Planeta Mars je co do vzdálenosti od Slunce čtvrtou planetou Sluneční soustavy. Je to oběžnice terestrická (Zemi podobná) s rovníkovým průměrem 6794 km a polárním průměrem 6 744 km. Planeta se otočí kolem osy jednou za 24 hodin 36 minut. I zploštění Marsu je podobně jako u Země způsobeno odstředivou silou jako důsledek její rotace. Další podobností se Zemí je sklon rotační osy Marsu vůči rovině oběhu. Ten činí 26,72°, tedy o něco více než u Země (23,438°), takže v průběhu jednoho oběhu přivrací ke Slunci střídavě severní a jižní polokouli. Tato skutečnost má pak významný vliv i na vzhled Marsu při pozorování ze Země.
Ze Země se Mars při pohledu dalekohledem jeví jako žlutý, někdy načervenalý kotouček o úhlovém průměru 2″ až 25″ o jasnosti +2 až −2,8 mag podle aktuální vzdálenosti od Země. Mars se k Zemi nejvíce přibližuje v období kolem jeho opozice se Sluncem. Opozice se pravidelně opakují přibližně jednou za 2 roky. Vzhledem k tomu, že Mars obíhá kolem Slunce po poměrně excentrické dráze, ne každá opozice je ke sledování planety stejně příznivá. Mezi dvěma opravdu výraznými opozicemi uplyne přibližně 15 let.
 Když je Mars v opozici se Sluncem v afeliu (odsluní), má podstatně menší úhlový průměr (cca 14″) i jasnost (cca −1 mag), než když je v opozici v perihéliu (přísluní). Při periheliové opozici může Mars jasností překonat i obří Jupiter a stát se tak na krátkou dobu po Slunci, Měsíci a Venuši nejjasnějším objektem oblohy. To se naposledy stalo v letech 1988 a 2003. Znovu se toho dočkáme v roce 2018. Mimochodem − toho dne se dočkáme i nejdelšího úplného zatmění Měsíce v tomto století. 27. července 2018 je tedy opravdu mimořádné datum.
Ale zpět k Marsu. Dále totiž platí, že vzhledem ke geometrii jeho oběžné dráhy má při periheliových opozicích planeta při sledování ze středních zeměpisných šířek severní polokoule nízkou deklinaci a při afeliové opozici naopak vysokou. Mars bývá na obloze v oblasti souhvězdí Kozoroha. Periheliová opozice je proto pro Evropany znevýhodněna malou výškou nad obzorem a krátkou denní dráhou. Výhoda většího úhlového průměru je tak negována horším seeingem. Při afeliových opozicích je tomu pak samozřejmě naopak. Pro naše pozorovatele tak paradoxně mohou být nejzajímavější některé „kompromisních“ opozice, kdy Mars má relativně vysokou deklinaci ale současně i relativně přijatelný (dostatečně velký) úhlový průměr. V průběhu času se střídá vždy 5 afeliových a 3 periheliové opozice.
Opozice Marsu v nejbližších letech
|
Rok
|
Datum opozice
|
Deklinace
|
Vzdálenost Marsu od Země (AU)
|
Zdánlivý průměr na obloze (″)
|
|
2010
|
29. ledna 2010
|
+22°09′
|
0,66398
|
14,10
|
|
2012
|
3. března 2012
|
+10°17′
|
0,67368
|
13,89
|
|
2014
|
8. dubna 2014
|
−05°08′
|
0,61756
|
15,16
|
|
2016
|
22. května 2016
|
−21°39′
|
0,50321
|
18,60
|
|
2018
|
27. července 2018
|
−25°30′
|
0,38496
|
24,31
|
|
2020
|
13. října 2020
|
+05°26′
|
0,41492
|
22,56
|
 Letošní opozice, která nastane 8. dubna 2014, je poslední ze série afeliových. Mars se nejvíce přiblíží k Zemi 14. dubna 2014 odpoledne a to na 0,61756 AU. V tomto období však jeho deklinace bude tentokrát bohužel pouze kolem −4°, jasnost bude mít −1,5 magnitudy a úhlový průměr lehce přesáhne 15“. Příručky týkající se sledování Marsu uvádí, že podrobnosti na povrchu Marsu se stávají dostatečně viditelnými, jestliže úhlový průměr planety překročí hranici kolem 10″. Tato podmínka je tedy splněna. Období, ve kterém má Mars větší úhlový průměr než 10″, letos potrvá od poloviny února do závěru června. Po celé letošní období dobré viditelnosti k nám planeta bude natáčet svoji severní polokouli, na níž bude pomalu začínat „letní“ období. Letní slunovrat na severní polokouli Marsu nastal letos 15. 2. 2014 a léto zde potrvá až do rovnodennosti 18. srpna 2014.
Na povrchu Marsu můžeme ze Země vidět tzv. albedové útvary, které jen v některých případech odpovídají skutečným útvarům na jeho povrchu: jedná se především o nápadné polární čepičky, bílou skvrnku Nix Olympica odpovídající svou polohou vrcholu nejvyšší hory na Marsu – největší sopky ve sluneční soustavě Olympus Mons – a kanál Coprates kryjící se se zlomovou strukturou známého Valles Marineris (Údolí Marineru). Ten je pojmenovaného podle sond Mariner, které jako první detailně zkoumaly povrch Marsu. Menší útvary jsou ze Země prakticky nepozorovatelné a byly objeveny až kosmickými sondami. Mars má velmi řídkou atmosféru, tlak na povrchu je kolem 1 kPa a značně se liší v závislosti na tom, v jaké výšce povrchu je měřen. I takto zanedbatelná atmosféra ovšem stačí k tomu, aby na Marsu vanuly silné větry. Albedové útvary vykazují sezónní změny způsobené přesunem prachu pravidelným prouděním závislým na střídání marsovských ročních období. Občas dochází také ke vzniku celoplanetární bouře, která zahalí prakticky celý povrch Marsu s výjimkou polárních čepiček neprostupnou clonou jednolité okrové barvy. Bouře se zpravidla uklidní v průběhu 3–4 týdnů po svém propuknutí, po tuto dobu je ovšem nemožné pozorovat na Marsu jakékoli povrchové detaily.
Mars má 2 měsíce: Phobos a Deimos. Objevil je roku 1877 tehdy novým velkým refraktorem hvězdárny ve Washingtonu o průměru objektivu 65 cm astronom Asaph Hall. Jedná se o nepravidelná tělesa o relativně malých rozměrech pokrytá prachem a impaktními krátery. Oba měsíce obíhají po téměř kruhových drahách v malé vzdálenosti od Marsu a blízko roviny Marsova rovníku. Bližší Phobos (rozměry 28×22×18 km) oběhne kolem Marsu jednou za 7 hodin 39 minut ve vzdálenosti 9400 km. Deimos (16×12×10 km) obíhá s periodou jednou za 30 hodin 18 minut ve vzdálenosti 23500 km od planety. Spatření těchto měsíců amatérskými dalekohledy ze Země je obtížné nejen díky jejich nízké jasnosti (Phobos +11,6 mag, Deimos +12,7 mag), ale především díky velmi blízkému jasnému Marsu.
Pohledu na Marsovy satelity se tedy téměř s jistotou nedočkáte, ale příležitost prohlédnout si na vlastní oči samotnou planetu by neměl opomenout využít snad žádný milovník astronomie. A máte na to celé jaro i léto. Co víc si přát…
Karel Halíř
Hvězdárna v Rokycanech
Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech. |
