Podle článků, které vyšly na řadě zpravodajských serverů, mělo k události dojít v noci z 6. na 7. září 2014. Kolem 23:05 místního času obyvatelé Managuy, hlavního města středoamerického státu Nikaragua, zaznamenali silný výbuch. Někteří ze svědků popisovali, že cítili i silnou tlakovou vlnu a zaznamenali tekutiny, písek a prach, létající vzduchem. Ten byl cítit spáleninou a celý jev jim připadal jako exploze nějaké trhaviny. Jiní to přisuzovali sopečné činnosti, protože oblast je vulkanologicky aktivní a zemětřesení jsou zde poměrně častá. Explozi následovalo slabé zemětřesení, jež některé obyvatele vyděsilo natolik, že opouštěli svá obydlí. Měřicí přístroje zaznamenaly dvě vlny otřesů. První se objevila necelou sekundu po výbuchu, druhá, silnější, pak o něco později. Ta se zřejmě šířila rychlostí zvuku, tj. přibližně 300 m/s.
Následující den byl objeven kráter o hloubce kolem 5 metrů a průměru buď 12, nebo 24 metrů. Zde se autoři textů nedokáží shodnout, zda udávaný údaj 12 metrů je průměr nebo poloměr. Nachází se v zalesněné oblasti poblíž mezinárodního letiště Augusta Césara Sandina, jen asi 300 metrů od hotelu Camino Real.
Krátce nato nikaragujské úřady oznámily, že jak výbuch, tak i kráter, má na svědomí pád meteoritu. Rosario Murillová, vládní mluvčí a zároveň manželka současného prezidenta, dodala, že těleso bylo "relativně malé" a zřejmě souviselo s asteroidem 2014 RC. Tato malá planetka o velikosti necelých 20 metrů prolétla kolem Země v noci ze 7. na 8. září a při největším přiblížení ji od naší planety dělilo jen 40 000 km. Podle blíže neupřesněných vědců měl meteorit dopadnout na zem pod úhlem 50 stupňů.
Zatím nebylo oznámeno, zda byly v kráteru nebo jeho okolí nalezeny nějaké části kosmického tělesa. Uvažuje se o tom, že se mohlo rozpadnout ještě před dopadem, nebo jeho pozůstatky leží ukryty v zemi. Kráter mimo jiné zkoumají vojáci s detektory, kteří se pokouší najít případné kovové fragmenty. Na objasnění celé události pracuje speciální komise a vláda údajně hodlá přizvat k výzkumu také zahraniční specialisty.
Když se začneme zabývat jevem podrobněji, narazíme na několik zvláštností. První z nich je, že zřejmě nikdo neohlásil spatření nějakého jasného objektu na obloze v době výbuchu ani krátce před ním. Jestliže kráter vyhloubilo těleso meziplanetární hmoty, muselo se při průletu atmosférou projevit jako velmi jasný bolid. Bohužel ve většině článků se nedozvíme, zda bylo v dané době nad oblastí jasno či obloha zakryta oblačností. Jedna zpráva uvádí, že bylo částečně zataženo, což vnáší do teorie o dopadu meteoritu další otazníky. Pokud nebyla na nebi hustá a souvislá oblačnost, zvětšuje se šance na spatření jevu. Navíc je pravděpodobné, že úkaz by byl tak intenzivní, že by alespoň částečně prosvítal i přes mraky.
Pokud by snad jasný meteor nikdo nespatřil na vlastní oči, jsou i jiné možnosti, jak jej zaznamenat. Jednou z nich jsou bezpečnostní kamery, kterých je určitě v Manague a okolí velké množství. Přesto žádný z článků (alespoň zatím) neuvedl, že by existoval nějaký záznam přeletu jasného tělesa. I když kamery míří obvykle směrem na pozemské objekty, měly by zachytit minimálně zjasnění obrazu či záblesk, jak už se stalo mnohokrát před tím. Pravděpodobnost, že by jev nezaznamenala žádná, je velmi malá.
Dalších nesrovnalostí si všímá David Dickinson v článku "The Nicaragua Crater: The Result of a Meteorite Impact or Not?" (Nikaragujský kráter: Následek dopadu meteoritu, nebo ne?). Podle něj se některým pozorovatelům kráter jeví jako staršího data a nikoli čerstvě vytvořený. Co se týče tvaru jámy, zde se názory různí. Příznivci meteorického původu tvrdí, že kuželovitý tvar odpovídá pádu kosmického tělesa, dalším připomíná spíše propad země nebo závrt. Jiní soudí, že se nápadně podobá kráterům, které vznikají při explozích vojenských výbušin. Tomu nahrává také fakt, že kráter leží nedaleko vojenské letecké základny. Zřejmě i kvůli tomu je omezený přístup do oblasti a kromě vojáků a několika odborníků ji směli navštívit jen novináři ze státních médií.
O meteoritickém původu pochybuje také Bill Cooke z NASA. Domnívá se, že kráter vznikl spíše explozí nějaké trhaviny o síle přibližně jedné tuny trinitrotoluenu (TNT).
Zhruba ve stejné době, kdy byla u Managuy zaznamenána exploze, prolétl nad Barcelonou ve Španělsku jasný bolid. Existují spekulace, které dávají obě události dohromady, ale vzhledem k tomu, že mezi oběma městy je vzdálenost téměř 9 000 kilometrů, jeví se jakákoliv souvislost krajně nepravděpodobná.
Informací není k dispozici tolik, aby bylo možné událost zcela uzavřít, ale vzhledem k výše popsaným skutečnostem to vypadá, že kráter zřejmě vznikl jiným způsobem, než pádem meteoritu.
Zdroje:
Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.
|
