Profesor Frans van der Hoeven (Delft Univerzity, Nizozemí) je přesvědčen, že uskutečněné výzkumy dokazují fakt, že planetka o velikosti 5 až 11 km se v atmosféře rozpadla na 5 částí, které dopadly na různá místa v Antarktidě, přičemž došlo k vyhloubení kráterů na území o rozloze 2000 krát 3800 km.

V místě dopadu úlomků planetky došlo k roztopení ledu a k roztavení části zemské kůry pod vrstvou ledu. V důsledku pádu největšího úlomku se v ledovém pancíři vytvořila "díra" o přibližné velikosti 300 krát 300 km. Tím došlo k roztopení zhruba 1 % ledového příkrovu, což mělo za následek vzestup hladiny světových oceánů o 60 cm.

Je však nutno říci, že klimatické podmínky v době události (před 780 000 roky) byly jiné než v době pádu velkého tělesa na poloostrov Yucatan v Mexiku, kdy došlo k vyhynutí velkého množství organizmů včetně dinosaurů. Tehdy (před 65 milióny roků) bylo do ovzduší vyvrženo velké množství prachu, a také velké množství kouře z rozsáhlých požárů. Zaprášená atmosféra tak blokovala průnik slunečního záření na povrch planety. Na Zemi došlo k ochlazení, což velké množství živočišných druhů nepřežilo.

Pokud se týká dopadu planetky do Antarktidy, došlo k němu v období doby ledové. Vzniklé přílivové vlny mohly být oslabeny vlivem přítomnosti ledových ker na pouhé "čeření" klidné hladiny oceánů.

Poprvé o možnosti pádu planetky v oblasti Antarktidy uvažoval profesor Frans van der Hoeven již v době expedice v roce 1960. Tehdy zaregistroval několik gravitačních anomálií, které naznačovaly přítomnost kráterů. Ve stejném období někteří další vědci došli k závěru, že před 780 000 roky muselo dojít ke gigantické "události" někde na jižní polokouli, pravděpodobně v oblasti Antarktidy.

Teprve v letošním roce, kdy dvě družice prováděly měření gravitačních anomálií nad Antarktidou, byla objevena přítomnost kráterů. Bylo zjištěno, že krátery ve skalnatém podloží, vzniklé při dopadu rozpadlé planetky, byly zaplněny směsí ledu, kamení a dalších úlomků o nižší hustotě. Tento materiál (tzv. brekcie) ukazuje, kde se krátery nacházejí a jak jsou hluboké.

Profesor Frans van der Hoeven říká: "Nejzajímavější na tomto dopadu planetky je to, že nezpůsobil téměř žádné škody. Na rozdíl od jiných případů nebyla ve starých horninách objevena vrstvička prachu či popela, která by dokumentovala tuto událost. Možná však k nějakým škodám a k vyhynutí určitého množství organizmů došlo, ale zatím o tom nemáme žádné důkazy."

Jediné, k čemu na naší planetě v té době prokazatelně došlo, je změna magnetického pole Země. Jestli za to může dopad planetky, můžeme jen spekulovat.

Zdroj: guardien.co.uk
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí