Centrálním zdrojem této energie je zřejmě velmi hmotná černá díra. Nepřímé důkazy ukazují, že je černá díra zahalena do silného prstence plynu a prachu označovaného jako torus. Nicméně kvůli omezenému rozlišení snímků i dnešních největších dalekohledů na světě takový torus dosud nebyl zobrazen.

Podařilo se to až týmu evropských astronomů pracujícího s novým interferometrem VLT, který skládá světlo z několika 8,2 metrových dalekohledů. Vědci tak mohli poprvé spatřit strukturu prstence a jako svůj první cíl si vybrali galaxii M 77 (NGC 1068) v souhvězdí Velryby. Úhlové rozměry prstence jsou přibližně 0,03 úhlové vteřiny, což ve vzdálenosti galaxie odpovídá rozměru 10 světelných let.

Obrázek nahoře je uměleckým vyobrazením představ vědců. Z aktivního galaktického jádra míří na protilehlé strany dva výtrysky. Centrální černá díra je obklopena prachem a plynem v několika různě hustých a různě rychle rotujících prstencích.