacifiku. O několik hodin později, po testech hermetičnosti spojení obou plavidel, byly otevřeny poklopy do stanice a Jurčichin, Nybergová a Parmitano přivítali nové kolegy. Následovala krátká videoceremonie se Zemí a bezpečnostní instruktáž velitele stanice Jurčichina.
Kotov, Rjazanskij a Hopkins zůstanou na stanici do poloviny března, Jurčichin, Parmitano a Nybergová se mají vrátit na Zemi 11. listopadu. Tady ale bude porušena jistá pravidelnost – náhrada za Jurčichina a spol. nepřiletí dva týdny po jejich odletu ze stanice ale již čtyři dny předem. Tato nová posádka totiž na kosmickou stanici coby předzvěst blížících se sportovních her přiveze na kosmickou stanici olympijskou pochodeň – a dva kosmonauti si ji při kosmickém výstupu předají. Oheň na pochodni bude při kosmickém letu samozřejmě pouze umělým modelem.
Videa:
Zdroj:
NASASpaceFlight.com 25. 9. 2013 |
