Česká astronomická společnost

První zmínky o velkém množství vody na Měsíci přinesla sonda Lunar Prospektor v roce 1998. Tehdy nalezená voda se nacházela v okolí měsíčních pólů. Tato pozorování potvrdila nejistá měření sondy Clementine z roku 1996, která objevila vrstvu ledu v některých hlubokých kráterech v okolí jižního pólu.

Voda na Měsíci mohla vydržet pouze na místech, kam nesvítí Slunce. Průměrná teplota měsíčního povrchu je −23°C. Na místech, kam dopadá sluneční záření je mnohem tepleji - průměrná denní teplota je 107°C . Na místech, kam nikdy nedopadá sluneční záření teplota nikdy nepřesahuje −230°C. V těchto místech se mohla udržet voda, která se tam dostala při dávných dopadech meteoritů a jader komet.

Voda, která se nacházela na osvětlených místech se vypařila a unikla z dosahu Měsíční gravitace. Vzhledem k slabé měsíční gravitaci si Měsíc neudrží atmosféru, ve které by se tato vodní pára mohla nacházet.

Zdroj: Nature