Navíc vrstvička olova a bismutu přispívá také k vyšší jasnosti planety. Pokud se týká rozměrů, je Venuše srovnatelná s velikostí Země. Planeta je "zabalena" do velice husté atmosféry, která je tvořena především oxidem uhličitým. Průměrná povrchová teplota Venuše činí +465 °C. Atmosférický tlak na povrchu Venuše 90krát převyšuje tlak na povrchu Země. Pokud chcete na vlastní kůži zjistit, jak by působila atmosféra na kosmonauta, který by vystoupil na povrch Venuše, stačí si zajet k moři a ponořit se do hloubky přibližně jednoho kilometru. K tomu ještě nutno připočítat vysokou teplotu a složení atmosféry.

Povrch Venuše nejlépe prostudovala americká sonda Magellan, která prováděla radarové mapování v letech 1990 až 1994. Část povrchu Venuše zmapovaly (s menším rozlišením) také sovětské sondy Veněra 15 a 16.

Američtí vědci dospěli k závěru, že proces vzniku kovové kůry na povrchu hor na Venuši mohl probíhat několik miliónů let, a je tudíž reálný.

Podobné závěry publikovali již v roce 1995 američtí vědci z univerzity v Saint Louis. Zjistili, že oblasti planety, vypínající se do výšky více než 3 km nad okolním terénem, mnohem lépe odrážejí radiový signál radiolokátoru na palubě kosmické sondy. Tehdy vědci vyslovili předpoklad, že hory na Venuši jsou pokryty "námrazou" z kovových materiálů, kterými mohou být siřičitan olovnatý, chlorid měďnatý, zinek, arzén a bismut. Protože v minulosti existovala na Venuši intenzívní sopečná činnost, mohly být tyto prvky a sloučeniny vyvrhovány v podobě par do husté atmosféry planety.

Zdroj: Zemlja i vselennaja 5/1995 a spacenews.ru