„Byli jsme doslova jako opaření, když jsme jej uviděli,“ říká vedoucí vědecký pracovník David Jewitt (University of California, Los Angeles). „Ještě více nás udivily dramatické změny struktury jeho ohonů během pouhých 13 dnů, kdy asteroid neustále vyvrhoval prach. To nás rovněž velmi překvapilo. Je těžké uvěřit tomu, že se skutečně jedná o planetku.“
Objekt s označením P/2013 P5 vyvrhuje prach pravidelně přinejmenším posledních pět měsíců. Astronomové se domnívají, že v důsledku rotace asteroidu se pravděpodobně zvětšuje velikost oblasti na jeho povrchu, kde začal prach unikat. Nepředpokládají, že pozorované ohony jsou důsledkem srážky s jiným tělesem, protože nebylo pozorováno velké množství (shluk) prachu vyvrženého najednou do okolního prostoru.
Astronomové použili data z přehlídkového dalekohledu Pan-STARRS na Havaji. Objev zajímavého asteroidu oznámili 27. srpna 2013. Těleso P/2013 P5 se jeví jako neobvykle „rozmazaný“ objekt. Jeho několik ohonů však bylo objeveno až v okamžiku, kdy jej 10. září 2013 detailně vyfotografoval Hubblův kosmický dalekohled.
Když se Hubblův teleskop „podíval“ na asteroid znovu 23. září 2013, jeho vzhled se naprosto změnil. „Byli jsme doslova šokováni,“ dodává David Jewitt.
Pečlivé počítačové modelování, které uskutečnila Jessica Agarwal, členka vědeckého týmu z Max Planck Institute for Solar System Research, Lindau, Německo, ukázalo, že pozorované ohony se mohly vytvořit v důsledku řady jednorázových výronů prachu. Jessica Agarwal vypočítala, že náhodné výrony mohly nastat 15. dubna, 18. a 24. července, 8. a 26. srpna a 4. září 2013. Tlak slunečního záření nasměroval vyvržený prach do podoby „svítících“ paprsků.
 V důsledku tlaku slunečního záření mohlo dojít k roztočení tělesa P/2013 P5. David Jewitt říká, že rychlost rotace se mohla zvýšit natolik, že slabá gravitace planetky nebyla dostatečná k udržení prachu na povrchu tělesa. Jestliže se to takto stalo, prach mohl klouzat směrem k rovníku planetky, odkud unikal do okolního prostoru a vytvářel pozorované ohony. Doposud mohlo uniknout 100 až 1000 tun prachu, což je jen malá část celkové hmotnosti tělesa P/2013 P5. Samotný asteroid, jehož průměr se odhaduje na 430 metrů, je několik tisíckrát hmotnější, než množství vyvrženého prachu v podobě pozorovaných ohonů.
Astronomové budou pokračovat v pozorování asteroidu P/2013 P5, aby zjistili, zda prach skutečně uniká z planetky v oblasti jejího rovníku. Pokud tomu tak bude, bude to jasný důkaz, že prach uniká v důsledku vysoké rotace. Tato interpretace předpokládá, že se musí jednat o běžné jevy v oblasti hlavního pásu asteroidů mezi drahami planet Mars a Jupiter.
David Jewitt předpokládá, že asteroid P/2013 P5 je úlomkem většího tělesa, které se rozpadlo při srážce s jiným tělesem zhruba před 200 milióny roků. Mělo by tedy existovat mnoho fragmentů na podobných drahách, po jaké krouží kolem Slunce asteroid P/2013 P5. Nalezené meteority z těchto těles poskytly důkazy, že byly při kolizi vystaveny teplotám přes 800 °C. To znamená, že asteroidy jsou pravděpodobně složeny z metamorfovaných hornin a tudíž neobsahují vodu jako komety.
Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
