Není zřejmé, zda tento výsledek snižuje meteoritické riziko na Zemi. Dopad mnoha fragmentů může být stejně zničující jako dopad jednoho rozměrného tělesa.

Nový odhad snižuje frekvenci možného dopadu s katastrofickými účinky asi padesátkrát. Philip Blad (Imperial College, Londýn) a Natalia Artemieva (Institute for Dynamics of Geosphere, Moskva) předpokládají, že objekty o průměru větším než 220 metrů dopadnou na Zemi každých 170 000 let. Předchozí odhady se pohybují okolo 3 000 - 4 000 let. Dopad uvažovaného tělesa do moře by způsobil zničující vlnu.

Před 65 milliony let vyhynuli dinosaurové. S velkou pravděpodobností vyhynuli v důsledku dopadu meteoritu a následné dočasné změně klimatu.

V současné době se astronomové intenzivně věnují vyhledávání asteroidů - pozůstatků po formování planet. Některé křižují dráhu Země a představují tak potenciální nebezpečí. Kromě programů vyhledávajících NEO (Near Earth Object - blízkozemní objekty) astronomové zkoumají data z vojenských satelitů zaznamenávajících výbuchy v horní atmosféře a zkoumají nedávno vzniklé krátery na Měsíci. Díky těmto výzkumům máme velmi dobrou představu o pravděpodobnosti setkání Země s velkým meteoritem.

Dále je nutné uvažovat materiál, ze kterého jsou meteority složeny. Většina se spíše skládá z mnoha jednotlivých částí, než z jednoho velikého kusu. Tyto kousky držící pohromadě díky gravitaci se při vstupu do zemského kravitačního pole rozpadnou na jednotlivé části.

Výsledek závísí na výšce kde dojde k rozpadu. V extrémním případě většina hmoty shoří v atmosféře předtím, než dopadne na Zemi. Druhý extrém - rozpad nízko nad Zemí je mnohem nebezpečnější. V roce 1908 došlo k tomuto jevu nad Tunguzskou na Sibiři. Důsledek je známý - zcela zničené okolí "dopadu" a na několika stech čtverečních kilometrech pokácené stromy.

Proces rozpadu závisí na složení astreroidu. 93% asteroidů jsou kamenné, ostatní jsou převážně železité.

Bland a Artemieva provedli počítačivou simulaci rozpadu kamenných a železitých asteroidů o hmotnostech 1kg - miliarda tun. Sledovali trajektorii jednotlivých částí asteroidů a určili velikost ohrožené oblasti.

Kamenné meteority se v atmosféře rozpadají mnohem snadněji než se předpokládalo. I poměrně velká tšlesa se tedy rozpadnou v atmosféře. Železité meteority jsou mnohem kompaktnější a "zodpovídají" za většinu menších impaktních kráterů na Zemi.

Výzkumníci usuzují, že kráter o průměru 100 metrů vytvoří každých 200-400 let objekt o průměru 3-5 metrů.

Zdroj: Nature